neděle 26. května 2013

marnost nad marnost - 21. týden

Týden 21. (20. - 26. 5. 2013)

Jedním slovem - Bída! Tento týden bylo běhu hodně poskrovnu. Začalo pravděpodobně moje poslední zkouškové období, takže hodně učení. A plus spousta dalších aktivit, které jsem odkládal před maratonem a taky nemůžu jenom běhat. Ale nohy i hlava by běhaly o sto šest, což bylo vidět hlavně na rychlosti úterního a středečního běhu. Přidalo se k tomu ještě hnusný počasí, ale to není pro mě překážkou..

Pondělí volno. Ještě trochu dodržovat odpočinek.

Úterý parádní běh, necelá sedmička. Potřeboval jsem trochu vyběhat tu nervozitku z nadcházejících zkoušek. Běželo se parádně. Začal jsem na tempu tak 5:20 a skončil na 4:40 nic na tom nezměnil ani déšť v druhé půlce trati. Yop! Pohoda.

Středa - odpoledne po zkoušce v Praze. Zítra mi čeká další, tak jsem musel provětrat hlavu. Běželo mi to teda jako divý, až skoro nevím, jak si to mám vysvětlit, ale je to moc fajn. Zpomalily mi akorát schody na Podolí k televizi. Jinak jsem docela letěl. Asi by to chtělo prodat na nějakým závodě. A to dneska podmínky nic moc - silnější déšť a vítr. Byl jsem jen v triku a kraťasech a asi to bylo málo, ale šlo to. Pěkná sedmička.

Čtvrtek jsem nechal volný - pro odpočinek.

No jenže v pátek a v sobotu se mi nakupily aktivity a k běhu prostě nedošlo. Jo mohl bych asi ráno, ale nechtěl jsem se připravovat o drahocenný spánek. No a večer bych musel až za tmy - tj. po desáté a to už jsem skoro šel unaven taky spát.

Jako bída mít v za šest dnů naběhanejch jen 14 kilometrů. Sice to byly kilometry suprový a pěkně svižný, ale bylo jich zoufale málo.

Neděle - 7 stupňů, déšť, vítr. Tento způsob května se mi zdá i v měřítkách listopadu poněkud nešťastný. No nic moc - tak jako druhá půlka týdne. Dneska jsem chtěl něco delšího, abych ještě něco naběhal, ale v takovým marastu jsem se donutil jen na desítku. Voda byla všade, přesto jsem si dal tu práci a snažil se najít dvě pozitivní věci.
Ta první - umyl jsem Trailrocy - a to dokonale některé louže byly hluboké až do půlky lýtek. Akorát je budu sušit dva dny..
A za druhé - potrénoval jsem běhání ve vodě. Dokonce jsem v závěru došel k pocitu, že mi to vlastně v těhle těžších a na psychiku náročnějších podmínkách vlastně baví - jsem součást přírody se vším všudy. Radost až na kost.
V druhý půlce se mi snažili tempo rozběhnout postupně tři pacemakeři - zajíci. Akorát jejich tempo jsem nebyl ochotnej a schopnej akceptovat...

Suma sumárum za týden bídných 24 kilometrů - to je sakra málo. Snad to už příští týden už konečně zase víc rozběhám.


neděle 19. května 2013

maratonské rege - 20. týden

20. týden (13. - 19. 5. 2013)

Po nědělním maratonu jsem si byl hodně volně vyklusat v pondělí. Bylo to jenom kratince. Měl jsem docela obavy jak budu po maratonu vypadat, ale byl jsem hodně příjemně překvapený. Chodit jsem mohl úplně normálně, ale únavu jsem samozřejmě cítil. I schody byly v pohodě. Nejhorší asi bylo zvedání ze židle, to mi nohy vždycky trochu ztuhly. Chtělo se to pořád hýbat. Když jsem vybíhal, tak jsem měl dost podivný pocity, nohy jakoby říkaly: Hej co to sakra děláš?! Ale po krátký chvíli to bylo dobrý. Jediné co mi opravdu vyloženě bolelo byla oblast na pravým chodidle - vnější část chodidla - pod malíčkem. Asi mám opravdu supinační došlap. Když jsem se ale snažil došlapovat něžně a na střed chodidla, tak to bylo v pohodě.

Úterý volno - klídek a pohoda.

