Motivace - hnací motor

Motivace - základní pilíř lidských činností. Když nad motivacema tak mudruju, tak mi nenapadá činnost (nemyslím obět zločinu), kterou by člověk dělal přesto, že k ní nemá motivaci - důvod. Obstarávání základních potřeb - motivace přežít. Získání vzdělání - motivace. Získat svobodu, panečku to je motivace. Práce - motivace pro získání úspěchu, uznání, seberealizace a třeba i peněz.. Motivace mít přátele, motivace založení své rodiny.

A konečně! - běh - motivace dokázat si něco, zhubnout, dostat se dopohody, užívat si světa.

Na toto poslední video budete muset bohužel mrknout přímo na Vimeo. Odkaz pod videem.

Winter Training - The Dawn from Garmin EMEA on Vimeo.

Tenhle článek, resp. videa sbírám a připravuji už nějakou chvíli. Teď přišel ten pravý čas. Motivací a cílů mám spoustu. Jsem typ člověka, který si své cíle průběžně píše, aby získat další motivaci těch cílů dosáhnout. Je jedno ať se jedná o cíle nějvětší a nejzásadnější, přes významnější, až po takové ty denní - např. že dneska něco dodělám apod... Ale jste tu na běžeckém blogu. A já mám teď aktuálně jeden cíl, pro který žhavým svoje motivační buňky. A tím je do konce ledna pokořit dvě stě uběhnutých kilometrů za měsíc. Pro mě to je meta a magická hranice, ne však nedosažitelná. Chybí už jen málo. Vím, že jsou borci, kteří dvoustovku dají už za týden. Jsem realista - k tomu mám hodně daleko.

A pak tu je ještě jeden cíl, jedna velká motivace, ale u té si ještě nejsem moc jist. Je to m...... Pšt!

Jaké jsou vaše aktuální cíle, pro které sbíráte motivaci?

vůle a odhodlání - 4. týden

Tréninkový týden č. 4 - 21. - 27. 1. 2013

Další tréninkový týden začal opět v tělocvičně. Vypadá to, že to byla poslední pondělní tělocvična a kvůli rozvrhu budu chodit v pátek. Trénink po rozběhání a rozcvičení začal klasicky polohovými a letmými starty, kde už je docela znát, že ty tréninky mají smysl a že mi to něco dává a zrychluji. Následovala moje neoblíbená část - trénování odrazů. Bylo to vlastně skákání co nejdále bezprostředně za sebou po levé a pravé noze zvlášť a pak střídavě. Je to slušný záběr na lýtka. A moc mi to nejde. Pak jsme posilovali s medíkem a následovalo pár minut fotbálku a poté i basketu.

Po stopách lesní zvěře jsem se vydal v úterý na cca 7.5 kilometru dlouhý běh. Moc jsem nevěděl, kam bych běžel, tak jsem se rozhodl, že půjdu prozkoumat cestičky kolem vrchu Hradiště. Cestu, která prochází touto oblastí jsem prvně proběhnul před 14 dny, tak jsem se tam vrátil a bloumal jsem po napojujících se cestičkách. Bylo to krásný. Je to pěkně zvlněná oblast a na vrcholku se nachází na místní poměry docela velká skalka. Tak se tam musím někdy vydat jí doprozkoumat. Po běhu jsem pak byl ještě venčit, tak jsem přidal pár km chůzí. Vzal jsem si s sebou foťák, abych zdokumentoval naše místní běžkařské tratě.

Takto se správně běhá ve sněhu

Uhni nebo tě sejmu!

Tento mostek jsem předminulý týden přejel po kolenou

Ve středu jsem měl naplánovaný delší výběh ve formě fartleku. Po úterý jsem věděl, že běh bude dost náročnej v tom sněhu, tím jak to klouže a človek musí zapojit docela hodně síly. Ale byl jsem rozhodnutej a odhodlanej to celé odběhnout. Ze začátku se mi běželo docela fajn, dokonce jsem i místama zrychloval a dával si tak rychlejší úseky - fartlek jak má být. No pak ale přišel delší výběh kopec a tak jsem ztratil všechny síly co jsem měl. Cítíl jsem se jako na posledních 5 kilometrech při půlmaratonu. Běžecký styl hrůza. No a tehdy jsem musel zapojit obrovskou vůli, abych to doběhl. Což se nakonec podařilo. Ale ani dolů z kopce mi to rychleji neběželo.

Den na to jsem měl mít kratší regenerační běh, ale po středeční únavě jsem běhat nevyrazil. Ale padlo na mě zase venčení, tak jsem měl procházku. Regenerační den jsem umocnil saunou.

