skoro samá voda

Týden č. 26 (24. - 30. 6. 2013)

Poslední červnový týden začal poněkud deštivě. Aby taky ne, když jsme se spolužákama domlouvali tak rok dopředu na tento termín, že pojedeme na vodu. Původně nás mělo jet víc, ale hlavní organizátor se zalekl předpovědi počasí a akci zrušil. Ale hrstka odvážných včetně mé maličkosti se nakonec rozhodla sjezd Vltavy přesto uskutečnit. Počasí znám lepší, ale bylo to moc super. Škoda, že jsme byli jen čtyři. 

Vyplouvali jsme v pondělí z Vyššího Brodu společně s docela velkým množstvím vodáků. Postupně však jejich množství dost ubývalo. Po 25 kilometrech jsme zakotvili v kempu Pískárny.

V úterý dopoledne docela silně pršelo a na nás přišla krize. Potupně to zabalíme? Pojedeme dál? Pojedeme jenom do Krumlova? Na déšť se nám tuze nechtělo, tak jsme hráli Bang! Po výborným obědě jsme už všechno viděli líp a nadějnějš, tak jsme se sbalili a vytáhli kotvy s tím, že určitě dojedeme do Krumlova a pak se uvidí. Vidělo se nakonec tak dobře, že jsme spluli 24 kilometrů až do Zlaté Koruny. U Zlatky jsme ještě zachránili Maďara Petera, kterej se s lodí zachytl v naplaveninách u pilíře mostu. Za záchranu nám koupil Becherovku a pokecali jsme o našem prezidentu a premiérovi - ostuda až za hranice.. V kempu nakonec stál jenom náš stan a zachránivší Peter byl poslední vodák, kterého jsme na Vltavě viděli.

Ve středu už jsme zcela sami dojeli 20 km do Boršova, kde jsme se rozloučili s loděmi. Pak jsme se přesunuli autobusem do Českých Budějovic, kde jsme výbornou akci zakončili v restauračním zařízení U Koně skvělým obědem.

Tři dny jsem neběhal, ale to vůbec nevadí, nemůžu jen pořád běhat.

Na běh došlo až ve čtvrtek. Naordinoval jsem si 10 kilometrů po lese. Bylo to super. Krásných 18° C, ale chvílemi mi bylo i trochu zima. To je zase nezvyk. Nohy by docela běžely, ale záda a ruce jsem měl docela ztuhlý.

Pátek - prvních 5 km jsem se docela snažil do toho šlapat, ale moc mi to nešlo, tak jsem ubral na intenzitě - tepovka klesla docela o dost a tempo zůstalo stejně pomalý a jen jsem si vyklusával. Potkal jsem srnce a tři veverky. Pak ještě dvě maminky s třema dětma, které křičely: "jé hele sportovec". Nejstarší klouček se mě vydal stíhat, ale po sto metrech to vzdal. Cestou dolů se mi zbláznil tepák - dával zcela neuvěřitelně vysoký hodnoty. Nakonec dole u koupaliště omladina u ohně začala na nějakého Tomáše křičet: "hele Tomáši běžec, doběhni ho". Po chvilce se za mnou ozval mohutný dusot, já se neohlížel, jen jsem si klusal to svoje, ale chlapec mě nedoběhl. Pak dusot přestal - já se otočil a údajný Tomáš se pěšky vracel. Dobře no. Asc 254 m.