Středa znovu volný pohodový běh, už o trochu delší - 8 kilometrů a taky do kopce. Bylo tak krásně, že jsem do toho lesa prostě musel. Ta zelená, modrá a žlutá hrála nádherné kýčovité divadlo. Je vidět, že letní zkouškové období je tu! Měkký lesní podklad byl skvělý pro nohy. Po doběhu jsem si neprozřetelně sundal triko a jak jsem byl mokrej, tak mi ofoukly záda. A když jsem vylézal ze sprchy, tak jsem si s nima hnul. Ach kdy já dostanu rozum?! Byl jsem pak rád, že ležím a nemusím se hýbat. Bolelo to hrozně.

Ve čtvrtek jsem si naordinoval zase volno a infrasaunu. Zpotil jsem se snad ještě víc, než při maratonu :-D. 

V pátek jsem se už vydal na něco trochu delšího - dostal jsem se lehce přes 10 km. Nemám třeba vůbec chuť na krátký běhy, běhal bych jen delší. Tak od desíti do dvacíti. Ale chce to ještě taky nějakej odpočinek. Bylo hrozný dusno. Foukal ale docela silnej vítr, tak to bylo snesitelnější.

Sobota opět neběžecká, ale byl jsem na procházce se psem. To neběhání mi taky nebaví a hlavu si nějak vyčistit musím.

Na závěr týdne jsem si chtěl dát něco nad deset. Čekal jsem na večer, až trochu opadne teplota, ale pak jsem se podíval na meteorologický radar a ihned jsem se převlíknul a vyrazil, protože to bych taky nemusel jít vůbec běhat.. Bylo docela dusno a jižní obzor vytvářel temná oblaka. Na třetím kilometru přišlo pár kapek, ale brzo zase odešly. Nohy dobrý, jen vždy na začátku je mám trochu ztuhlý, ale jak se do toho dostanu je to ok. Nakonec jsem to trochu zkrátil, přeci jen jsem nechtěl potkat nějakou super bouřku.

Za tento regenerační týden jsem naběhal 32 kilometrů. Je to málo, ale chce to si pořádně odpočinout a nabrat síly a elán do dalšího běhání. Přidávám ještě přehled i za minulý týden.


neděle 12. května 2013

Prague International Marathon

Můj první maraton!!!! 

