horký 30. týden

Týden č. 30 (22. - 28. 7. 2013)

Dvě předcházející pondělí jsem byl na kole a nehodlal jsem na tom nic měnit ani tento týden. A konečně to bylo delší. Vyrazil jsem na oblíbené Brno. Trasa vedla přes Klabavu, Litohlavy, Osek, Volduchy, pak přírodním parkem Radeč s vrcholem Brno a zpátky domů přes obce Skelná Huť, Přívětice, Bezděkov, Březina, Vítinka, Bušovice, Smědčice a Chrást u Plzně. Celkem to dalo necelých 47 kilometrů s převýšením 646 metrů. A bylo to moc krásný:

cestou na Brno - louka uprostřed Radečských lesů

omezený výhled z Brna

nesmí chybět vysílač

Ale dalo mi to asi víc zabrat, než jsem čekal, tak jsem v úterý to byl jen lehounce proběhnout. No popravdě jsem měl nohy jako z olova, tak mi to moc neběželo, tak jsem to pojal co nejpomaleji a snažil jsem se o co nejnižší tepovku. Zkrátka co nejvíc regenerační běh co jde. Tyhle schválně super pomalý běhy mi ale moc z hlediska techniky nejdou (i když se dost snažím) a například mi přijde, že hrozně dupu.

Ve středu už jsem chtěl už běžet něco středně delšího (zase ne moc abych se nevyšťavil před sobotou), ale začínaly se ženit všichni čerti - schylovalo se k bouřce, takže foukal silnej nárazovej vítr. Tak se mi nechtělo moc vzdalovat od domova, i když běh v dešti by byl za současných podmínek sakra příjemnej. Protože jsem viděl, že je golfový hřiště prázdný, tak volba byla jasná! Vlastně oblíbená zimní/jarní trasa, kdy mám hřiště de facto pro sebe. Pořádnej déšť nakonec přišel až ve čtvrtek nad ránem, ale bylo to kratičký.

Čtvrtek jsem si nechal volný.

V pátek jsem si byl odpoledne jen volně klusnout se dvěma rovinkama na submax. Už bylo zase vedro. Šel jsem schválně ještě za vedra (necelých 32° C), abych tak nějak otestoval, jak moc nepříjemný budou podmínky v sobotu na půlce. Rovnou jsem vyzkoušel i nový tílko na běhání, který jsem si pořídil ve čtvrtek v Decathlonu právě na sobotu.

V sobotu se konal superhorký Zlatý Maraton Emila Zátopka, v rámci kterého jsem běžel půlmaraton.

Horko vrcholilo v neděli, a tak jsem se k pozávodnímu výběhu dostal chvíli před desátou večerní. Lehce za tmy, ale aspoň nebylo už takový vedro, ale stejně jsem byl spocenej jak blázen.

Zlatý (půl)maraton Emila Zátopka 2013

Zlatý (půl)maraton Emila Zátopka 2013 - 27. 7. 2013

Zátopkuův Zlatý Týden jsem prvně zaznamenal loni, když byla tato série tří závodů pro kulaté výročí přesunuta do Prahy, aby pořadatelé přilákali více účastníků. Do té doby se všechny závody běhaly v Plzni. Loni jsem neměl čas, chuť ani výkonnost se zúčastnit. Ale hodně se mi tahle myšlenka líbí, že se běhá na počest a oslavu tří velkých Zátopkových výher na olympiádě v Helsinkách. Nicméně loni se psalo o tom, že se běhy natrvalo přestěhují do Prahy. 

Letos jsem to v nabité termínovce nějak přehlédl, ale od čeho tu máme přátele, že? Díky Karlovi (odkaz), který mi na to ve Vlastibořicích upozornil, že to bude zase v Plzni kvůli povodním. Minulou sobotu byla desítka - to by se mi líbilo, ale to jsem byl v Liberci... Tuto středu byla pětka. Ale tu jsem nakonec zavrhl. Zbýval už jen maraton, no to je asi moc velký sousto na to, co mám teď aktuálně naběháno, a tak trochu jsem tušil podle posledních dnů, že počasí (vedro) nebude ideální. Když jsem pak v propozicích objevil, že se běží i půlka, bylo rozhodnuto - a vzápětí i zaregistrováno.