Na pátek zněl plán jasně - tempový běh. Ale měl jsem povoleno od treréna, že kdyby se nedalo, tak si mám zaběhnout něco jiného. Já jsem byl však pevně rozhodnutej, že si tempový běh dám, protože v rychlosti mám největší slabiny. Velice pečlivě jsem si rozmyslel, kde si ty úseky odběhnu a to bylo myslím dost zásadní. Protože v běžných normálních podmínkách bych to nebyl schopnej odběhnout. Dobrá věc se podařila a pendloval jsem mezi Novou Huťí a Chrástem, relativní rovinka o požadované délce 1.5 km. Beze sněhu bych střídal polní cestu a asfalt, ale díky bílé nádheře ležící na obojím, byl povrch vlastně pořád stejný. Po rozklusání jsem si odběhnul 4x1.5 km. Tempo úseků požadované 5:00 min na 1 km. To jsem v pohodě držel. Poslední interval jsem dal rychleji o cca 10 vteřin na 1 km. Následovalo závěrečné vyklusání domů, ale moc flákat jsem se nemohl, neboť jsem nutně potřeboval na záchod.

Sobotní fartlek jsem si o drobet zkrátil oproti plánu. Snažil jsem zařadit nějaký rychlejší úseky, ale docela dost mi to klouzalo, tak se to moc nedalo. Měl jsem si dát ještě pár rovinek a krátkých výběhů kopců - kopce jsem měl v rámci fartleku, ale těch rovinek jsem se bál - udusaný sníh se mění na led. Tak se možná asi i těším na to, až to v příštím týdnu roztaje. Abych byl přesný - ať to roztaje tady u nás dole, ale ať na horách sníh vydrží. Cestou jsem potkal velkou cca patnáctičlennou skupinu běžkařů, kteří byli ze mě značně vyprsklí. Následovala je skupinka čtyř nordic-walkerů, kteří byli hodně slušně navoněný!

V neděli jsem měl podle plánu volno, ale od pondělka jsem věděl, že něco na programu bude. Nakonec jsem se rozhodl na kratší běžky u nás. Chtěl jsem na golf. Nakonec to bylo ještě kratší, než jsem si původně myslel. Nějak mi to nešlo. Já potřebuju buď upravenou stopu na klasiku  nebo upravenou "rovnou" plochu na brulení. Ne tenhle tankodrom. Místama to bylo vydřený. Každou chvíli jsem měl nohy různě vysoko - golfový hřiště není nic rovinatýho. U běhu mi to nevadí, ale u běžek každopádně! A ještě jsem měl nějak divně namazáno, tak se mi to smýkalo. Ale když to vezmu zpětně, tak to bylo fajn. Bylo oproti předchozím dnům znatelně tepleji a cílem bylo se trochu projet a regenerovat pohybem. Kdyby to totiž šlo, rozhodně bych se pořádně zničil..

Před začátkem tohoto týdne jsem původně chtěl vyrazit znovu na běžky na Šumavu, ale nějak se mi nakupilo více věcí do školy a na učení, tak se mi nechtělo trávit čas dlouhou cestou. V průběhu týdne však přišly meteorologové s předpovědí velkého oteplení a dešťů v příštím týdnu. Tak doufám, že aspoň ten déšť nepřijde a sníh na horách vydrží.

Celková běžecká kilometráž se v neděli zastavila na čísle 40. K tomu kratičký běžky, to bych skoro ani nepočítal.

nuceně odpočinkový 3. týden

Týden č. 3 - 14. - 20. 1. 2013

Tento běžecký týden začal po nějaké době zase v tělocvičně. Už pár dnů jsem byl nějakej ztuhlej od toho sezení u učení a začaly se mi ozývat záda - konkrétně bedra, která jsem loni touto dobou rehabilitoval. Faktem je, že loni to bylo mnohem horší, když mi to donutilo jít k doktoru. Ale pak se to výrazně zlepšilo myslím i díky běhání, když se mi pozvolně začalo měnit postavení zad. Už jsem se objednal na příští pondělí na masáž, tak se už těším. To bude správný relax a regenerace a uleví zádům. Zpátky k tělocvičně. Trénink probíhal docela obdobně jako v minulých týdnech, ale vždycky jsou nějaký vylepšení, změny, aby člověk neustrnul. Teď to byly úseky běžecké abecedy, které jsme dělali klasicky dopředu, ale i dozadu a bokem. A bokem to je makačka. Stále tu abecedu nedělám úplně zcela správně. Ale to chce cvičit, cvičit, cvičit.

V úterý jsem odpočíval, i když plán říkal něco jiného. Byl jsem celej nějakej rozlámanej a bolavej. V tu chvíli jsem si ještě myslel, že si to ještě v týdnu doběhám.