Setkání u koně před startem s lidmi z Dailymile bylo super, zbavilo mi nervozity a už jsem se jenom těšil a chtěl si to užít. 
Před maratonem u koně.
Pak ještě na záchod. A přendat podpůrné prostředky do kapsičky. A šlo se na start na Staromák. Poctivě jsem si vlezl do svýho Ečkovýho koridoru, byl jsem asi jedinej. Kolem mě samý H, G, K a podobně. No tak jo, tak to budou zase dostihy :-D Bylo devět a z repráků se rozezněla Vltava. Takže odstartováno. Za 4 minuty jsem došel k bráně. Rozeběhlo se to. Mačkám Garmina, jdeme na to. Teď už to chci doběhnout. 
Rozbíhá se to pomaleji. Ale to mi vůbec nevadí. Začít jsem chtěl opatrně a uvidíme jak to půjde dál. Až na třetím kilometru se dostávám na tempo pod 5 min na km. To je dobrý, ale nepřeháněj. Drž to, co nejdál to půjde. Běh po Karlově mostě si vyloženě užívám, to je bezva. Super počasí. Před Kalovým mostem a po něm potkávám Magdu s Denisou (DM). Fandí to je bezva! Při druhém setkání je vidím, mávám na ně, ale asi nic. To neva, ale Denisa myslím fotí, tak to by mohla bejt pěkná fotka. Někdy kolem 5-6 kilometru dobíhám Jíťu (DM) s doprovodem. Zdravíme se, bezva setkání na trati. Běžím svým tempem dál. 
Povětšinou asi předbíhám, ale snažím se to jít rozumně. Pak jsem omylem strčil do kolegyně - běžkyně. Omlouvám se, s tím, že to je hustý. Děsně jsem jí tím pobavil :-D. O chvíli dál se mi ptá nějaký Slovák na kolik běžím, odpovídám, že bych rád 3:30, ale uvidíme co přinese 30 kilometr. Nevěřícně kouká a rychle odpadá. Nevím přesně na kolikátém km to bylo, ale předbíhá mi Pavel F. (opět DM), měl hodně rychle našlápnuto. Ohlíží se, jestli to nejsem náhodou já - jsem :-D Zpomaluje a ptá se na tempo a časový manko po výstřelu. Je na něm vidět, že by chtěl běžet rychleji, než je moje tempo. Tak taky trochu přidávám, ale jsem za ním tak dva kroky. Chtěl jsem mu říct, ať běží, ale nějak jsem toho nebyl schopen, ale i tam se mi po chvíli trhne a za chvíli ho ztrácím v davu. 
Vracíme se Pařížskou na Staromák, diváci fandí. Zatím všechno ok, ale chleba se bude lámat až za dlouho.. Pravidelně občerstvuju. Trochu mi ale bolí břicho, tak si gel dávkuju jen troškách. Jinak vodu, ionťák, banán pak dávám jednou i rozinky. Dělá se solidní pařák. Testuju houbičky s vodou. Geniální, ale když si otírám ksicht, tak to dost nepříjemně škrábe, ale osvěžující efekt na jedničku. Jsme na Podolí a vidím dobře běžce proti. Hodně koukám, koho uvidím a poznám. Jo nakonec to klapne s Dušanem (DM). Pokřiknem na sebe. Bezva. 
Jsem v půlce. 1:46 pěknej čas na půlmaraton. 3 minuty za dubnovým výkonem. Jestli jsem to nerozběhl moc rychle?! Je tu obrátka. Jdu vyhlížet ty co jsou za mnou. Hlavně Jíťu. Nakonec jí zahlídnu u Podolské vodárny myslím. Je už bez vodiče. Křičím mávám, bez reakce. Škoda. Bude ještě příležitost na Smíchově. Před občestvovačkou vyndavám gel, odšroubuju víčko, které v mi zápětí mizí z ruky a padá na zem. Sakra. Tak ho holt do sebe natlačím celý. Je to hnus. Něco tam ale nechávám a zahazuji. Někde u Palačáku zase Denisa s Magdou. Fandí, to je super. Ale jsem schopnej jen zamávat. Mluvit jsem v tu chvíli nedokázal. Jdem na Smíchov. Je tu zase víc lidí a fandí. Začínám pociťovat nárůst únavy. 26. kilometr je poslední, který dávám pod 5 minut. Trasa je zase svedená v obou směrech proti sobě, tak koukám po Pavlovi a Dušanovi. Pavla vidím, chci zakřičet, ale pak si to nějak rozmýšlím. Běžím dál. Smíchovská otočka. Už se fakt těším do cíle. 
Postupně zpomaluji, ale snažím se to stále nějak držet. Je tu třicítka. Jdeme přes most k Divadlu. Zase hodně lidí. To je super. Dostávám se k Rudolfinu. 32. kilometr. Dál už leží země nepoznaná. Víc jsem zatím nikdy neběžel. Ale už jenom deset. No a pak to na mě přišlo. Dojal jsem se. :-D Šly mi slzy do očí. Co to je. Radost?, štěstí?, bolest? nevím. Je to hodně silný.. Fakt natahuju jak malej Jarda. Nebul ty vole. Nohy dál tuhnou a začínaj mi bolet plosky nohou. Nejhorší jsou kostky. Snažím se jim vyhýbat co to jen jde. Blíží se občerstvovačka na 35. vyndavám Magneslife - proti křečím. Nic na mě nejde, ale co kdyby. Čistě preventivně. Stejně už mi to asi prošlo. No to je hnus! Málem zvracím jako jeden běžec. Ale udržím to. Břicho trochu nadává a pobolívá. To musím vydržet. 
Pak vidím uličku roztleskávaček - kolikátý kilometr už přesně nevím. Děvčata mohutně podporují. To musím taky. Mávám, křičím, ruce na hlavou. Jsem happy. Nechápu proč většina běžců si to nedá taky. Pak přichází dnes podruhé Rohanské nábřeží. Vidím před sebou dvě sanitky přímo na trati. To ne. Chlapci záchranáři už připravený. Fakt je, že měli pár lidí na starosti. Jeden ležel v sanitce. Ach jo, to je hnus, je mi těch lidí líto. Už taky ale melu z posledního. Nohy tuhnou a bolej. Ale už to je fakt za pár. Blíží se 40. kilometr. Zahlídnu před sebou Dušana. Ne! Dyť ty jsi měl být předemnou! Dobíhám ho na občerstovačce. Ťukáme si iontákem. Prý má problémy s křečema. Vybízí mi ať běžím dál. Docela bych s nim rád zůstal, ale už to chci mít sobecky co nejdřív za sebou. Neochotně se rozbíhám. 
Poslední dva km. To se už doplahočím. No a pak jsem se začal dojímat podruhé. Nedovedu to popsat, chtělo se mi zase brečet, hrozně hluboký pocity. Nějak se z toho oklepávám, poslední kilometr - zrychluji. Předbíhám o sto šest. Prostě to běží. Zatáčka do Pařížský, poslední pětistovka. Lidi houstnou. Zpomaluji, užívám si to. Je to nezapomenutelný. Vychutnávám si ty pocity. Ostatní mohutně finišují, ale mě to jedno. Jsem taky z jinýho důvodu. Na pořadí nezáleží. 
Je tu euforický cíl. Zvedám ruce, mávám. Vbíhám do cíle. Mačkám konec. Ty kráso to je čas. Plácám si se dvěma pořadateli a najedou stojím proti Carlovi Capalbovi (hlavní šéf RunCzech). Podávám mu ruku a děkuju mu za krásný závod. Má radost, plácá mi po zádech. Bezva pocit. 
Pořád jdeme, odevzdávám čip, dostávám medaili a fotí mě. Nohy tuhý jako kráva. Nejdou mi pořádně zkrčit nohy - kolena. Uff byla to děsná dřina. Několikrát se zastavuju. Budu si muset sednout. Vybírám si místečko. Dávam si jabko. Je to super pocit sedět. Hned se mi dělá líp. Přichází Důša s Luckou a malým. Vyměňujeme si první dojmy.