tvoříme frontu u registrace - už tam jsem byl totálně zpocenej

Většinou jsem dávám fotku startovního čísla, a to jsem měl teď fakt krásný - 2013. Jenže jsem ho dostal jen papírový (fakt obyčejnej papír), tak se mi v průběhu totálně rozmočilo a rozpadlo, až jsem ho vyhodil.

ach ta medaile

Když jsem se s Radkem rozklusávali, bylo jasný, že na dobrej čas to dneska nebude. Snažil jsem si nedělat žádný (velký) cíle, krom toho to přežít ve zdraví. První tři kola se mi běželo fakt dobře. Začátek jsem skoro nepřepálil a fakt mi to pěkně běželo.
Ale postupně jsem začal zpomalovat. Pil jsem po dvou kolech, někdy i po jednom, houbičku s vodou jsem si namáčel každý kolo. Vždycky jsem si v ní nechal trošku vody na poslední pětistovku, která byla skoro celá na sluníčku a neuvěřitelně to tam pražilo. Kolikrát jsem měl sucho v puse už 500 m od občerstvovačky.

Tak po 12. km šla už zábava stranou a trochu mi to začlo štvát, že běžím tak pomalu, že je takový vedro, prostě krize. Sváděl jsem vnitřní boj jestli se na to nevyprdnout, to DNF je tak snadný. Na druhou stranu jsem si říkal - bolí tě něco? ne! máš akorát ztuhlý nohy. Už nemůžeš? ne, sil je ještě dost. Tak vidíš, proč bys vzdával!!! A tak jsem se ploužil dál a skoro každý dva a půltý kolo zafandil Radkovi Brunnerovi, když mi předbíhal. Mně naopak fandili Satan a Magda - děkuju, bylo to super! To je prostě DAILYMILE!!!

Na patnáctým jsem si dal banán, což mi krátkodobě docela nakoplo. Pak se mi z ničeho nic dostal kamínek do pravý boty. Půl kola jsem to neřešil, ale pak se přesunul na fakt blbý místo, tak nebylo zbytí a bota musela dolu. Zvládnul jsem to fakt rychle, ale hned jak jsem se rozběhl, uvědomil jsem si, že jsem si tu botu moc utáhnul. No znova zastavovat už nebudu, to už musím doklepat. Nakonec jsem na to asi zapomněl a nebo si zvyknul.

Celkově v průběhu bylo několik okamžiků, kdy se mi to rozběhlo najednou líp a lehčeji, ale třeba po stu metrech to bylo pryč. Ke konci jsem se snažil propočítat za kolik to budu mít a věděl jsem že už tři kola před cílem, že ta hranice dvou hodin bude hodně těsná, ale nakonec se o 7 vteřin povedla.

jo na začátku jsem měl ještě číslo

No abych to shrnul - asi mi to v létě a za vedra neběhá. Čas ještě o minutu horší než ve Vlastibořicích - tj. 1:59:53, ale na to vedro asi fakt dobrej výkon. Celkově jsem byl 20. půlmaratonec (z 29) a 11. ve své kategorii.

29. týden

Týden č. 29 (15. - 21. 7. 2013)

V pondělí jsem si znovu vyjel na kole. Bylo krásně, i když docela foukalo. Oproti vedrům ze závěru týdne to bylo super. Ujel jsem 30 kilometrů a nastoupal skoro 500 metrů. Kopce mi daly zabrat, ale bral jsem to spíš pohodově. To mi baví.

Úterý již zase běh. Skoro jedenáct kolem jezera. Běh nic moc, chyběla tomu jiskra. Naštval mi řidič auta, který předemnou vyjel od chat u jezera. Pěkně si přibzdil, aby byl tak 20 metrů předemnou a jel tak 500 metrů a zvedal úžasný množství prachu. Fakt bomba. Pak mi ještě málem přejel cyklista jedou proti. Já jsem se držel pěkně u kraje - fakt co to šlo. Jenže milostpán se věnoval pohupování na přední vidlici a všim si mě až těsně před. No a jak se lek, tak to zabočil ke mě. Tak jsem musel uskakovat do lesa. Nu což.

Středa volno.

Čtvrtek už jen kratší volnej běh, ale vložil jsem tam cca kilometrovej úsek hodně svižnej, skoro bych řekl maximálkou. To mě docela potěšilo, jak rychle mi to běželo, jen ještě zapracovat na tempový vytrvalosti.. A tam je ještě mnoho práce..

Pátek volnej odpočinkovej před sobotní RunTour. Odpočinek to byl ale aktivní - každej den kolem pěti kilásků venčení. A večer koupání na koupališti - je krásně a léto, voda teplá a nezelená, tak je toho třeba využít.

