neděle 31. března 2013

blíží se závod jara - 13. týden

Tréninkový týden č. 13 (25. - 31. 3. 2013)

Předposlední týden před půlmaratonem už byl ve znamení snížení kilometráže a bez velkého tempa. Trochu se na mě podepsala i únava, tak jsem se snažil trénink moc nepřehánět a věnovat se odpočinku a regeneraci.

V pondělí jsme byli se školou měřit ve štole Josef a byl jsem z toho nějakej celej unavenej, ale přesto jsem se byl rozhodnutý se vydat běhat. No možná by bylo lepší, kdybych zůstal doma. Nějak mi to nešlo. Ani po rovině, dokonce ani z kopce. Zase jsem se do toho úplně nemohl dostat. Jestli to bylo hlavou, že jsem třeba podvědomě na běhání nemyslel nebo se nemohl soustředit, nevím. Co bylo ale zajímavé, že mi to nejlépe běželo do kopce a do schodů. Toho dne se děli zajímavé cěci. Večer jsem byl ale úplně odrovnanej.

Rozhodl jsem se tedy v úterý neběhat. Stejně jsem chtěl zařadit volný den, tak se příjemné spojilo s užitečným. Měl jsem chuť jít plavat, ale bylo by to spíš kontraproduktivní.

Úterní volno se ve středu ukázalo jako moc dobrá věc. Odpočinek se projevil a mě to od prvních metrů skoro letělo. Udělám pár kroků a ze sluchátek se ozve Glenn Miller a zpívá: It's time to be happy! Tak to jo! To si nechám líbit. Sice začalo sněžit, což vydrželo celý běh, ale vůbec mi to nevadilo. První tři kilometry mi to doslova nadnáší a já si jen letím - na takový vlně by uběhnout maraton byla hračka. Když se k tomu přidají Kings of LeonBirthday, kde zpívají: We're gonna celerebrate!, nezbývá mi než nevěřícně koukat na hodinky. Vydrželo to až do sedmýho kilometru, kdy přišly na řadu nějaký schody a kopečky (Havlíčkovy sady a okolí). Tak to mi tempo trochu opadlo, ale nálada nikoliv. Po chvilce jsem si to už sbíhal do Folimanky a trochu jsem prodloužil krok. U Vltavy jsem to rozběhl na mezi půlmaratonské a maratonské tempo a vydržel to až k bazénu, kde jsem zvolnil a začal sbírat síly na schody na Kavčí. Na poslední stovky metrů se "náhodně" ke slovu dostala znovu Glenn Miller, tak byl čas být opět happy. Dobrá písníčka na 35. kilometr maratonu, kdybych běžel s hudbou, což neplánuju.

Ve čtvrtek, toho času již zase doma, jsem vyrazil na okruh z minulého týdne, kdy jsem to místo na blátivou polní cestu zahnul na asfalt do Dýšiny. Běželo se mi to mnohem líp, než minulý týden po transfuzce, ale není se čemu divit. Trasa (místo bláta) to je docela pěkná, i když je do kopce, ale asi víc mi vadí, že část je po frekventovaný silnici, což není úplně příjemný.

Volný pomalejší běh přišel na řadu v pátek. Vydal jsem se podupat golfové hřiště roku 2008 tuším. To je spíš na takové uvolnění mysli. Hřiště to je parádní a travička je měkoučká a pěkně zelená. Bojím se však, že mi pomalu budou tyhle golfový běhy končit, protože golfistům asi brzy začne sezona.

Sobotu jsem strávil v Českých Budějovicích u babi ládováním se všemožnou potravou a večer se mi běhat nechtělo, takže jsem přesunul sobotní běh na neděli a nedělní volno na sobotu. Je možný, že jsem přibral kilo?! Ale já to vyběhám!

V neděli tedy byl na programu sobotní fartlek. Uběhnutá vzdálenost měla být 14-ti kilometrová, ale dal jsem nakonec 13, neboť 308 nastoupaných metrů mi trochu unavilo. Bylo super, že u nás na západě nesněžilo, tak to bylo jen na zmrzlým bahně. Ze začátku mi bylo příjemně a bylo relativní teplo, ale postupně se rozfoukalo a já se dostal ke pětistům metrům nad mořem a pak už jsem jenom sbíhal, tak se do mně dala trochu zima, hlavně na uši, ale nic hroznýho. Ale hlavně teď nenastydnout.