Radost že jsem to uběhl nebo z toho že sedím?!
Po chvíli vstávám a jdeme do zázemí. Převlíct se, zavolat domů, že jsem to přežil. A hurá do pizzérky na jídlo a za ostatními z DM a mnoho dalšími, že se ani nevejdeme. Pěkný setkání! Děkuju všem za motivace v přípravě, před i za průběhu závodu a po doběhu!

Mezičasy:

Celkem tedy maraton za 3:42:06, což stačilo na 1517. místo celkově a 733 v mé kategorii. Tak a jdu odpočívat! Postupně sem dodám nějaké foto až bude..

pátek 10. května 2013

předmaratonské dny - 19. týden

Tréninkový týden č. 19 (6. - 12. 5. 2013)

Maraton je tu. Událost, na kterou jsem se připravoval de facto od listopadu, konečně nastává. Report z tohoto týdne, který končí nedělním maratonem, jsem chtěl napsat před startem, abych popsal závěrečné přípravy, trénink a svoje pocity. Neubráním se asi trochu celkově shrnout svoji přípravu na královskou disciplínu atletiky. No a můj popis ze samotného běhu můžete čekat v neděli nebo v pondělí, podle toho, jak se k tomu dostanu..

Začnu pěkně od začátku. Před Plzeňským půlmaratonem loni v říjnu jsem o letošní účasti na maratonu docela silně uvažoval. Chtěl jsem si maraton zaběhnout. Nicméně nepříliš přesvědčivý výkon a únava mi daly silné proti-argumenty. A řekl jsem si, že to ještě odložím. Od listopadu jsem začal spolupracovat s trenérem (a i začal psát tenhle blog), začal jsem běhat, to co nikdy předtím a běžecká fazóna i sebevědomí mi šlo pomalinku nahoru. Tak po třech měsících usilovného tréninku jsem začal pociťovat zrychlení a hodně zlepšenou vytrvalost. Brzo jsem zjistil, že půlmaraton už zvládnu v pohodě. Tak jsem začal znovu pokukovat po maratónský výzvě. Nakonec jsem to odhodlání v sobě našel a přihlásil se.

To rozhodnutí ale přišlo až v únoru. Což si myslím, že nebylo úplně dobře. Mělo přijít dřív - právě někdy v listopadu. Do přípravy jsem totiž vstupoval s půlmaratonskými ambicemi. Takže jsem toho mohl naběhat víc - hlavně v té (velké) zimní objemové přípravě, kde cítím rezervy, protože jsem dlouhé kilometry honil až teď.