Na sobotu jsem chtěl něco delšího, abych ještě kvalitnějš potrénoval na Vlastibořický půlmaraton, na který se hrozně těším, i když tam žádnej super čas moc neočekávám vzhledem k mému tréninku po maratonu. Volba trasy padla na oblíbenou Plzeňskou stezku podél Berounky. Snažil jsem se to běžet volně a nikam se nehnat a docela to šlo. Takhle to nad Berounkou vypadá:

Závěr této trasy je tradičně nepříjemnej, protože u Chrástu u kolejí se musí běžet po kraji pole. Měl jsem trochu obavy z bahna, které se však nepotvrdily. Ale obilí bylo už docela vzrostlé a k tomu se přidal bodlák, tak to docela štípalo. Taky mi to úplně rozvázalo tkaničky. No to neva, říkal jsem si, aspoň je mám pěkně umyté od bláta,když jsem si je po polním úseku zavazoval. Pak zaběhnu za zatáčku k potoku, bláto jak blázen a boty znova totálně zablácený..

Na neděli byl cíl jasný - dát minimálně 9 km, abych se překulil přes červnovou dvoustovku. A povedlo se! Potkal jsem u nás dva běžce - to je asi rekord, oba dva pozdravili, paráda. To jsem ani netušil, že se u nás takhle běhá.. Hned mi to pořádně zvedlo náladu. Když jsem pak vybíhal kopec k Čertovu kameni, tak ze začátku jsem začal zpomalovat. Řekl jsem si tak to ne kamaráde a pořádně jsem se do toho opřel, přidal na rychlosti. A jak to šlo. Líp než kdybych se tam pomalu drápal. Sice jsem měl na vršku trochu kyslíkovej dluh, ale pak to bylo z kopečka, takže jsem se brzo dodejchal. 

Dole u mostu u nás v obci, po mě koukali dvě slečny. Jedna z nich se mi ptá (tak trochu ze srandy) jestli prej nedám závod. Měla tam kolo, tak jsem myslel, že bude chtít jet na kole. I tak odpovím, že jo jasně, jdu do toho. Tak jsem to otočil. Slečna típla cígo, položila kolo. "Tak kam?" ptá se. "Tak třeba ke koupališti". "Dobře," načež tam nasadila hodně slušný tempo. Trochu jsem se jako lek, tý voe, ta se do toho vopřela. Ale přesto jsem si věřil. Šel jsem na to takticky, trochu jí nechal a pak prodloužil krok a vypálil. A rázem jí nechal za sebou. To jí odradilo tak, že to vzdala. Škoda že jsme závodili ani ne sto metrů :-( Měl jsem jí ještě trochu nechat. Ale dobrý, snaha se cení. Sportovně jsem ocenil výkon a radostně a spokojeně mazal domu na véču. Asc 222 m.

Celkový týdenní součet je hodně krásnej, ale když vezmu jenom běh, tak na 4 běžecké dny 48 kilometrů to docela jde. A když to vezmu i celkově za červen - 201 kilometrů za 19 výběhů a 18 dnů. Docela spokojenost na tu bídu. Ale tempo jsem nedělal žádný.

horký 25. týden

Týden 25. (17. - 23. 6. 2013)

Tak trochu zvláštní týden. Pondělí jsem si dal volné, abych to po minulém týdnu moc nepřeháněl a dal možnost nohám zase trochu odpočnout.

Od úterý začaly pořádný vedra, tak jsem vstal brzo (na mě) ráno a vyrazil běhat. Bylo sice už docela teplo, ale odpoledne by to bylo ještě horší. V lese to je ráno prostě krásný. Vybavili se mi všechny ty ranní rozcvičky na letních táborech. Vzpomínám si, že jsme s klukama vždycky někam vyběhli, tam se něco zacvičilo, pár kliků a pádilo se zpátky. Super věc. Ale bylo znát jak nejsem ráno zvyklej, protože ten běh byl takovej strojovej. Přes 7 kilometrů téměř konstantním strojovým tempem.

Přes den jsem se trochu trápil nad učením a diplomkou, tak jsem večer měl velkou potřebu jít běhat znova. Vlastně mi skoro přišlo, že jsem ráno ani nebyl. Tak jsem pravděpodobně uskutečnil prvně kvalitní druhou běžeckou fázi. Bylo to fajn, i když pak už únava trochu byla a zkusim se vydat touto cestou - teď bude čas.. Akorát pan Garmin byl z toho trochu popletenej..