Celkem za tento týden necelých 48 kilometrů. Jelikož je i poslední březen, zmíním údaj celkového počtu březnových běžeckých kilometrů, který se zastavil na čísle 255. A to je navýšení dosavadního maxima. Jak by řekl Haruki Murakami, to už znamená opravdu vážné běhání. Následující týden již bude hlavně odpočinkový se směřováním k sobotě. 


Co se týče plánu na duben, první týdny budou s nižší kilometráží kvůli půlce, ale pak bych to chtěl (a měl) pořádně rozjet a přidat dlouhé běhy před maratonem. Takže je na co se těšit.

Opatrujte se! A kdybyste náhodou potkali JARO, řekněte mu prosím, že už je čas to rozbalit!

sobota 30. března 2013

Měření ve štole Josef

V pondělí 25. 3. 2013 nás ze školy vzali měřit do bývalého zlatého dolu Čilina Západ, nebo též štoly Josef - toho času výukové zařízení fakulty Stavební ČVUT. Konečně nás taky krom více denních výuk v terénu a klasických měření v okolí fakulty vzali někam dál a na zajímavé místo. Měřeli jsme tam v rámci předmětu Geodézie v podzemních prostorách. 

Venku sněžilo, ale ve štole bylo příjemně - 12° C a téměř stoprocentní vlhkost. 


neděle 24. března 2013

12. týden

Tréninkový týden č. 12 (18. -- 24. 3. 2013)

Tento týden byl poněkud zvláštní, neboť jsem byl ve škole jenom pondělí odpoledne a v úterý, což by vůbec nevadilo. Zato ale úkolů na doma jsem měl hafo.

Abych s sebou nemusel tahat věci na běhání do Prahy a mohl tak jet nalehko, musel jsem vyběhnout doma a ráno. To pro mě není obvyklé a stává se to jen zřídka. Ranní běhy nalačno mají ale své kouzlo a mám je docela rád (když se náhodou rozhoupu), ale že bych kvůli nim měl dřív vstávat mi vůbec neláka. Dal jsem si krásných 11 km a moc dobře jsem udělal, protože odpoledne už bylo velmi hnusně a začínalo sněžit.

Plán tento týden neběhat v Praze získal ten pravý smysl v úterý (intuice). Po celonočním sněžení ležela všude roztávající břečka a do té se mi tedy ani omylem nechtělo. Naštěstí u nás doma to bylo docela fajn, sice jsem trochu zmoknul, ale jsem měl dobrou a tvořivou náladu, a tak mohlo vzniknout toto..

Na středu mi trenér naordinoval dvoukilometrové úseky. A rovnou v pěti opakováních. Příroda si dělala švíky - svítilo sluníčko a bylo krásných 12 stupňů. Oblečení jsem tomu přizpůsobil, no možná jsem si mohl vzít o tílko míň, horší bylo, že já blbec zvyklý na zimní běžecký pitný režim, jsem si nevzal pitivo s sebou. Tak jsem měl hroznou žízeň a potom i hrozný sucho v puse. Ale úseky jsem odběhal. První úsek jsem běžel rychleji (a nejrychleji) než jsem měl, což asi bylo trochu ku škodě druhého úseku. Pak jsem se chytil a bylo to docela ok.

Ve čtvrtek jsem neběhal, neboť jsem byl navštívit transfůzní stanici a odložil jsem jim tam již 17 půllitřík. Škoda akorát, že přestali dávat vitamíny pro dárce krve. Tak to už lázně asi taky nebudou :-(((. Ale přesto to má smysl!!!

V pátek jsem si vyběhnul jen lehce a krátce, abych si rozproudil krev a rozběhal se před sobotou. Byla docela slušná zima, foukal nepříjemný ledový vítr a já jsem si trochu pozměnil trasu a prakticky se tak vyhnul blátu. Že mě to nenapadlo už dřív?!

Sobotní dopoledne jsem totiž věnoval krasnýmu závodu - Norbiho 12 aneb Krkavec je taky kopec. Jak je u delších závodů mým zvykem, píšu o tom samostatně zde.. Večer jsem si řekl, že učení (tj. mučení) už bylo dost a vydal jsem se na koncert kamarádovo kapely Na Rozcestí do Plzně. A dobře jsem udělal. Kluci jsou výborní muzikanti a byla tam hrozná sranda. Tak mi ani nevadilo, že jsem se domů, potažmo do poslele, dostal až po půlnoci.

Neděle by měla být klidná a nemělo by se nic dělat, a když to navíc stojí i v tréninkovým plánu, běhat jsem tedy podruhé v týdnu nešel. Procházku se psem jsem si za krásného slunečného, leč mrazivého, počasí neodpustil.