Od listopadu minulého roku mám naběháno přes 1400 kilometrů. Z toho letos více jak tisíc. Vychází to víc jak 200 kilometrů na měsíc, ale ty první dva měsíce jsem byl pod touto hranicí. Nejvíc jsem za měsíc nasázel v dubnu, a to 287 kilometrů. To mi přijde jako základ pro nějaký solidní výsledek. Ale myslím si, že i s menším počtem kilometrů se dá maraton uběhnout. Záleží na tom, jak dlouho a jak moc chce člověk na 42 kilometrech a 195 metrech trpět. :-D

Abych to shrnul. Víc už toho teď zpětně nenaběhám :-D. Rozhodně moje kilometráž není nic malého. Byly to poctivě braný kilometry, poctivý přístup. Věnoval jsem tomu hodně času. Hodně dřiny. Posilování v tělocvičně, pilování lepší techniky (a že tam je ještě rezervy :-D)...

Závěrečný týden před maratonem beru hodně volně. Ladím, takže piánko...

Pondělí běžecké volno, zato jsem se zúčastnil hodně zajímavý exkurse do hnědouhelného hlubinného dolu Centrum u Litvínova. Foto k prohlídnutí:


Úterý - volná desítka kolem Ejpovického jezera. Počkal jsem si až se přeženou všechny ty bouřky s přívalovejma deštěma a pak jsem se vydal propláchnout Trailrocy do megalouží. Bláto bylo pod vodou, takže pohoda. Cákající chladivá vodička na nožky super. Vyzkoušeny nový kratáky Craft z Vavrysu a výborný. Konečně mám kraťasy s dvěma kapsama, z toho jedna je na běžecký kalhoty fakt velká! Konečně to někoho napadlo.

Středa odpočinek a volno.

Čtvrtek - 9 kilometrů volně, ale s kopečkama. Ale jen na pohodu. Trochu jsem si rozjímal o maratonu, nabíral a čerpal energii ze sluníčka, z lesa, ze vzduchu... Pěkný. Nohy takový potuhlý a těžký. Takže zdá se, že je vše tak jak má být. Větší část trail, akorát před koncem asfalt - nechtělo se mi běžet metr od pole s řepkou.

No a pátek - volno. Přesun do Prahy, vyzvednutí startovního čísla, okouknutí bežeckého Expa.


Zítra (v sobotu) už jsem jen hodně volně a krátce vyklušu. Tak 4-5 km. Víc ne. A v neděli jdu na to. Držte mi palce!

neděle 5. května 2013

tisícovka před maratonem - 18. týden

Tréninkový týden č. 18 (29. 4. - 5. 5. 2013)

Po nedělní běžecké mega dávce jsem byl v pondělí jen velmi volný výklus. Snaha byla o&nbps;co nejnižší tepovku, což mi docela příjemně překvapilo, že šlo dobře. Průměrná tepová frekvence 140. Pohoda. Nic nebolelo. Celou dobu padaly nějaký kapky, pak to chvíli vypadalo, že jako se pořádně rozprší, ale zůstalo to jen u kapek.

V úterý jsem se k běhu dostal až večer. Nejlepší běžecký počasí! Zataženo, 16° C, mírný vítr. Naprosto ideální počasí. Docela jsem si to užíval. Běžel jsem zase volněji, ale ne tak pomalu jako v pondělí. I tepovka byla o něco vyšší i tempo tomu odpovídalo. Potkal jsem jednu "asi moderní" májku a nevěřícně kroutil hlavou. Velký vojenský stan, diesel generátor, k tanci a poslechu hrálo techno. Účastníkům se víc kouřilo od huby (byla cítit travička) než z ohně. No a jejich májka škoda slov..

Skončil duben, ve kterém jsem zaznamenal 287 kilometrů. To už je hodně pěkný, ale na solidní maratonskou přípravu asi myslím pořád ještě málo. Ale na mě to je slušnej výkon.