Středeční večer už však byl běžecký. Byly ideální podmínky. A hlava i tělo pohyb potřebovaly. Všude sněhu napadáno přiměřeně. Teplota lehce pod nulou, žádný velký mráz. Bahno schované a ztuhlé. Tudíž ho není možné mít v botách, na elasťácích a bundě, tak není nutné bezprostředně po doběhu prát. Navíc jsem i u nás v Dýšině prakticky nepotřeboval čelovku, protože díky sněhu a nízké oblačnosti jsem viděl jak ve dne díky Plzni vzdálené tak 12 kilometrů. Ani v lese jsem nemusel nutně svítit. Pocit to byl hrozně osvobozující. A já jsem si to užíval a kochal se, protože příroda měla zase jiná kouzla, než na která je člověk zvyklý za dne, či za svitu čelovky. Škoda jen, že tenhle efekt je způsobený světelným znečištěním, což je věc, kvůli které my astronomové bojujeme.

Mimochodem mám nejspíš první zájemce do Kokotského běžeckého kroužku. Neboť jsem v lese potkal dvojici mladších srnek, které se ke mě na chvíli přidaly. Já jsem běžel po cestě a ony mou rychlostí lesem. Moc toho nenakecaly, ale chápu, že to bylo poprvé a že byly plaché a možná se styděly. Ani já jsem moc nevěděl na co zavést řeč. Po chvíli laškovně poskočily a utíkaly jiným směrem. Tak jsem jim zamával na cestu. Doufám, že se jim to líbilo a dají vědět dalším, ať se nás sejde příště víc.

Bohužel večer po doběhu mě začaly trápit střevní obtíže, tak jsem měl přerušovaný spánek a i následný čtvrteční program. V plánu jsem měl rychlé tempové běhy, ale zejména dopoledne jsem byl vůbec rád, že jsem byl rád. Tak jsem se rozhodl radši neběhat a místo toho jsem šel jen na procházku se psem, abych měl aspoň nějaký pohyb.

V pátek jsem se konečně dočkal a vyrazil jsem na běžky. Měl jsem nějaké jednání cca 25 kilometrů od Železné Rudy, tak jsem si rovnou naplánoval i výlet na běžky. Měl jsem trochu obavu z množství napadnutého sněhu, ale jak cesty, tak stopy byly v pohodně. Auto jsem nechal na Gerlově Huťi a vyrazil směrem na jezero Laka přes Novou a Starou Hůrku. Až na Laka jsem nedojel, protože jsem byl trochu na pochybách, co svedu na běžkách, na kterých jsem stál naposled před rokem. Tak jsem na rozcestí Plavební kanál místo na Laka uhnul na Popelní domky, které jsou asi 1.5 km od Gerlovy Huťě. Tenhle úsel cesty byl nejkrásnější a nejlépe upravený. Bodeď by ne, když jsem byl první, kdo stopou projížděl. Poznal jsem to tak, že jsem neviděl stopy od hůlek. Jediné co se mi na tomhle úseku nelíbilo bylo to, že byl cca 3 km v kuse do kopce a přibližně stejnou vzdálenost jenom z kopce. Výběh kopce mi vůbec nevadil, ale pak když mi to jelo samo z kopce jsem zase pěkně vychladl, což nebylo nikterak příjemné. Ke Gerlovce jsem však dorazil nepříliš unaven a domů se mi moc ještě nechtělo. Tak jsem přešel silnici a přidal vyrazil na Nový Brunst, kde jsem to otočil a vracel se stejnou cestou zpátky. Přidal jsem si tedy navíc nějakých 5 kilometrů, takže na to Laka jsem klidně mohl dojet. Po zaplacení parkovného jsem obdržel výborný čaj "zdarma" s nějakým hrozně dobrým sirupem, pokecal s obsluhou a vyrazil směrem dom.

Info o trase zde.

V průběhu sobotního odpoledne jsem těžce zvažoval, zda se vydám u nás na běžky na golfové hřiště, kde se již objevily stopy nebo jestli se vydám konečně běhat. Nakonec jsem se rozhodl pro běh po oblíbené trase kolem Ejpovického jezera. Množství sněhu je dostatečné na to, aby činilo běh těžším a náročnějším. O nějakých rychlejších úsecích či tempovém běhu nemohla být ani řeč. Faktem je, že jsem byl trochu unavený po běžkách - hlavně stehna a tricepsy, ale běh jsem si naprosto užíval. Venku bylo spoustu lidí a bylo super, že jsme se zdravili. Dokonce se mi povedl husarský kousek, když jsem doběhnul a posléze i předběhnul paní na běžkách. Měl jsem na jazyku vtipný komentář, ale když jsem zaznamenal, že poté, co jsem jí předběhl, nejspíš kvůli šoku zastavila, tak radši jsem držel jazyk za zuby. Holt kdo maže ten jede. Ale bylo vidět, že lidi jak jsou venku a hýbou se, jsou hned veselejší a povídavější. Neboť jsem pak v závěru potkal bývalou starostku, která mi snad nikdy ani nepozdravila, vracející se s holemi z vycházky po mém veselém pozdravu opětovala svým a dokonce se zeptala, kolik jsem dneska uběhnul. Že už bych začal být natolik známým svým pobíháním?! No jsme přece vesnice..