Ve středu jsem vyrazil kvůli vedru až docela pozdě - po půl desáté večer. Přišlo mi, že to docela odsejpalo. V lese už byla docela tma. A taky to tam pěkně žilo. Když jsem se občerstvoval z potůčku, tak se na mě sesypaly komáři a podobná havěť, tak jsem vzal nohy na ramena. Krásně svítil Měsíc a světlušky - ty já mám hrozně rád. Jo a večer je (a byla) pěkně vidět Venuše nad západem.

V pátek jsem plánoval jít dávat krev na trasfuzku, tak jsem ve čtvrtek neběhal, abych byl odpočatej a krev byla ok, no a ve dni odběru neběhám a ani by se to nemělo. Takže odpočinek a aspoň jsem dočetl Jez a běhej od Scotta Jureka. Výborná knížka. Hodně doporučuju všem. Je to hodně inspirační záležitost. A docela mi přivedla k zamyšlení nad mým běháním i stravováním. A dost mi namotivovala do dalšího běhání a do toho abych trochu přitlačil na pilu..

Sobotní běh byl volnější, protože jsem do toho moc nechtěl šlapat po odběru. Taky jsem čekal, že se budu víc zadýchávat, ale bylo to docela dobrý. Největší problém jsem měl při výběhu kopce od Klabavy - což je asi 2 kiláky do mírnýho kopce. Tam mi fakt hodně bolely lýtka. Chvíli jsem si orazil a protáhnul a jel jsem dál.. Nastoupáno 249 metrů. A drobné ochlazení na 26° C.

A v neděli jsem si přidal. Chtěl jsem na další běh. Tuhle trasu jsem naposledy běžel v únoru a bylo napadáno mezi 20-30 cm sněhu. Musím říct, že bez něj to je mnohem lepší! Od pondělka jedu na vodu, tak bude minimálně třídenní pauza. Na desátém km jsem potkal svého švagra na kole z Plzně, který mířil k nám domů (vezl nám klobásy z Německa). Já vlastně taky mířil domů, ale opačným směrem :-)). Měl to sice dál a víc do kopce, přesto jsem byl doma o deset minut dřív než on. Fakt sranda, věděl jsem že má přijet, ale potkat se náhodou v lese a to dokonce nebyla pro něj nejideálnější/nejrychlejší/nejkratší trasa. Fakt náhoda. Celkem to dalo 18.5 km a 374 vejškovejch metrů.

z lávky nad přivaděčem - Dýšina, Kyšice a Ejpovické jezero (vpravo)

propustek pod přivaděčem - na tenhle objev jsem fakt pyšnej -> zkratka

V průběhu 25. týdne jsem naběhal solidních 53 km. To ujde.

rozjezd - 24. týden

Týden č. 24 (10. - 16. 6. 2013)

Konečně jsem to zase rozběhal. Byly to povětšinou kratší běhy. No musím to postupně a pomalu rozbíhat. Došel jsem k závěru, že mi trochu chybí (chyběla) motivace do běhání po maratonu. Že mi chybí takovej ten velkej obávanej cíl. Předchozí tři týdny, kdy jsem běhal minimálně, mi však rázem sami připomněly, že já (skoro)denně běhat potřebuju pro vyčištění hlavy, pro výrazně lepší kvalitu spánku. Že mi to celkově činní výkonnějším. O radosti nemluvě.

Navíc jsem si i v hlavě srovnal svoje závodění a cíle. A mám zase hroznou chuť do toho šlapat, chuť závodit - zaběhat si s lidma, vyhecovat se k max výkonu. A zlepšit se. To nejde bez tréninku a bez dřiny.. Škoda, že jsem tohle nechápal povinné (základní) školní docházky, kdy jsem závodně plaval a nikdy jsem nic nedokázal a nevyhrál, což mi trochu tehdy trápilo. Ale na tréninky jsem chodil lehce z donucení, ale i mi to bavilo, ty lidi kolem plavání, soustředění a tak.. Ale ta denní dřina, ta ne. Tu jsem flákal.