O sobotním běhu v Liberci v rámci RunTour si můžete přečíst v samostatném příspěvku. Super akci. Skoro bych řekl, že lepší než ta plzeňská RunTour, škoda jen, že to je z Plzně fakt z ruky.

No a v neděli jsem byl nějakej unavenej a napjatej z dojezdu Tour, tak jsem nakonec běhat nebyl. Celkem téměř 60 km, ale to kolo udělá svoje. Ale mám v plánu se teď účastnit zase pár závodů, tak to nechci moc přehánět, abych si odpočal. Ale flákat to taky nechci.

RunTour Liberec 2013

RunTour Liberec - 20. 7. 2013

Původně jsem tento závod vůbec neměl v plánu, ale neprozřetelně jsem se přihlásil na RunTour v Praze, která je v říjnu. Jenže asi čtrnáct dnů poté jsem zjistil, že ten samý den se běží Hervis Půlmaraton v Plzni a ten si teda rozhodně nechci nechat ujít. Tak jsem řešil přehlášení a jako náhradu vybral Liberec, i když to je od nás docela štreka.

Na startu jsem se postavil spíš dozadu, protože jsem nechtěl přepálit - první kilometr jenom do kopce. Po startu to byla klasická mela, tak jsem se dral postupně pořadím, ale i dost mnohem rychlejších borců. První kilák za 5:20 a nastoupáno 67 m. Říkám si, že to vypadá rozumně, ale bylo to nahraně.. 

Následuje terénní pasáž a nahoru dolu. Jo to mam rád. Krásný technický seběhy, byly tam takový koryta a větší vystouplý šutry, mnoho běžců s ti mělo problém. Ale já do toho šlapu, snažím se co nejmíň brzdit z kopce, ale je to docela ucpaný, ale vždycky si najdu skulinku. Dva a půltej km - občerstvovačka - k čemu? Ty jo, všichni pijou za běhu - to bych nezvlád, tak ještě že tak. Následuje seběh až k ZOO na čtvrtej a půltej. Snažím se pálit co to jen jde.

Kolem ZOO to je nepříjemně zase do kopce až do pětky - kde je občerstvovačka a pokračuje se dál do druhýho stejnýho okruhu. Takže docela dlouhej úsek do kopce. Nevím co to je za nápad dávat občerstvovačku v průběhu kopce. Jako byla moc fajn - hlavně ten studenej ionták - teplá voda už o dost horší. Tak druhý kolo, snažím si rozvrhnout síly na ten kopec. No jde to už pěkně ztuha. Hlavně nepřejít do chůze, hlavně furt běžet říkám si. Protože to zase je běhatelnej kopec. To pití trochu tlačí, s tím už teď nic neudělám. V poslední třetině se chytnu a najednou se mi běží líp a lehčeji, jestli se to dá tak nazvat.

Běžci okolo mně se dost míchaj, někdo je v kopci rychlejší, někdo pomalejší. Někdo zase v sebězích běží hodně opatrně - a dost pomalu. Viděl jsem dvě dost drsný podvrknutí, ale chlapi to bejčili dál, i když zpomalili. V tom delším seběhu už nepádím tak rychle, jak v prvním kole, nabírám síly na poslední pětistovku do kopce do finiše. Beru si zpět jen jednu pozici, ale nikdo mi už myslím nepředběhl. Dal jsem do toho všechno - tepovka letí nad 180. Hurá cíl. Jsem fakt rád, že už je konec. Fuj, jsem spocenej tak, jako kdybych vylez po týdenním pobytu v sauně. Vodu já chci vodu. 

Celkem nastoupáno přes 230 m. V cíli ještě proberem průběh závodu s Ondrou. Pak jsem si počkal na tombolu, jestli náhodou něco nevyhraju. Nevyhrál, tak jsem jel dom. Cestou po dálnici jsem se docela (opatrně) kochal, naštěstí byl malej provoz. Krásnej západ Slunce. Domů jsem dorazil docela zničenej.

Ofic. video z trati:

Výsledný čas 51 minut a 23 vteřin spokojenost. A celkově 147. místo.

28. týden

Týden č. 28 (8. - 14. 7. 2013)

Tento týden byl lehce odpočinkový po Vlastibořickém půlmaratonu. Bylo krásně - prakticky ideální počasí, tak jsem moc nechtěl zůstávat doma a flákat se. Takové počasí se musí využít!