Když se podívám zpětně na tento týden, tak bych řekl, že jsem toho zase tak moc nenaběhal, ale číslovka 54 značící počet kilometrů to rozhodně vyvrací. Byl to povedený týden s krásným závodem. Zbývá 14 dnů do pražského půlmaratonu a podle slov trenéra začneme ladit. Tak se těším, co vymyslí. Vzpomínám, když jsem ještě "plaval závodně", jak jsme před důležitými závody ladili. To byly pro mně nejlepší tréninky a nejvíc mi bavili a dodnes si je živě pamatuju.

sobota 23. března 2013

Norbiho 12

Norbiho dvanáctka aneb Krkavec je taky kopec, tak zní celý název závodu. Jak to bylo krásný, tak to bylo těžký! 


Ze začátku jsem se snažil to rozběhnout opatrně, ale asi pohledem zpětně to bylo o trochu rychlejší než mělo být. Pak se tempo postupně trochu zvyšovalo, ale všichni si dávali pozor, protože to hlavní stoupání - na Krkavec nás ještě čekalo. Byl to parádní trail! Bláto, led, sníh. Louže a bláto zamrzlý jen trochu. Na třetím km i trochu bažinka, tam jsem si pořádně nabral do bot a od tý chvíle jsem už neřešil vyhejbání se loužím jako ostatní, což mi dávalo metry k dobru.

Kilák po startu

Kolem pátýho se to začlo zvedat a přišel hlavní kopec. Po chvíli jsme všichni přešli do chůze. Běžet to moc nešlo. Rychlochůze byla lepší! Pak to rozběhnout ale bylo hodně namáhavý. Ten pocit v nohou a zádech... Ale podařilo se to. Cedulka na vrcholu "Výš už to nebude" mě dost nakopla a trochu jsem si nahlas zajásal.

Hnedle za vrcholem byla občerstvovačka, což mi velice mile překvapilo. A ihned jsem k ní zamířil. Co mi však potěšilo už míň, bylo množství nápoje. Byl to fakt paňák. Nějak to i chutnalo a mělo to bublinky, ale bylo toho málo.

Následovalo příjemný klesání úzkou pěšinkou. Všude kořeny. To mě hrozně bavilo a někde jsem našel síly, tak jsem se do toho pěkně opřel a sebíhal jsem to o dost rychleji než ostatní(i když nic světobornýho to nebylo). Taky jsem stačil prohodit pár slov s jedním běžcem, který mi za začátku klesání doběhnul - povídal něco o nehorázným kopci, tak jsem ho ujistil, že teď už to bude dolu! Tak jsem začal předbíhat. Nicméně jsem to takticky nezvládl - neznalost trati neomlouvá.

Přišlo totiž na řadu mírný stoupání, který by se mnou obyčejně nic neudělalo. Jenže já si z kopce moc neodpočal, tak jsem se do toho kopečka dost trápil a musel jsem na chvíli přejít do chůze. Ztratil jsem tak zase těžce získaný pozice. Předběhl mi i běžec, se kterým jsem si předtím povídal. A teď ve stoupání začal zase o kopcích. Tak jsem mu na to řekl, že už dneska nechci kopce ani vidět ani o nich slyšet. Jen se mi smál :D.

Kousek před cílem

No a pak už to bylo nahoru a dolu - krásně zvlněný. Kopečky mi dávaly zabrat, dolu z kopce jsem se snažil rozumně přidat, ale už jsem neměl moc z čeho brát. Šel jsem fakt dost na krev - psychicky i fyzicky. No holt čtvrteční návštěva transfuzky nebyl vůči tomuhle krásnýmu závodu úplně majstrštych, ale nechtěl jsem před půlmaratonem a mezi ním a maratonem. No tak teď už budu jen ladit na půlčík.

Vůbec nechápu jak jsem mohl nebýt na tomhle závodu už loni. Pamatuju se, že jsem o něm věděl, ale pak jsem ho nějak prošvihl. Fakt škoda. Takovýhle závody mi baví, za 50 korun (včasná registrace) takový muziky a takovej nářez!

Abych poskytl kompletní infromace, tak jsem kopcovitou terénní trasu o délce o něco málo delší než 12 kilometrů s převýšením cca 280 metrů dal za 1 hodinu 5 minut a 40 vteřin.

Stránky závodu

středa 20. března 2013

Zprávy z bojiště

Dýšina, západní Čechy, od našeho zvláštního zpravodaje.