Pondělí jsem si naordinoval volné. Těšil jsem se na očekávanou zásilku knížek. O čem? No o běhání přece?!

O zábavu postaráno!

V úterý jsem si doma naplánoval běh do terénu a kopce. Vyrážim, běžim dolů k řece, jsem u lávky, jo Klabava je vysoko - 3. stupeň, ale lávka má ještě třicet čísel rezervu. Naběhnu na lávku a podívám se dopředu. Nééééééé! Za lávkou už je louka zatopená, dobrejch dvacet třicet čísel vody. No tak nic. Holt jindy. Tak jsem to otočil a honem vymejšlel kudy a kam. Nakonec dobře známej okruh, aspoň jsem obhlídl Klabavu. Stupňovaný závěr 5:00-4:30.

Ve středu jsem byl v Praze. Po zkoušce už bych kolej vrátit nestihnul, tak jsem zůstával do čtvrtka, tak jsem si ještě zaběhal v Praze, což asi bylo na nějakou chvíli naposled.. Žádnej šlágr to teda nebyl. Běželo mi to teda akorát z kopce z Kavčích. Potkal jsem dohromady 4 běžce neběžce - dost demotivující. A několik běžců běžců a pozdravil jenom jeden. To mi jako nebaví. V podchodu u ledáren na Braníku mi zarazily protipovodňový zábrany, naštěstí cyklista předemnou mě vyvedl. Ale překvapilo mi jak je Vltava ještě vysoko - byla zarovnaná s břehem. V parčíku plavaly labutě s malejma. No a ta maringotka "zaparkovaná" mezi stromama mi dostala. Jinak všude bordel, bláto, písek. Igelitky na stromech, vyvrácený značky, stromky, keře..

Čtvrtek - soumrakový běh - radost nad radost. Koňská dávka instantního štěstí. Yess, na tohle jsem se těšil celou zimu. Po golfu a pěkně bosky. Jé to bylo labůžo. Prostě nádherný. Po golfový travičce, která laskala moje nožky a moje nožky laskali jí. Blbej byl akorát seběh/výběh k/od řeky/řece, kterej byl nuceně po děsně hrubým asfaltu. Dolů to šlo. Nahoru jsem musel přejít do chůze, protože se nešlo pořádně odrazit, jak to bylo nepříjemný a bál jsem se, abych si nerozedřel chodidla. Tam už jsem i blbě viděl jak se stmívalo, tak jsem vzal i pár kamínků. Jinak ke golfu a zpět ve Flitkách. Konstatuju že v nich to je po asfaltu jako bosky po travičce. Totální radost z běhu, odreagování se...

Nějak jsem začal víc přemýšlet o svých běžeckých trasách u nás doma, protože některé mám už hodně oběhané. Nebo na nich jsou úseky, které mi nebaví nebo je nemám rád. Výsledkem toho byl nejen páteční běh. Krásný trailových 11 kilometrů v Kokotském lese. Bylo to trochu náročnější i na stoupání - 235 metrů. Ale bylo to fajn a super. Další trasa do repertoáru.

V sobotu se mi z běhu vlastně vyklubal fartlek. Začalo to jako pohodovej volnej běh. Po nějaký době koukám na hodinky, že tam mám tempo kolem 5 min na kilák. To je jako dobrý. Kolem kolejí (železničních) to je skoro po rovince, tak se mi nějak automaticky prodloužil krok. Po obrátce za přejezdem koukám, že mi tempo samo jde pod 5. Hodně dobrý na tu minimální snahu. Tak jsem si řekl, že to do toho trošku kopnu a dostal jsem se ke 4 min/km. To už teda snaha byla, ale tak kilák jsem to držel, pak už jsem musel zvolnit. Jo kadenci jsem měl za nejlepšího tempa 200 za minutu. Pak už jsem si vyklusával z mírnýho kopečka v pětkovým tempu. Příjemně jsem se překvapil.