Na závěr týdne jsem vyběhnul na kratší trasu zato s pěkným táhlým stoupáním na začátku. Díky sněhu a hrbolatému zmrzlému blátu to bylo o to náročnější. Poté co jsem se vydrápal nahoru, užíval jsem si běhu po stopách lesní zvěře v hlubokém sněhu na lesních cestičkách. Z dálky jsem viděl dvě srnky, tak jsem se hned těšil, že na mě počkají a proběhneme se společně, ale byl jsem záhy zpozorován. Ukázaly mi sněhově bílý zadek a více jsem je neviděl. Žádné rychlé tempo jsem neměl ani z kopce, tak jsem se spíš kochal. Poslední zbytky sil jsem ztratil, když jsem se vracel přes zasněžené golfové hřiště.

Jak shrnout tento týden? Byl v relativně odpočinkový - zvláště díky dvoum volným dnům a drobným zdravotním obtížím. Takže jsem se mohl zbavit jedné bolístky na lýtku. Na druhou stranu mi hlavně mrzí, že jsem si neodběhnul tempový běh, který jsem měl v plánu na čtvrtek, protože rychlostní a tempový běhy teď moc nepůjdou - musel bych jedině na silnice, což se mi moc nechce. Jako obrovský plus týdne beru to, že jsem se konečně v letošní zimě dostal na běžky a něco si objel v docela svižném tempu, kterého jsem v minulých letech ani nebyl schopen a i technika běhu byla lepší, ale mám co zlepšovat. Faktem je že byl vlastně asi po páté na běžkách vůbec. Celkem jsem tedy za týden naběhal slabých 24 kilometrů plus necelých 20 km na běžkách.

padací 2. týden

Tréninkový týden č. 2 - 7. 1. - 13. 1. 2013

V pondělí mi odpadla tělocvična, tak jsem dostal úkol "na doma". Bylo to náročný a rychlý. Rozklusání, protažení, běžecká abeceda. Následovalo 5 sérií letmých startů na 40 metrů sprint na 95 procent. Pauzička.. Znovu pět sérií, ale 30 metrů sprint 95 procent, 30 metrů 90 procent a dovyběhnout 60 metrů. Mělo být 40, ale nějak jsem si to blbě nacvakal.. Opět pauzička. A pak přišlo to nejlepší - souvisle 4 krát 100 metrů na 75 procent, 100 m meziklus. Opakováno pětkrát. Pak výklus domů.

Grafické znázornění níže - je to pěkně barevný.

Jelikož bylo všude bláto, běhal jsem to rychle a výrobce bot, které jsem měl obuty uvádí, než na nich bláto nedrží, tak jsem měl všechno hádejte kde. No skoro všade. Elasťáky, bunda takový pěkný blátěný puntíky. Vypadalo to fakt efektně. Kam se hrabou cyklisti bez blatníků.

V úterý jsem si zaběhnul oblíbenou trasu kolem Ejpovického jezera, ale do běhu se mi moc nechtělo, tak jsem si vzal s sebou sluchátka a telefon narvaný empétrojkama. Když jsem byl ještě na cyklostezce u Nové Huťi, tak jsem najednou viděl něco neobvyklého divně zlomeného a rozvětveného přes cestu. Následně jsem rozeznal klikujícího pána. Proč ne.

Bláto všude, sluníčko jsem naopak neviděl ani nepamatuju, v plánu na středu tempový běh. Nedá se nic dělat, půjdu dupat na golfovou travičku. Bláto tam sice nebylo. Ale i tak to bylo mokrý a nebezpečný. Začal jsem rozklusáním, trocha protažení, běžecká abeceda. Pak tempový běh 2 km na tepovce 160 - 165. Čtyři série. Hned při prvním úseku na prvních metrech jsem hodil tlamu. Začal jsem na asfaltové cestičce, následoval dřevěný mostek přes potok mírně z kopce a mírně do zatáčky. Došlapující noha po dopadu na mostek pokračovala v nečekaném a nebržděném pohybu. Horní polovina těla se začala blížit zády rychle k zemi. Neštěstí pud sebezáchovy mi jakýmsi způsobem pomohl otočit se a dopadnout na kolena a ruce. Jinak by to bylo asi docela špatný. Vzhledem k tomu, že po celodenním mrholení bylo dřevo opravdu kluzké, projel jsem po kolenou a rukou mostek celý (cca 3 metry) s lehkým rotačním pohybem, než jsem se zastavil. Škoda, že to nikdo nenahrával, muselo to bejt efektní. Běžel mi čas, tak jsem se ihned zvedl a odběhnul si 2 kilometry a až pak jsem se jal zjištovat škody. Jedno drobně odřené koleno považuju za svůj největší středeční úspěch! Kupodivu byl tento první úsek i můj nejrychlejší.