Po pondělním nečekaném brutálním ataku zimy dnes jaro zasadilo v boji o vládu nad českým územím tvrdý úder. Bitva začala od brzkého úterního rána, kdy jaro začalo pozvolně zvyšovat teplotu okolí. Zima nebojácně na obranu povolala mocnou zbraň - sněhovou břečku, která útočí zejména na psychiku a morálku běžců a chodců.

Zásadní zlom v bitvě však nastal kolem šesté hodiny večerní, kdy jaro zavelelo do mohutné ofenzívy! A nasadilo těžkou techniku - dělostřelectvo. Bombardování začalo nejdříve opatrně a v malých dávkách, nicméně brzy začalo zesilovat a po chvíli intenzita deště dosahovala velikosti jako při letní průtrži mračen. Náš zpravodaj byl v té chvíli přímo na místě střetu. 

Pohled na bojiště a artilerii z Plzně

Obrana zimy na tento fatální úder vůbec nebyla připravená a zbytky sněhových posádek se rychle začaly stahovat do zákopů, příkopů a jiných obranných postavení. Po tomto drtivém útoku bylo povoláno do zbraně ještě Slunce, které pálilo z velké dálky a hodně nízko nad terénem. Všechno rázem dostalo červený nádech, tak bylo nadslunce jasné, že zima pěkně krvácí! Pod rouškou tmy začalo bláto lačnící po botách mohutně obsazovat pozice uvolněné po sněhu.

Tuto nepřehlednou situaci budeme pro Vás nadále sledovat, buďte s námi!

neděle 17. března 2013

11. týden - nahoru a dolu

Tréninkový týden č. 11 (11. - 17. 3. 2013)

Čtyři týdny do pražského půlmaratonu. Tenhle týden to se mnou bylo nahoru dolu. Parádní běžecká forma se střídala s upachtěným unaveným běžeckým stylem začátečníka. 

Začalo to hned v pondělí. Den předtím bylo krásně - teplo a sluníčko a mě bylo parádně. V pondělí už bylo hnusně - zataženo a zima. Hnus šedivej. A na mě to padlo. Hlavně asi psychická únava. Po fyzický stránce to nebylo zase tak marný. Připadal jsem si jako pod nějakým závojem, všechno jsem viděl tak lehce rozmazaně s šedivým nádechem. Popravdě taky nevím, kudy a jak jsem to vlastně běžel. Trochu sice tuším, ale detaily neznám. Hlava nefungovala, byl zapnutý autopilot.

V úterý jsem zase naopak cítil trochu fyzickou únavu a vůbec se mi nechtělo jít ven běhat, tak jsme se domluvili s Hradym a šli do bazénu. To byl sakra dobrej nápad!

Ve středu nic ve škole nemám, tak se mi to i hodí na delší výběhy. Vydal jsem se tedy zase do Modřan a proběhnul si Modřanskou rokli a podél Vltavy se vrátil na Podolí. Modřanská rokle mě baví. Co mi naopak nebavilo byl ledovej severák, který mi provázel celou cestou podél řeky. Hrozně nepříjemnej. Chvílemi jsem docela promrzal. Celkově byl běh pěkně svižnej, takovej hezkej fartlek. Večer se mi pak spustila brutální rýma. Jo a na tramvajový zastávce v Modřanech jsem se pěkně rozsekal. Neumím zvedat nohy no. Aspoň jsem pobavil lidi. Krve jako z vola, ale kupodivu malá ránka a malej strup.

pro otrlé
Původně jsem chtěl ve čtvrtek vyběhnout ještě v Praze, ale museli jsme odevzdávat jednu úlohu, tak jsem to nechal na odpoledne na doma. Vzal jsem si nový Flite, abych je vyzkoušel i na trochu těžším terénu, nejen na silnici. A dobrý! Příjemně mě překvapily na ledu, kde klouzaly jen minimálně. Rozhodně asi nejmíň z běžeckých bot, co mám. Budu muset s nima něco naběhat, abych si pořádně zvyknul. Při i po běhu jsem se cítil i přes rýmu docela dobře, tak jsem byl rád.

Na pátek zněl plán jasně: rozklus, abeceda, dva tempový úseky, výběhy a odpichy do kopce, pak zase dva tempový úseky a výklus. Jo tak že by se mi do toho chtělo před tím, říct nemůžu, ale trénink je trénink, nahrál jsem to do hodinek a vyběhnul jsem.