V pondělí jsem jít běhat nechtěl, ale táhlo mi to hrozně ven, tak jsem se rozhodl vyndat kolo. Musel jsem sice napřed provést drobný servis - nafouknout kola, namazat řetěz a trochu poštelovat přehazovačky, ale pak už mi nic nebránilo vyrazit. Objel jsem si oblíbenou trasu přes Kokotsko. Bylo to necelých 20 kilometrů, až mi to skoro přišlo málo, ale chtěl jsem to regeneračně. Fakt mi to bavilo.

Při úterku už jsem zase běhal. Vyrazil jsem až večer - při západu Slunce. Bylo to moc krásný! Až jsem se z toho musel několikrát zastavit a pokochat se. A nejhezčí to bylo v lese, jak to rudé světlo prosvítalo skrz stromy. Bylo dobře, že jsem si nakonec MPTrosku zapomněl doma, takhle jsem si to souznění užíval za zpěvu ptáčků a pofukování větru - zkrátka listening to the wind...

Cestička v lese, kterou shíbávám dolů k řece (kterou jsem objevil letos v zimě), mi zarůstá travou - už je nad kolena. Asi jsem jediný, kdo ji používá. Horší je, že není moc vidět, kam šlapu, což je blbý, protože tam to je z kopečka a vždycky to tam pěkně pouštím. A teď už mi to docela zachytává nohy, tak bych nerad házel nějakýho tygra..

Ve středu jsem to zkusil trochu rychleji rozběhnout a docela se mi to i pěkně dařilo, tak jsem si trochu hrál s rychlostí a byl z toho nakonec moc pěkný fartlek kolem Ejpovického jezera.

Ve čtvrtek jsem trochu zaimprovizoval s nejběhanější trasou. Když jsem loni v zimě začínal bylo to nějakých 4.3 kilometru. V současný úpravě to je 9.8 km. Ale nelíbí se mi tam úsek přes Chrást - sice to není obr obec, ale stejně mi to v ní neba, v lese to je lepší..

Pátečních necelých 8 kilometrů po lese bylo ryze volných a odpočinkových.

Sobota byla volná. Což asi byla škoda, ale mám teď na starosti Kesinu, tak denně trajdáme. Takže flinkání nebylo!!

Kessy

Dolní Kokotský rybník

No a na konec týdne jsem si proběhnul Plzeňskou stezku u Berounky. Měl bych zase začít běhat dlouhý, tak už se těším na běh po obou březích. Zpátky jsem se vracel po silnici, což je naprd, ale nechtělo se mi vzrostlým polem - je tam obilí - a teprve teď začíná praskat, jak zraje. To nikdy nebývalo takhle pozdě..

Celkem naběhaná padesátka, k tomu dvacka na kole. Jo to je dobrý.

27. týden

Týden č. 27 (1. - 7. 7. 2013)

První červencový týden jsem začal pěkně volným dnem, abych taky trochu odpočinul.

V úterý jsem si volně oběhnul Ejpovický jezero. Bylo krásně a i teplo, tak mi to hodně lákalo do vody, ale nakonec jsem se neodhodlal.. Běžel jsem si to pěkně volně, nikam jsem nehnal, proč taky?! Potkal jsem mraky cyklistů - docela mi to láká na kolo.

Na středu jsem si plánoval nějaký intervaly, abych taky trochu potrénoval tempo před Vlastibořicemi nebo spíš si připomenul tempo. No jenže hlava míní a nohy mění. Až když jsem byl dole u řeky (a obutej v krosovkách) mi došlo, že jsem chtěl něco jinýho - a na asfaltu. Vracet domů se mi nechtělo a tempo v Trailrockách po asfaltu není to pravé - holt si nohy zase prosadily svou. Tak jsem pokračoval plynule do lesa. V prvním delším kopci jsem si vystupňoval tempo až ke 4:30, ale zbytek nic moc.  Tak jsem spíš vyklusával. Jinak podle stop v blátě jedním úsekem v lese se pohybuji jen já, kůň a lesní zvěř. Asc 174 m.