Ve středu mi taky dorazilo tričko na běhání vyrobené z bambusu a knížka Jak uběhnout maraton za sto dní. No jó no, maratonek láká mi.

Další den znamenal plánované nedodržení tréninkového plánu :D. Měl jsem se regeneračně vyběhnout asi jen 5 - 6 kilometrů, ale den před asi nejtěžší zkouškou semestru (možná i magisterského studia) jsem na to neměl pomyšlení. Což jsem i dopředu očekával.

Po páteční úspěšně složené zkoušce, která mi dala hodně zejména psychicky zabrat a na kterou jsem se zase v delším časovém období připravoval hodně moc poctivě, jsem si šel zvolit svého prezidenta. Bohužel nedá mi to, abych to taky neokomentoval, když to je v současné době žhavé společenské téma.
Přímou prezidentskou volbu považuji za veliký přínos. Dlouho před volbou jsem měl poměrně jasno, koho půjdu volit, ale postupem času, jsem se stával trochu znechuceným k vybranému kandidátovi a postupně i k celé volbě. Popravdě musím říct, že jsem příliš nesledoval kampaně jednotlivých kandidátů, ale koukal jsem spíš po společnosti a reakci na kampaňe. A posledních pár dnů bylo úplně nejhorší. Začalo se kalkulovat, kdo má a kdo nemá šanci. Rozjela se mi naprosto odpuzující kampaň Volím Karla, která jedince pronásledovala skoro všude, tak jsem jen čekal, co dalšího mi oznámí, že volí Karla.
Nic proti němu nemám, je charismatický a byl rozhodně jedním z kandidátů, které bych volil. Bohužel jeho finišující kampaň, kterou považuju na marketingový majstrštych (čímž bych chtěl upřímně poblahopřát těm co to vymysleli a dali do kupy), ale byl to přesně okamžik, kterým si to u mě zkazil. Jestli něco nemám rád, tak jedině to, když mi někdo něco cpe. A ten mediální tlak byl obrovský a natolik mi odrazoval, že jsem uvažoval nad tím, že volit nepůjdu, ale zvítězil smysl pro občanskou povinnost, když už mám to štěstí, že můžu vyjádřit svůj názor. Na srdci k volbě, bych toho měl mnohem víc, ale mělo by to jít asi do samostatného článku. Po volbě jsem si vyběhnul.

Před během jsem byl docela unavenej tak nějak ze všeho a do běhu se mi moc nechtělo, ale to nebyla výmluva. Motivace je větší. V plánu jsem měl tempový běhy na 1 km, do čehož se mi moc nechtělo, tak jsem si řekl, že si to dám volněji. Kilometr jsem se plahočil, když tu najednou to ze mě všechno spadlo a já si užíval a přidal na rychlosti. Takže pohledem zpětně jsem de facto plán splnil, i když ne zcela doslovně. Ale rychlejší tempový běh to byl. Hlavní ale bylo jakou očistu to pro mně znamenalo, je zkrátka zjevné, že tělo je hodně dobře promyšlené a umí si poradit se stresem a dalším hnusem, ale musíte tomu, řečeno fotbalovou terminologií, jít trochu naproti. Aby toho nebylo málo, cestou mi nabízeli podivní chlapíci: "Néé nechceš nějaký drogy?" No to teda opravdu nechci!! Mám vlastní - a říká se jim endorfíny. Na ty jezdí každej sportovec :D.

Sobota byla ve znamení fartleku a pádu číslo dvě. K běhu dostal až za tmy, takže jsem nestihnul sluníčko, ale i běh za svitu hvězd je krásný. Kochal jsem se zejména souhvězdím Orion, které můžete vidět nad jihem. Kousek nad tímto souhvězdím ještě září Jupiter. Každou chvíli moje oči zabrousili na oblohu. Pád přišel kolem poloviny. Věnoval jsem se ale plně tomu, kam bežím, protože trasa pokračovala dále mezi betonovými zátarasy. Byly možné dva úzké průchody. Jeden byl přímý, ale lesknoucí se zamrzlá louže dávala jasně najevo, že tudy ne. Druhý průchod byl dozatáčky a na první pohled nevypadal nebezpečně - proto jsem si ho vybral. Byl jsem v zatáčce a v náklonu, když tu mi levá noha nečekaně podklouzla a já se podruhé v týdnu poroučel k zemi. Dopadl jsem hlavně na kolena, takže to docela zabolelo a sedřel jsem si tentokrát to levé. Už jsem si skoro řikal, že si zavolám SOS - když jsem si bral totiž s sebou telefon, tak jsem si pomyslel: "no pro případ kdybych se někde vysekal". Zvedal jsem se těžko, ale šlo to rozběhnout, tak jsem pokračoval pomalu dál. V té chvíli ale skončila hra s rychlostí a začala velká opatrnost na to, kam šlapu.