Rozklus pohoda, abeceda taky. Rovinky na závěr pro dobrý rozběhání už šly hůř, ale ještě docela dobrý. No tak jdem na to tempo, říkal jsem si. No a pak přišla bída. Vůbec ale nevím proč. Únavenej se necítim, nic mi nebolí, ale co jsem při prvním úseku předvedl, to byl děs. Nemohl jsem se do toho vůbec dostat. Technika běhu příšerná, to snad i při svým prvním běhu jsem běžel líp, dejchalo se mi naprd. Když jsem se snažil běžet nějak líp, tak to bylo snad ještě horší. Ani to neřešit nepomáhalo. Tak jsem si řek, že doběhnu první 6 min úsek a pak se uvidí, přece to vzdávat nebudu. Na maratónu taky nebudu chtít vzdávat! Ale prostě to nešlo a zbytečně bych se trápil.

Tak jsem zařadil volný tempo a šel si spravit nervy na čerstvým prašanem zapadaný golfový hřiště. Byl to balzám na duši, ale stejně jsem si pořád v hlavě přemítal, proč to tak nešlo. Když jsem vyrážel, tak chumelilo jak o závod. Po chvíli pak přestalo a vysvitlo sluníčko, když jsem se vracel, tak zase začlo padat. To je hnus velebnosti!

Sněžení před
V sobotu se naopak zase udělalo krásně. Sluníčko se do toho zase pěkně opřelo a to je dobře! Je to pak hned veselejší. Naplnil jsem camelback, nahodil baťoh a vyrazil jsem na delší běh. No zas tak dlouhý nebyl, ale nechal jsem si ledvinku v Praze a pít jsem potřeboval, tak batůžek byl jediná možná volba. Vyrazil jsem na oblíbenou Plzeňskou stezku podél Berounky, kde jsem poměrně dlouho nebyl. Bylo to suprový. Místy bláto (hodně bláta), potůčky z tajícího sněhu, sníh zmrzlý a ušlapaný do ledu, ale i přemrzlý prašánek i o výšce 10 cm. To mě baví! Tahle trasa má akorát jednu nevýhodu a to cestu zpět. Tu nemám ještě vychytanou. Protože tam je úsek, kdy se musí po kraji pole, takže tam jsou obrovský louže a mraky bláta. Alternativou je to vzít po silnici, ale ta je docela ouzká a hodně frekventovaná, navíc v krosovejch botách nic moc. Tak jsem to teď zkusil vzít kolem chrástecké elektrické rozvodny, kde by podle mapy měla být cestička mezi poli. No když to shrnu, bylo to pole. Nechtěl jsem běžet polem, tak jsem běžel polem. Ještě že tam byl krásnej výhled na Dýšinu a Kokotské vrchy.


Výsledek
Na neděli plán hlásal volno, tak jsem se ho tentokrát snažil dodržet a jít jen na procházku, přestože bylo venku tak krásně a přímo to vybízelo k vyběhnutí.

Celkem za týden 54 uběhnutých kilometrů.


neděle 10. března 2013

rekordní 10. týden

Tréninkový týden č. 10 (4. - 10. 3. 2013)

Tento týden jsem udělal jeden krok zase blíž k maratonu (středeční rekord) a vylepšil jsem desítkové maximum (sobotní rekord).

Ale pěkně popořádku. V pondělí jsem byl běhat zase s Hradym. Tentokrát volil trasu i tempo on, tak to bylo na Vyšehradě a taky pěkně svižnější. Akorát mi v průběhu začlo trochu bolet břicho, až jsem nakonec musel zaběhnout do křovíčka. No nic no.. Ale jinak bylo parádně. To sluníčko je prostě super. Budu muset natrénovat seběhy schodů, protože po jednom to je docela pomalý. Výborně jsme pokecali. Únava se pak začala hlásit o slovo.

Po úterních 8 přednáškových hodinách v kuse na mě padla únava doslova. Přesouval jsem se taky domů, tak jsem neměl sil ani chutě vyběhnout. Volno neuškodí.