Na neděli jsem si naplánoval a zrealizoval páteční nápad na trasu. Vlastně je to moje oblíbená cyklo trasa(i když ta je o trochu delší). A moc pěkný. Škoda že po tý šestý večer bylo ještě takový vedro. Po sedmý už to docela šlo. Trasa hlavně po silnici "půlící" Kokotsko. Silnice vede kolem menšího Horního Kokotskýho rybníka. Cestou jsem potkal: ještěrku, dva zajíce, srnku, zdravivšího běžce, sedm cyklistů, z toho jeden s píchlým předním kolem chudák (neměl lepení, náhradní duši, natož pumpičku) a dědečka sedícího v autě. Štvala mi ledvinka s pitím - není běžecká no. Nákup nové bude nutností. Jinak překvapivě dobrý, ale ke konci už jsem (hlady) šoupal nohama. 330 m asc. Tahle asi vypadá radost, že jsem po třech dnech dopsal semestrálku do školy. Celkem to dalo 18.18 kilometrů. Půlmaratonek by se tu vymyslet dal..

Horní Kokotský rybník - je víc vody než obvykle, voda sahá až někam ke stromům

pohled od konce lesa - jsou vidět Brdy, Březina, Litohlavy, Vršíček a Kostel na Nebevzetí Pany Marie a Radyně

Celkově se týden velmi podařil i přesto, že jsem toho měl spoustu do školy. A týdenní součet kilometrů rovný 59 je vůči té předchozí mizérii suprovej, hlavně díky nedělnímu běhu.

zpětně a zrychleně

Týdny 22. a 23. (27. 5. - 9. 6. 2013)

Uplynulé dva týdny byly pro mně dost časově náročné a na běh se dostalo jen zkrátka. Zato ostatních aktivit byla celá řada. Nejvýznamnější byla rozhodně Výuka v terénu ve Starém Městě pod Kralickým Sněžníkem, kam jsme vyrazili znovu po dvou letech z ČVUT.

První pondělí tohoto reportu jsem byl s kamarádem Martinem hrát zase po roce squash. Byla to teda pořádná fuška. Všechno mi bolelo až tak do středy, do čtvrtka.

V úterý jsem si byl krátce zaběhat, běh to byl přímo léčivý, ale i tak jsem dost cítil svaly.

Běhat jsem původně chtěl i ve středu a ve čtvrtek, abych ještě vylepšil květnové skóre. Ale byl jsem po pondělím squashi celej rozlámanej, bolavej a ztuhlej. A musel jsem zařizovat ještě pár věcí před tím, než odjedu. Tak jsem se k běhu nedostal.

V pátek před cestou přes skoro celou republiku jsme se znova narychlo domluvili na squashi. Pak už kupodivu bylo všechno ok. Večer v 6 jsme dorazili na místo. Tehdy bylo ještě krásně, tak výhledy byly náramné a já se těšil na běhání.

panorama od tábora

Jenže se rázem počasí zhoršilo, začlo pršet a byla mlha. Celý dny jsme měřili a pohybovali se venku, takže nato pak ještě vyrazit k večeru ven běhat, jsem měl ten potřebný morál. I tak jsem toho nachodil dost. A každý den k tomu musíme přidat ještě návštěvu jedné i více místních náleven piva Šerák. Tak ani spánku nebylo příliš.