V neděli jsem už byl zase ničím neohrožený běžec, ale rozhodl jsem se, že se radši vydám do terénu, který není s kluzkostí tak zrádný. Musím ale říct, že jsem si podvědomě dával dost pozor. Zejména při závěrečném prudším seběhu málo používané lesní stezky, jsem si dával velký pozor a oproti zvyklostem ho běžel docela pomalu. Potkal jsem celkem čtveřici srnek a konstatoval, že jsou na tom rychlostně stále ještě líp :D. Mohl bych říct, že to byl i běh poznávací, protože jsem si dal asi pětiset metrový úsek cestou, kterou jsem ještě nikdy nešel a neběžel, ale věděl jsem, že tam je. A neprozkoumaných cestiček kolem této je ještě spousta, tak to tam budu muset ještě prozkoumat.

Celková týdenní kilometráž znovu hlásí pokrok a týden jsem zakončil s 54 kilometry na kontě.

2012 je mrtev, ať žije 2013

Silvestra prakticky neslavím, předsevzetí si také nedávám, ale přesto mi konec roku trochu nutí rekapitulovat, čeho jsem dosáhnul za těch 365 dní, co se povedlo, co naopak. To vše z jednoho prostého důvodu - abych mohl na sobě jako člověku dál pracovat, vyvýjet se a snad se taky poučit ze svých chyb. Všechno to zní trochu jako klišé, ale já tím žiju.

Za ten běžecký rok, ve kterém jsem dělal vlastně "první" běžecké krůčky vůbec, se toho událo mraky. Vyběhnul jsem sice v r. 2011 (více zde), ale to, že jsem u toho vydržel považuju za jeden z největších úspěchů dvacet dvanáctky. Mezi ty patří samozřejmě úspěšné zdolání půlmaratonské vzdálenosti. Což se mi povedlo hnedle dvakrát - v březnu a říjnu. Březen se naprosto povedl. Na říjnový půlmaraton jsem si věřil mnohem víc - až nekriticky navzdory odběhaným kilometrům. Ale jsem běžec začátečník a ten odhad i kvalitnější trénink mi chyběl. Říjnové tří minutové zlepšení, bylo tedy hodně daleko za prvotním očekáváním (jak se blížil datum závodu, začal jsem býti více realistický).

Ale celkově vzato jsem spokojen a musím být. Dát půlmaraton po 3 měsících od&nbps;naprostého začátku běhání, je slušnej počin. A bylo to také díky podpoře kamarádů, kteří mi fandili, ba dokonce mi onoho památného dne sledovali online na webu. Popravdě jsem to ani v takové míře nečekal. A patří jim za to velký dík!!!

Dále jsem se zúčastnil i dvou silničních závodů na 10 km. Konkrétně Mattoni Grand Prix v Praze a Běchovic. Na prvně jmenovaném závodu jsem si de facto etabloval základní čas ("osobák") na desítku. A o měsíc později ho v Běchovicích vylepšil. Přesto ten čas k chlubení moc není a cílem do 2013 ho rapidně vylepšit.

Nutné je ještě doplnit endorfinovou nálož po Run-Up v Plzni, kdy jsem si v srpnu vyběhnul pěknou řádku schochů na jednu z nejvyšších budov v mém rodném městě. Přibližně 3 hodiny po závodě, jsem pak zažil docela extázi endorfinů, žel jsem v tu chvíli seděl za volantem a měl jsem plné ruce práce, abych nenaboural. Ale taková čistá radost byla hustomrtěkrutá.

Zbývá zmínit ještě dva krosy - Geofyzikální běh v Kunratickém lese v Praze a Silvestrovský běh Borským parkem v Plzni, kterým jsem završil uplynulý rok.

V závěru roku jsem začal brát svoje běhání vážněji než tomu bylo do té doby. Sám jsem vlastně zvědav co z toho bude. Cílů a motivací je spoustu i pro konkrétní výkony. Shrnul bych to, ale do jedné věty - chci zjistit, čeho všecho jsem ještě schopen dosáhnout. Konkrétní cíle se tu dočtete, tak jak budou postupně přicházet.

V roce 2012 jsem celkem uběhnul za 155 běhů stihnul odběhnout 1 169 kilometrů za 129 hodin. Nejméně jsem toho naběhal v dubnu - necelých 38 kilometrů. Naopak nejvíc jsem naběhal v listopadu - 193 kilometrů.