Zato ve středu to byl běžecký svátek. Zase jeden z nejlepších běhů ever! A dokonce i nejdelší běh vůbec a zaznamenal jsem i největší převýšení. Na takový běhy jsem se dlouho těšil. Vezmu baťoh, někam se svezu a poběžím zpátky domů. Vyrazil jsem vláčkem do Holoubkova, odkud jsem to frčel přes Habr, Radeč, Březinu, Stupno, Hudlice a Vítinku domů. To nemělo chybu! Krásný počasí (teplo, sluníčko), sníh, led, blátivý lesní i polní cesty, písek, šterk i asfalt, dlouhý táhlý kopce, technický seběhy, zírájící lidi na blázna v triku a v kraťasech, pomalý i rychlý tempo. Prostě paráda. Ani jsem nevěřil, že to uběhnu, natož v takový pohodě.

sněhový úsek

Musím poděkovat svýmu plechovýmu kamarádovi, který mi celou dobu parádně navigoval, nebýt něho nevím kam bych doběhnul. Ale měl by chlapec asi víc trénovat, protože mi cca 500 metrů před cílem napsal, že je finished, tedy vyřízen. Celkem jsem si zaběhnul víc jak 25 kilometrů s celkovým nastoupaným převýšením 446 metrů.

Ve čtvrtek jsem si jen volně a krátce vyklusnul na kupodivu hodně nízký tepovce. Byl to balzám na duši. Doma jsem pak dostal dotaz na čem že to jedu? Co jako beru? No popravdě nevím, ale hrozně se mi to líbí! 

Před sobotníma Pečkama jsem zašel navštívit Trailpoint a koupit si závodní silniční papuče hlavně na půlku a i celý maraton. Výběh to byl těžký a náročný, nakonec mi nejvíc sedly nový INOV8 F-Lite 232 natural.



Tyhle krásky ve skutečnosti na noze vypadají ještě líp! Samozřejmě jsem neodolal a odpoledne se s nimi krátce proběhnul. A byla to paráda, labůžo. Mají v sobě ukryto celý stádo plnokrevníků. Myslím, že si budeme rozumnět. Maratónky :-D

Osobák na desítku jsem opět zlepšil v sobotu v Pečkách. Tam jsem taky konečně potkal pár lidí z DM a bylo to moc fajn!

A nakonec neděle byla ve znamení kratšího pozávodního výklusu pro vyběhání únavy a laktátu. Udělalo se taky venku krásně, tak i načerpání sluníčka, vyčištění hlavy.

Zbývá už jen tradičně zhodnotit týden. Celkem hodně dobrých 65 kilometrů a na konci týdne prakticky žádná únava!


sobota 9. března 2013

Pečecká desítka

Silniční desítkový dvojblok, který jsem začal minulý týden v Praze - Kbelích, jsem zakončil v Pečkách (9. 3. 2013). 

V průběhu týdne před závodem už nebyla žádná velká párty, na které bych se mohl pořádně zničit, tak jsem se pořádně obul do tréninku, takže volno moc nebylo, ale i tak jsem se snažil trochu poladit. Před závodem jsem se ale moc dobře necítil, spíš únava, ale nic hroznýho. Tak jsem od sebe nic moc nečekal. Šlo mi asi hlavně o potvrzení času ze Kbel.

Po startovním výstřelu všichni vyrazili kupředu, ale nejprve chůzí. Tentokrát se to rozběhlo až cca 5 metrů za startovní čárou a bylo ho hodně ostrý a velká strkanice. Zejména v zatáčkách. Všichni se řítili dopředu, až jsem si říkal sakra co se to děje! Nevěřícně jsem zíral na hodinky, které ukazovaly tempo 4:30. Okej, to stačí, řikal jsem si, víc pro začátek ne.

Po cca jednom až dvou kilometrech se pole už relativně ustálilo, ale mě to úplně skvěle neběželo. Měl jsem tendenci se zařadit za někoho trošku pomalejšího a vést se za ním. Pohled na hodinky ale osvětlil, že to je zase moc pomalu, tak jsem se donutil trochu přidat. Snažil jsem se držet kbelský tempo (o trochu pomalejší) s tím, že se v druhý půlce uvidí, jak na tom budu.

Před obrátkou jsem omrknul již vracející se špičku a těm nejlepším jako jediný z blízkého okolí zafandil. Na obrátce (5. km) jsem byl za 23:05. Hmm to je docela pomalý. No ale pak jsem se začal cítit dobře a začal pozvolna stuňovat tempo a dohánět hodinkovýho pacera. A začal jsem taky předbíhat ostatní závodníky (slovo předbíhat pořád ve mě evokuje nečestný praktiky). 

Tlačil jsem na pilu co to šlo a snažil se k tomu pořádně dejchat. Taky jsem se snažil sledovat fotografy, kteří mi ve Kbelích ignorovali, tak jsem na ně trochu mával a myslím, že bych mohl mít zase nějaký foto. Dvě pěkný už mám od Jitky z DM, která přišla fandit a fotit.