V neděli prvního se na jeden den počasí umoudřilo a vykouklo sluníčko. Bylo mi hned jasné, že vyběhnout prostě musím. Celej jsem po tom toužil. Nakonec se ke mně přidali další tři spolužáci - Martin, Ondra a Jenda. Martin s Ondrou dělali tempo a za začátku jsem jim nějak blbě stačil. Trvalo mi nějakých 5 kilometrů než jsem se dostatečně rozehřál a rozběhnul. V závěru jsem chytnul už slušný tempo, tak jsem kluky trochu hnal. No potřeboval jsem taky urgentně na záchod, tak nebyl čas na přestávky :-D. Nakonec z toho bylo krásných 8 kilometrů.

Na další běh jsem se přinutil v úterý. Měli jsme brzo změřeno. Počasí sice stále nic moc, ale to mi už nevadilo. Trasu jsem si vybral ke kopci Štvanice. Ze Staráče na sedlo pod kopcem to bylo nějakých 350 výškových metrů. Celkově to dalo přesně 400. Kopec dostál svého jména, protože jsem se na něj vydrápal dost uštvanej. Pak to bylo zase z kopce a po krásnejch ale mokrejch loučkách, což bylo super.  Celkem se jsi zaběhnul 13 km. Konečně slušnější kilometráž! Tyhle kopce bych chtěl mít doma. Hrozně mi to bavilo!

Ve středu jsme vyrazili s vyučujícíma a pár spolužákama na třetí nejvyšší horu u nás - Králický Sněžník, který tentokrát nedostál svému názvu, protože po sněhu ani památky, zato všude voda. Mohl jsem docela solidně porovnat svojí současnou fyzičku s tou neexistující z prváku (před 4 rokama), kdy mi výstup dal docela zabrat. Letos fakt pohodička. Počasí klasika hnus. Mlha déšť. Ale bylo to super a byla sranda!

"vrcholové" foto u Slona

ach ty výhledy

Asi bych měl ještě doplnit, že jsem měl za sebou odhadem tak 4 hodiny přerušovaného spánku. Návštěva hospody byla jednoznačně legendární.. Návrat v 5 ráno hovoří za vše..

Čtvrtek návrat domů a pro mě přejezd přes celou republiku. To dá taky člověku zabrat. Tak jsem pak radši dospával.

Na pátek doma mi čekaly nějaký zařizovačky a přivezení našeho nového člena domácnosti - kocourka Silvera. Hned s ním byla docela sranda. Je to rebel!

V sobotu zase konečně běh. Vybíhal jsem sice až po půl pátý, ale vedro a trochu dusno mi teda přišlo pořád. I když si říkám, že to dusno jsem si spíš namlouval. Na vinně bude spíš běžecká pauza, tak mi tepovka lítala hodně vysoko a do kopců jsem se brutálně zadýchával. A to se mi nelíbí. Takže honem zase trénovat! Už mi ten běh i hodně chyběl a taky jsem začal hůř spát, jak nejsem z běhu unavenej. Všude u nás v lese tečou potůčky a je bahno, tak jsem to brzo přestal řešit. Jó v lese mi to baví. Celkem mi to dalo necelých 11 kilometrů.

Vyběhnul jsem i v neděli. Čekal jsem celé odpoledne až se přeženou bouřky a ochladí se, aby se dalo rozumně běhat. Podle radaru šli deště i přes nás, ale tady ani kapička. A oblast kolem nás byla docela velká, jak jsem pak při běhu zjistil. Teď každopádně navečer ideální běžecké počasí. Prakticky bezvětří, 18 stupňů. Oproti včerejšku se mi běželo o sto procent líp. I do kopců se tepovka držela pod 170. Takže to tam je..
Koukal jsem jak Klabava minulý týden řádila.. Asi to bylo docela vostrý. Po nějaký době jsem vyběl na Chrástecký vrch. Pak trochu seběh, kolem Strakova (Indiáni) baráku a zase hurá do kopce. Celkem 213 m nastoupáno tak na tří km.

Běžecká kilometráž dost bídná, ale bez pohybu to nebylo a to se počítá. Teď už to konečně rozjedu!