2013 - 1. týden

Tréninkový týden č. 1 - 31. 12. 2012 - 6. 1. 2013

Do prvního týdne nového roku patřil ještě poslední den s přívlastkem 12. Na Silvestra jsem byl na krosu v Borském parku a psal jsem o tom zde.

V úterý jsem dal volnější výběh po závodě. Ale asi jsem to trochu přehnal se vzdáleností. Nebylo to nic dlouhého - jen necelých 11 kilometrů, ale i tak mi v závěru trochu docházelo, že mělo být něco trochu kratšího. Ale snažím se být dobrý vytrvalec, tak jsem to samozřejmě odběhnul celé.

Hodina a půl strávená v tělocvičně přišla na řadu ve středu dopoledne a byla laděna spíš na posilování. 

Ve čtvrtek jsem se rozhodl dát si volno. Cítil jsem trochu úvanu a byl jsem před první zkouškou v tomto semestru, tak jsem se chtěl ještě pořádně učit a v průběhu odpoledne jsem se přesouval do Prahy.

Po páteční (úspěšné) zkoušce jsem vyběhnout již neváhal - zbavit se všech těch nervů a stresu. A bylo to znát, protože mi poměrně chvíli trvalo, než jsem se "do běhu dostal". Než se mi začalo běžet příjemně. Říkám tomu syndrom prvních pěti kilometrů. Zhruba takovou vzdálenosti mi to totiž trvá. Řekl bych, že to je doba, než se líný mozek, který chce veškerou energii jenom pro sebe, smíří s tím, že tentokrát musí zdroje přesměrovat do plic, srdce, šlach a svalů. Pak najednou začnu běžet rychleji, přestanu se zadýchávat a už jen běžím na vlně opojen endorfiny.

Sobota byla tak jako minulý týden ve znamení delšího volného běhu. Přidal jsem jeden kilometr oproti minulému týdnu. Uběhnul jsem to ve velké pohodě, prakticky v kuse - měl jsem tam jeden hodně prudký výběh kopce - cca 200 metrů s převýšením přes 50 metrů. Víc jak půlku toho krpálu jsem vyběhnul, ale tepovku jsem měl již na 170, tak jsem na chvíli přešel do svižné chůze. Jakmile začala tepovka klesat, tak jsem se znovu rozběhl. Chtěl jsem tím udržet volnější tempo na nižší tepovce a nechtěl jsem to rvát.

V šestý den nového roku jsem se proběhl zejména po golfovém hřišti. Čekal jsem déšť, který nepřišel, tak jsem vzal silničky (boty) a jal se brousit podrážky o asfaltové cestičky pro golfová vozítka. Připadal jsem si trochu unavenější a tentokrát se mi nijak oslnivě neběželo. Ale každý den nemůže být posvícení. Po běhu jsem se ještě zapotil v sauně za poslechu Němého Bobeše.

Celkový týdenní kilometráž - 49 kilometrů, což znamená po delší době zase navýšení počtu naběhaných kilometrů za týden.

Silvestrovský běh Borským parkem aneb poslední běh roku 2012

Poslední běh a zároveň i poslední závod v roce 2012 odstartoval přesně v 10:00 31. prosince v Plzni v Borském parku. Jednalo se o kratší kros, což byla skvělá možnost si vyzkoušet, jak na tom po dvou měsících smysluplného tréninku jsem. V propozicích byla uvedena délka 6.8 kilometru. Můj garmin však naměřil ďábelských 6.66 km.

Na start se postavila necelá stovka nadšených běžců, kteří neváhali na Silvestra si jít zazávodit. Taková to účast mi docela překvapila a to příjemně. Dávalo mi to větší šanci, že nebudu poslední. Ale to už jsem si dopředu trochu věřil. Cílem bylo si otestovat, jak to se mnou teď běžecky vypadá, abych pak měl zase třeba za jeden, dva měsíce zase co srovnávat. A také jsem si chtěl dodat zase nějakou motivaci do další tréninkové dřiny, která je ale zároveň radostí. Na startu jsem potkal kamarádku, která taky běžela.

Po startovním výstřelu mi přišlo, že se tentokrát nejednalo o nějaký zásadní honem rychlý úprk, jako když se všichni splaší a vyrazí jako při startu sprintu na 100 m. I špička mi přišla, že se rozběhla docela pomalu. Přestože jsem byl cca v polovině startovního pole, zlehka jsem se dral dopředu a snažil jsem se hlídat svoje tempo abych nepřepálil. Tak po cca 500 metrech již byli kolem mě běžci se stejnou výkoností. U takového půlmaratonu v Praze to trvá mnohem dýl..