321

Ve druhý půlce mě předběhlo hodně málo lidí - resp. zřetelně si jsem vědom jen jedné slečny/paní. Tý jsem to ale nedal vůbec zadarmo. Doběhla mě, jenže já srovnal krok a tempo a běželi jsme spolu několik stovek metrů. Jenže pak jsme se dostali k hloučku pomalejších běžců. Slečna mezi nima prokličkovala prostředkem, kdežto já jsem zvolil oběh po krajnici. Tak získala náskok cca 7 metrů, což jsem se hned v zápětí vyprd stahovat. V závěru mi zbylo ještě dost sil na drtivý finiš rychlostí cca 3:15, ale to byly poslední desítky metrů.

Druhou půlku jsem zaběhnul o dost rychleji než tu první za 21:51! Takže takticky zvládnutý závod na jedničku!

Celkový čas od výstřelu je 44:56. Reálný 44:44 (od brány k bráně), já jsem si naměřil 44:43. Na vteřinkách nesejde, ale je to zase osobák - o plných 37 vteřin od Kbelské desítky. A to jsem vůbec nečekal!

pondělí 4. března 2013

závodní 9. týden

Tréninkový týden č. 9 (25. 2. - 3. 3. 2013)

Další týden uběhl jako voda, půlmaraton i maraton se blíží a začínají také běžecké závody.

Pondělí jsem vyběhnul v Praze. Hned u koleje jsem potkal spolužáka Ondru, který také vybíhal, tak jsem se k němu přidal. Na můj vkus byl ten začátek docela hodně svižnej, jsem přeci jen zvyklej se rozbíhat trochu pomaleji, ale neznamenalo to problém. Horší byl tající sníh, který tvořil obrovský louže - zejména kolem televize. Pak jsme to otočili na Pankrác a potom na Pražskýho povstání, kde jsem se cca po 5 km oddělil a pokračoval na Vyšehrad, dolů k řece a pak zase zpátky na kolej. Pak jsem sušil..

V úterý byly na programu zase intervaly. Nejprve jsem začal rozklusem a několika rovinkama, a pak se šlo na intervaly. Chtěl jsem jich původně 8, ale v průběhu šestého jsem začal pociťovat sílící bolest břicha, tak jsem se radši vydal zpět na kolej, což se ukázalo jako geniální řešení, neboť jsem to měl načasovaný na vteřiny. Tak jsem zase chytřejší, že 2 hodiny před během si nemám dávat tvaroh s ananasem.

Jinak intervaly 6x4 min na 170-175 TF, a tempa následující: 4:19, 4:09, 4:20, 4:25, 4:26, 4:38. V přestávkách mezi úseky jsem dal meziklus. Tolik běžců jsem snad za jeden výběh ještě nepotkal a zdravící morálka byla téměř stoprocentní. Dokonce se na mě i pár mladých běžkyň smálo (doufám že ne mi smálo :D).

Následující den jsem měl volno, ne že by se mi nechtělo běhat nebo jsem byl unavený, ale připravovali jsme kultovní geodetickou akci - G++, na které jsem připravoval video o našem studiu. Tak na běh nezbyl čas. Zato jsme ale potom večer, noc až do rána pořádně pařili, takže středa nebyla bez pohybu.

Horší bylo čtvrteční vstávání po čtyřech hodinách spánku. Bolel mi celej člověk, nejvíc nohy a nejhorší bylo levé lýtko. Skoro jsem nemohl stát na nohou. Ale naštěstí jsem to rozchodil. Dost mi v tom pomohly kompresní podkolenky. Večer jsem pak velmi opatrně vyběhnul hodně volným tempem a čekal co to udělá. Nohy naštěstí trochu bolely, ale dokonce míň než při chůzi.

V pátek už jsem si před Kbelskou desítkou netroufal na nějaký náročnější trénink, tak jsem zaběhnul podobně dlouhou vzdálenost jako ve čtvrtek volnějším tempem.

Jak jsem již avizoval v sobotu jsem byl přihlášený na Kbelskou desítku v Praze - první závod letošní sezóny. Otvírák to byl velmi úspěšný! Report ze závodu najdete zde.