Ve čtvrtek už bylo to, co jsem si chtěl dát včera. 3 km rozklus včetně odpichů do kopce a abecedy. A pak 5 x 500 m tempo s 500 m meziklusem. Uff no bylo znát, že jsem to nějakou dobu už neběhal. Tempa úseků: 4:30, 4:27, 4:37, 4:54 a 4:19. Čtvrtý úsek byl hroznej, rozběhl jsem ho nějak pomalu a pak jsem už hrozně problematicky zrychloval. A poslední jsem se zmáčknul. Ale ty dlouhý intervaly co jsem běhal v zimě bych asi nedal. No budu se muset začít tlačit z comfort zone.

Pátek byl volný - před závodem. Většinou to tak mám, abych zregeneroval a připravil se. A taky se pořádně nadlábnul u babi.

babiččiny růže

Sobota - závod roku. Nejlepší běžecká akce, které jsem se zatím účastnil a to asi hlavně díky lidem z Dailymile. Bylo to moc milý setkání. Zážitky a závod jsem popsal tady.. Už teď se těším na další ročník! A vřele doporučuju všem!!!

V neděli jsem si jen vyklusal a srovnal v hlavě zážitky ze soboty. Měl jsem taky dost plný břicho, neboť jsme měli rodinnou oslavu u ségry, tak jsem hodně papal - bylo to moc dobrý..

Když to shrnu - 55 kilometrů. Konečně snaha o nějaký tempo a výbornej závod. Jo takhle by to šlo.

Půlmaraton Okolo Vlasti

Půlmaraton Okolo Vlasti - 6. červenec 2013 - běžecká lahůdka z pera DailyMile

Z této krásné akce mám tolik dojmů, že ani nevím, jak začít. Dalo by se říct, že takováto akce by se dala s klidným svědomím zařadit do "důvodů" proč běhat, pro ty, kteří potřebují mít důvod..

Nejprve musím poděkovat Dušanovi z Dailymile za nápad a jeho výbornou realizaci. Bylo to setkání mimo jiné hlavně běžců z jedinečné sociální-běžecké sítě, kterých se sešlo opravdu hodně a bylo moc fajn se s nimi potkat pěkně naživo.

část DMáků

Cestou do malebné vísky Vlastibořice dokonce sprchlo, ale byl jsem si docela jistej, že to atmosféru ani závod nijak neovlivní a nakonec se parádně projasnila obloha. Startovalo se u koupaliště skoro přesně v 15:00, ale nejprve museli být všichni řádně odškrtnuti na startovní listině.

Po startu se tradičně vypálilo a já si nedal pozor. Na hodinky jsem radši nekoukal, ale věděl jsem, že to je stejně moc rychlý. Zpětně podle záznamu jsem měl tempo i pod 4 minutami na kilometr, což je pro mně už zatraceně rychle. Třetí kilometr už byl pak docela krizový a tempo spadlo o víc jak minutu a půl. Někde tady mi doběhla Anna - první žena, tak jsem se jí chvíli snažil držet, ale moc mi to nešlo, tak jsem postupně zaostával a hledal síly po přepáleným startu. Trasa tady vedla i dost přes louky, tak to bylo moc krásný - ostatně jako zbytek.

Těsně před Sychrovem jsem prvně potkal Advida, který fotil a povzbuzoval.. V Sychrově mě povzbudili i dvě dámy cyklistky sedící na lavičce, ale na tempu to nebylo vůbec znát.. Už jsem se těšil na občerstvovačku na pátém. Těsně před ní, mě doběhl veterán mohutně povzbuzován svým kamarádem cyklistou. Tomu říkám dopink. Hned po zastávce mě doběhla Eva - druhá žena, tak jsme si na seznámení potřásli rukama a já jsem si řekl, že se jí zkusim držet. A docela se dařilo, hned jsem chytil rytmus a vydali jsme se stíhat veterána. Cesta byla docela z kopce, tak jsme to docela slušně rozběhli. Sám bych asi do toho tolik nešlapal, ale chtěl jsem si udržet milou společnost.

Pod kopečkem u železniční tratě jsme dotáhli veterána s doprovodem, který v kopci poznamenal: "to jsi se chyt tý mladý pani co?!" No jediný co jsem měl byl v hlavě byl ten kopeček a jak ho co nejrychlejš zdolat, takže moje odpověď zněla: "fuj, to je hnus." Na kopečku cyklista Evu a veterána navedl doprava, ale ještě že jsem měl drobnou ztrátu, tak jsem si všiml cedulky ukazující doleva na lávku přes trať. Tak jsem na ně zahoukal, aby se vrátili. Naštěstí zaběhli jen pár metrů. Ale na občerstvovačku jsem přibíhal jako první. Dal jsem hroznovej cukr a dva kelímky vody a razil dál. Následoval krásnej terénní seběh, a jelikož to mám rád, tak jsem to tam pěkně rozbalil a pádil dolů. Fakt paráda, to mi baví. Jenže pak přišla rovinka a mě se začalo běžet nějak hůř a špatně se mi drželo tempo naší skupinky a postupně jsem odpadával.