Na středu jsem se domluvil s kamarády nejen z plzeňské hvězdárny na výlet s názvem: Ve středu na střed Evropy. Vydali jsme se z Plzně vlakem směrem na Cheb. Z Dolního Žandova jsme došli na kopec Dyleň (940 m.n.m.) a odtud pokračovali kousek po státní hranici ke středu Evropy nacházející se již u německých sousedů. Po občerstvení a hromadném fotu jsme se vydali kousek zpět a do obce Vysoká ke zřícenině kostela a přes Starou Vodu na vlak do Lázních Kynžvart. Pěkný celodenní výlet a 18 kilometrů. Škoda že počasí nebylo ideální.
Zavřená rozhledna na Dyleni 
Průsek bývalé hraniční hlásky 
Střed Evropy
Ruina kostela ve Vysoké
Uvnitř kostela
Čtvrtek byl již zcela volný a odpočinkový a byl jsem na skvělé masáži pro dokonalou regeneraci.

V pátek jsem byl zase na školním ovále v Plzni. Rozběhání, rozcvičení, protažení, 3 x 100 m rovinky sub max. Pak kontrolní stovka na 90 procent. No a potom už to nejlepší: 5 x 300 m na 90 procent v kuse s minutovým meziklusem ve dvou opakováních. Jako dřina docela. Byl jsem zpocenej i za ušima a to nebyl nějaký hic, spíš naopak. Pak výklus a pokec s trenérem.

Sobota byla ve znamení účasti na RunTour v Plzni. Příjemná (skoro) desítka a bral jsem jí spíš tréninkově.

Na závěr týdne jsem si chtěl dát něco trochu delšího, ale zase né moc dlouhého. Rozhodl jsem se pro oblíbenou trasu kolem Berounky. První 5 kilometrů této trasy jsem proběhl letos prvně suchou nohou, neb zde bývá voda tekoucí z polí a podmáčená louka. Dnes ani jedno z toho. Zato pak na singlu u Berounky bylo bláta přehršel. Tak jsem měl ve Flitkách občas trochu problém, ale dalo se to. Bylo i docela dost lidí, ale všichni ohleduplný, cyklistům jsem uhejbal já, chodci zase mně. Všichni jsme se pěkně radostně zdravili. Škoda že mi kolem 8. kilometru začaly křeče v břiše a musel jsem po chvíli prvně odběhnout z cesty za křoví. Pak se to na 500 metrů uklidnilo a v nejprudším kopci chytlo zas, ale je vidět že nějaká formička je a vyběhnul jsem ho v pohodě s tepy pod 170. Dalších 500 metrů jsem se to snažil rozběhat, ale nešlo to a utíkal jsem do křoví zas. Pak jsem si dal chvíli pauzu, abych ty střeva zklidnil a plánovanou trasu zkrátil tak o 2 km a vydal se radši k domovu. Pak už jsem to v klidu doběhnul.

Tímto během jsem tedy překonal tisíc kilometrů v letošním roce. Jsem rád, že padla, je to povzbuzení do maratonu příští týden. Tento týden jsem naběhal jen 48 kilometrů, ale mám k tomu i pěkný 18 km výlet. Kilometráž ale musí jít dolů a příprava na maraton vrcholí. Teď už nesmím bláznit a jen to šolíchat a odpočívat.


sobota 4. května 2013

RunTour Plzeň 4. 5. 2013

Téměř domácí závod na deset kilometrů v rodné Plzni jsem si nemohl nechat ujít i týden před maratonem, ale rozhodl jsem se předem, že to půjdu tréninkově a tedy ne na max.

Na nádvoří pivovaru jsem dorazil kolem 11 a myslel, jak si rychle vyzvednu startovní balíček s číslem, čipem a trikem. Registrace byla ve vyhlášené restauraci Spilka. Ta obrovská fronta mi docela zarazila. Vinula se celou restaurací. No tak si postojíme, snad to půjde rychle. No nějakých 35 minut jsem si postál a číslo bylo moje. Teď ještě fronta na triko. Ale ta už byla rychlejší a pořadatel se podíval do papírů, kde jsem měl psaný Mko, řekl že má buď S nebo L, zkoumavě jsi mě prohlídl a zvolal na podávající kolegyni Sko! No musím říct, že to je solidní Mko, klidně bych mohl mít menší. Tak převlíct a jde se na to.

Trochu jsem se rozběhal. Nic extra jen na zahřátí. A obhlídnul jsem kousek trati a pivovaru. A jde se na start. Málo lidí dneska nebude. Řadím se spíš do druhé třetiny startovního pole, nikam se neženu. Vodiče s cedulkami 1:00, 55 i 50 minut vidím před sebou - aspoň budu mít koho předbíhat :-D Moderátor ještě vysvětluje trasu, ale v tom davu a předzávodním šrumu jen tuším, že něco povídá. Kudy se běží mě nemusí trápit, já půjdu s davem..