V neděli jsem vyrazil si volně vyklusnout na delší běh. Dost jsem uvažoval nad tím, jestli to má být delší, ale tenhle týden jsem delší běh neměl, tak jsem si dal za cíl nízkou tepovku a vyběhnul  jsem s tím, že se uvidí. Vymyslel jsem si pěknou trasu - dva kilometry dolů k řece na tramvaj. Tramvají přesun na Sídliště Modřany a odtud již běžecky na Libuš, Kunratice, po kraji Kunratického lesa, do Krče, kolem nádraží, pak na Braník, Dvorce a po schodech nahoru na Kavčí Hory. Celkem slušných 17 kilometrů. A běželo se mi náramně. Unavenej jsem se moc necítil. A dost mi v průběhu překvapovala tepovka, která se držela poměrně nízko i při docela slušný rychlosti a to jsem se taky musel trochu brzdit. Průměrný tempo Garmin ukazuje 5:45 na průměrný tepovce 146. Což fakt značí volné tempo. Že by fakt trénink měl takový success?!

Celkem jsem za týden naběhal bez 60 metrů 60 kilometrů :D a stanovil si moc pěknej osobák na desítce.



neděle 3. března 2013

Kbelská desítka

Sobota 2. března byla ve znamení prvního závodu letošní sezóny a testu trénovanosti, který se konal v Praze Kbelích a jednalo se o silniční deseti kilometrovou trať.

Měl jsem to i s odvozem na místo, což bylo parádní a Honzovi za to patří můj velký dík! Po dlouhé době se také ukázalo Slunce, tak jsem měl postaráno o doping. Ráno byla docela velká zima, tak jsem dost špekuloval nad tím, jak se na závod obléknout. A musím říct, že jsem byl oblečený moc. Měl jsem si vzít ty tříčtvrtáky, ale hlavně to chtělo asi vyměnit mikinu za něco jiného. Bylo teplo a tak to ze mně pořádně teklo. A po doběhnutí jsem musel trochu pospíchat se převléct, abych nenastyd.


Před závodem jsem se pěkně rozběhal, dal si pár rovinek a trochu té běžecké abecedy na rozhýbání. Nakonec jsem se nestihnul ani protáhnout, což naštěstí nevadilo.

Na startu jsem se zařadil tak do půlky pole - obrana proti přepálenému startu. A vyplatilo se! Stál jsem sice vedle vodiče na 45 min, ale ten pak v tom humbuku zmizel a já jsem až tak po cca 1 km předbíhal vodiče na 50 min, což mi dost překvapilo. Možná jsem měl až příliš zadržený start, i když tempo 4:24 prvního km to nenasvědčuje. Spíš ostatní to napálili. Rozbíhalo se mi hodně dobře a takový první tři kilometry jsem se snažil hlídat. Běželo se mírně do kopce, tak jsem to nechtěl přehat.

Pak přišel mírnej kopeček, který mi zpomalil o cca 10 vteřin na km, ale držel jsem se slušně. Určitě do první půlky jsem se dral pomalu, postupně a trpělivě pořadím vpřed. Pak mi tempo pomalu postupně klesalo a objevovali se běžci, kteří mě sice docela rychle předběhli, ale pak zůstali docela stabilně cca 30 m předemnou.

Kolem šestého kilometru jsem pocítil první úbytek sil (asi jak se rozprostřely pohledy na trať předemnou), ale docela brzo jsem se oklepal a dokonce jsem pocítil příval energie a malinko jsem zrychlil. Jenže línej mozek to nevzdával a se svojí tajnou zbraní únavou zaútočili mezi osmým a devátým kilometrem. To už bych možná drobnou krizí nazval. Chtělo se mi zpomalit, ale moc dobře jsem věděl, že mám parádně rozběhnuto na hodně dobrej čas, tak jsem to nechtěl vzdávat a snažil jsem se hecovat a motivovat se. Když jsem viděl devátý kilometrovník, tak jsem věděl, že cíl už je za pár a postupně jsem přidával a začal jsem lehce předbíhat. Ten poslední kilometr se mi hodně líbil. Mám radost z toho jak jsem se dokázal ještě vybičovat.

Od startovního výstřelu mi trvalo 45:46 minut, než jsem doběhnul do cíle. Reálný čas - a ten je důležitý - je 45:21. Což je osobák!!! Znamená zlepšení o celých 9 minut od záříjových Běchovic. Před 14 dny jsem měl při delším běhu desítku za 51, ale to se nepočítá. Prvních 5 km jsem měl dle výsledků za 22:50, druhou pětku za 22:56, takže pěkně vyrovnané. Celkově jsem obsadil 389. místo z 992 běžců a 230. místo v mé kategorii.

Tak za týden Pečky!