Krosík byl vypsán na 4 kola. A jedno kolo mělo cca 1.7 km. První delší půlka kola byla po rovině či z kopce a druhá jak jinak do kopce. Tak v polovině stoupání byl zároveň start i cíl. Po rovince a z kopečka jsem držel tempo kolem 4:30 min na km, při stoupání jsem zpomaloval na cca 5:30 min na km. Žádné oslnivé tempo, ale snažil jsem se nastavit takový tempo, abych to celé uběhl, tak nějak stejně. Což bylo dobře. V průběhu jsem asi 4 lidi předběhl. A od dvou běžců jsem se předběhnout nechal. I když s jedním pánem jsem se asi 2 a půl kola přetahoval o pozici.

V průběhu třetího kola mě předběhla špička závodu. Jako první mě předbíhal nadějná to plzeňská olympijská star - Přemek Švarc s obrovským náskokem! Následující v pořadí jsem již bohužel neznal. Kolo navíc mi nadělilo asi celkem 5 borců. To není špatný.

Poslední kolo jsem chtěl zrychlit, což z kopce trochu šlo, ale v závěru kola do kopce už moc ne. Naštěstí cca 200 metrů před cílem mě povzbudil nějaký tatínek i na odrážedle pohybující chlapeček, což mi dodalo další energii pro záverečné zrychlení. Nicméně nejbližší závodník předemnou taky zabral, tak jsem ho sice rychle stahoval, ale stejně měl nakonec k cíli blíž on. O svou pozici jsem strach neměl, protože až kam jsem dohlédl nikdo. Pro pochybovače - ne opravdu jsem nebyl poslední.

Čas na mých garminech se zastavil na 33 minutách a 5 vteřinách. Což odpovídá průměrnému tempu 4:58 min na km, což takhle na konec (resp. začátek) sezony a na mě neni špatný. Takže spokojenost.

Nezbývá než poděkovat organizátorů, povzbuzujícímu publiku a spoluběžcům za super silvestrovský závod. Pokud to vyjde, tak za rok zase naviděnou!

prosinec 2012

Běhání v prosinci bylo plné změn hlavně díky počasí. Začátkem měsíce vládla nefalšovaná zima s přívaly sněhu a mrazu, ale v druhé půlce měsíce jí síly trochu došly, sníh v nižších polohách zmizel a několik dnů bylo dokonce jarních.

Běhal jsem co to šlo. Nosnou osou tréninku byly souvislé běhy na nižších tepovkách, ale ne již v takové míře jako v listopadu. Přidaly se totiž i tempové a rychlostní běhy pro natrénovaní rychlého běhání, závodního tempa, ale i tempové vytrvalosti.

I v prosinci jsem chodil pravidelně trénovat do tělocvičny. Chtěl jsem se také vydat konečně na běžky. Bohužel, když byly podmínky ideální, tak mi do toho vždy něco vlezlo. Bohužel na Šumavu to mám tak cca 2 a půl hodiny, takže když bych chtěl vyrazit, tak jadině na celý den a to ne vždy jde. Ale mohl jsem se dokopat..

V úplném závěru měsíce jsem se vydal na malý závod - krosík v Borském parku v Plzni. Více se o něm dočtete v samostatném článku. Chtěl jsem si trochu zazávodit, zaběhat si s lidma a hlavně si otestovat, jak na tom jsem. Zjistit, co se mnou už ty dva měsíce kvalitního a promyšleného tréninku udělaly. A docela dobrý. Rezervy jsou nesmírné, ale progres tam je.

Celková běžecká kilometráž za prosinec čítá 186 kilometrů. Dvoustovka zase nepadla, v lednu už to musím kousnout! A je to míň než minulý měsíc. Ale spokojenost tu docela je, nechci to lámat přes koleno. Faktem je, že jsem taky nebyl a ještě trochu nejsem zcela ok po zdravotní stránce. Mám teď takový tvrďácký chraplák, ale postupně se to zlepšuje a už mi to moc nelimituje v pobíhání.

Teď mi nastává zkouškové období. Bude to boj, abych vydržel u učení, zkouškový já nerad, ale zase bude prostor pro odreagování sportem. Makat se tedy bude dál! Chci si dát v lednu tu dvoustovku kilometrů. Jet konečně na běžky. Taky nějaký ten bazének by neuškodil, když mám hodinky, které spočítají každé tempo. No a moje famrfpálka na squash už také dlouho zahálela. Článků na blog mám v bufferu už taky dost, tak se to budu snažit co nejvíc publikovat.

Přeji Vám ještě jednou všechno nejlepší do nového roku. Vyběhněte se vším špatným, negativním a užívejte jen to dobré! Já si jdu zaběhat, abych uvítal nový rok.

Novému roku zdar!

MaK