Tak po kilometru mi utekly tak, že jsem je ani neviděl před sebou. Když jsem se otočil, nikdo za mnou. Dobře no. Jenže mi postupně začalo čím dál tím víc bolet břicho a trochu záda a nemohl jsem se pořádně zhluboka nadechnout. Moje fazóna padala a už mi bylo jasný, že čas nebude moc dobrej, ale nevzdával jsem to a hlavně jsem se kochal a snažil se si to užívat. Pak už byl najednou patnáctý km a občerstvení. Holčička mi podává rovnou dva kelímky vody. Dám si jen lok, dva a zbytek si leju na hlavu. Jé to je paráda, to mi docela nakopává. A to je dobře, protože přichází hodně pěkný stoupání. Na konci první třetiny na kládách sedí Advid a povzbuzuje.

Prý běžím pěkně a tady už prej většina chodí. Moc mu sice nevěřím, ale pomáhá to. Za chvíli dobíhám organizátora, který vede kolo. Ptám se ho, jestli je tohle ten největší kopec, co nás dneska čeká. Odpovídá, že jsem tak v půlce. Uff.. Chvíli ještě snažím běžet, ale už se fakt šourám. Tak radši přejdu do chůze. Před Sedlíšťkama (a koncem kopce) docházím mladý pár cyklistů - vedou. Povzbuzují, že už bude konec. A pak už z kopce. Musel jsem vypadat dost vyřízeně, protože slečna/paní mi ochotně nabízí vodu - že jí mají dost. S díky odmítám, takhle do kopce bych se utopil. Zase to rozbíhám, jde to ztuha, ale jde. Vodojem a konec stoupání - hurá. Ale stahují mě dva běžci. Nezrychluju, není z čeho. Za chvíli mohutný dusot. Jsem dotažen. První mi jen pozdraví, ten druhý se dává do řeči. Chválí mi INOV8, že se mu moje 232 moc líbí, že je chtěl taky, ale necítí se na nulovej drop. Chvíli povídáme o botkách, ale chtěl by rychlejc, tak jsem mu mávnul ať jde.

Po chvíli mi dobíhá třetí žena. Hrozně nadšená, radostná paní. To bylo super. Fakt mi povzbuzovala. To bylo bezva. Zase jsem se vyhecoval, abych se jí chytil. Povídáme.. A hle utajená občerstvovačka na 18. Bezva, míchám kelímek koly a kelímkem vody. To by na to břicho mohlo pomoct.. Zdá se že jo a to mi povzbudí. Dál běžíme spolu. Probíháme osadou za mohutného štěkotu psů, paní se evidentně bojí, ale psiska jsou uvázaný. Takže pohoda. Následuje kopeček, není to nejrychlejší, ale ještě to jde. Držím se. Pak to je kousek z kopce zase pěkně po nezpevněný cestičce - to mi jde, trochu přidávám. Jenže pak přijde závěrečný stoupáníčko do Vlastibořic. Na to už nemám, postupně zpomaluju, běžím, no spíš se zase šourám. Na to není morál i když jsou to fakt poslední stovky metrů. Zatáčka, travička, cesta vede dolů, cíl.. Jo hurá mám to za sebou. V průběhu jsem se modlil k času pod dvě hodiny a nakonec se to povedlo: 1:58..

Chvíle odpočinku, protažení, dobíhají další, endorfiny tělo pumpuje ve velkým. Povídáme, rozebíráme závod, gratulujeme si navzájem. Všude samá radost. To je krásný.

Tak nějak rovnou začíná afterparty: pivka, klobásky, grilovaná kýta, uzená slanina, prostě paráda.

Naprosto super závod, rodinná atmosféra... Např ráno je nám nabídnuta domácí jahodová šťáva, domácí chléb, šunka, rajčátka a spousta dalšího...

ranní pohoda

Abych to shrnul, nejlepší běžecká akce, na které jsem byl a skvělý mítink lidí z Dailymile!

Moje foto z vyhlašování zde. Jinak jsem použil foto Jitky a Davida!