Chvíli po jedné hodině odpolední je odstartováno. Tradičně mela. Je to tu ouzký a klikatý. Občas se to trochu přibrzdí až skoro zastaví, ale jsem v klidu. To je normálka. Asi po 300 metrech se dostáváme na rovnější a širší úsek. Vodič na hodinu už je za mnou. Koukám na hodinky tempo 4:37 to je dost slušný. A vodič na 55 stále předemnou. Ale asi mu to po chvíli došlo a nebo mu po chvíli došlo a v klidu ho předbíhám. Následuje užší úsek na lávce a jdem z pivovaru ven. Hodinky ohlásí první kilometr za 5:00 to je pěkný na rozjezd. Držím se tak 20 metrů za vodičem na 50, nikam to neženu. I tak předbíháme hodně lidí. Kolem druhého kilometru mi to přestává bavit nechat se táhnout, trochu přidávám a rázem jdu před vodiče. Cíl - doběhnout to před ním. Přichází první občerstvovačka. To je brzo, nepiju, běžím dál. Následuje terénní úsek lehce blátivé cesty s loužemi. To mě trochu překvapilo, pak mi došlo, že to vlastně není silniční desítka. Tak aspoň je větší vzrůšo. Obecně bych řekl, že na takových překážkách a sebězích lidi dost zpomalujou, tak se vždycky o nějaké místečko posunu.

Je tu pátý kilometr a další občerstvovačka. Začalo svítit sluníčko a dělá se vedro. Kdo by to čekal, když před startem krápalo. Mám sucho v puse, jo budu pít. Zkusím tip z DM zmáčknout kelímek a pít za běhu. Kelímek je skoro plný, tak i když mám zmáčknuto dost se polejvam, ale už se napiju mnohem víc než vybryndám. Ale není to ono. Poslední doušek, málem se topím, ale zvládnu to zpracovat, ale musím kašlat. Zahazuju kelímek a odkašlávám. Je rozhodnuto, budu zastavovat na občerstovačkách i nadále, zejména na maratonu. Jdeme do druhého kola.

Tolik vpřed už se nepropracovávám, jen sem tam někdo. A málokdo mě předběhl. Trochu mi tuhnou nohy, ale to bude ok. Snažím se držet tempo. Tep mám trochu vyšší, než bych čekal. Ve druhém kole neobčerstvuji, žízeň není a cíl už blízko. Druhý kolo je za mnou a jdeme přes lávku zase do pivovaru. Na mostě mi cvaká fotograf - no to je zase výraz. Jediný vysvětlení mám, že jsem se kouknul na hodinky a viděl jsem, že budem muset ještě někde nakroužit kilometr, jinak jsem se cítil docela v pohodě.
č. 123 a výraz urpuťák
Trochu přidávám, ale nedrtím to. Nemá smysl se vyšťavit, ale zase nechci aby mě někdo v posledních metrech předběhl. A je tu cílová rovinka. Super. Kolem spousta lidí, fandí. Fakt mám pocit že i přímo mně. To je bezva. Směju se. Cíl! Mačkám hodinky a koukám na výsledek. 47:54 cože hodně dobrý!! Jenže koukám na vzdálenost 9.7 km co to je?! To nebyla desítka? Ne, myslím, že ne. Protože tak rychle jsem to rozběhnutý neměl. Škoda, docela mi to kazí dobrej dojem. A víme, že Garmin ještě trochu přidává.. Nu což.

Odevzdávám čip, beru kelímek vody, pak si do něho dávám ionťák a beru sušenku. Jdu to projít, je mi hrozný vedro. Sluníčko to pere. Opírám se o zábradlí a koukám na závodníky vybíhající z lávky a běžící do posledních zákrutů trati. Snažím se povzbuzovat, ale pískat mi nejde. Tak si jdu pro baťoh a převlíct. Cestou dostanu ještě vyhlazenou plechovku piva kupodivu i nezavřenou - výborně bude na doma k obědu. Chvíli ještě očumuji a vyrážim k autu a k domovu. Už mám hlad.

Celkově jsem obsadil 216. místo (z 511) a 146. v kategorii. Mezi 40-50 minutami je to hodně našlapané. Docela pěknej závod.