pondělí 26. srpna 2013

jako základ dobrý - 34. týden

Týden č. 34 (19. - 25. 8. 2013)

V pondělí jsem byl běhat až poměrně dlouho, protože mezi dvěma dešti, co byly odpoledne, jsem stihnul akorát vyvenčit psa. Tak jsem musel počkat až po večeři. Vybíhal jsem lehce po 8 při krásným západu Slunce. Vypadalo to jako kdyby hořela celá Plzeň. Krásný. Na parkovišti u golfu pak hlasitě tikala Audina Q5 nebo Q7. Nevím jestli to je úplně normální, ale nezkoumal jsem to. Jinak v celý obci mrtvo. Nepotkal jsem vůbec nikoho. A štěkali na mě asi jenom dva psi. Známky lidského života jsem zaznamenal jen, když kolem mě projel rychlík z Prahy. A v Dýšině byly u jednoho baráku otevřený dveře, ale nikde nikdo. Proběhnul jsem pak kolem sochy gen. Pattona, ten taky nic neříkal...

už rostou!!

Při úterku jsem se donutil na něco konečně pro něco středně delšího a vydal jsem se na oblíbenou trasu při Berounce. V Chrástu jsem potkal běžícího pána v zeleným tričku z pražský půlky z minulých let. Pozdravili jsme se. Super. Pak jsem koukal jak místní klucí hrajou fotbal. Na trailový stezce nad Berounkou byl pak padlej velkej strom. Tak jsem to musel oběhnout přes stráň. To bylo hustý. Připadal jsem si jako Kilián. Nahoru jsem to šel po čtyrech. Dost příkrý stoupání - víc jak 50 stupňů naštěstí to bylo jen asi 10 metrů nahoru. Horší to bylo dolu, protože tam byly poházený větve a položený menší stromky. Ale ty jsem nějak přeskákal. Když jsem se vracel na uzonkou cestičku, tak se pak se mnou utrhl kousek cesty, tak jsem nechtěně pokračoval ještě kousek dolu, ale hned jsem to vybral a pokračoval dál. Ty jo fakt to byla paráda, nesmírně mi to bavilo. Pak byly povalený cestou ještě dva stromy, ale ty se daly buď v pohodě přelézt nebo podlézt. Pak si běžím takovou lesní cestou a koukám auto - říkám si to to ty houbaři pěkně blbě zaparkovali. Běžím dál až jsem u auta. Tak nějak podvědomě koukám dovnitř - áááá nejsou to houbaři a jsou nahatý :-))) no nic, radši se nezdržuju, je to z kopečka tak to pouštím...

Ve středu jsem si volně vyklusal k Dolnímu Kokotskýmu rybníku. Bylo to nějakých 8 km a 205 nastoupaných metrů.

Čtvrtek jsem si dal bežecké volno. Už na mě šla nějaká únava.

Klabava u nás v Nové Huti

Už nějakou chvíli se trochu nutím k tréninku tempa nebo alespoň nějaké kvalitě. V pátek na to konečně došlo. I když tak trochu neplánovaně. Ze začátku se mi běželo pocitově docela bídně, pak jsem si tak nějak uvědomil, že neběžím úplně pomalu a volně a lehce zrychluju, tak jsem se do toho opřel, ať to stojí za to! Bylo z toho několik hodně solidních kilometrů. Potěšilo mě, že zvlášť na rovině jsem do toho zase nemusel dávat přílis velké (maximální) úsilí.

Na sobotu jsem chtěl původně chtěl něco delšího, ale měl jsem toho před sebou tolik, co dělat, že jsem byl nakonec docela zdrchanej a k běhu jsem se dostal až po osmý večer. Tak běhání bylo krátké a napohodu.

V neděli u nás nastaly deště, tak jsem celé odpoledne vyčkával a koukal na radar, kdy přestane pršet. Nepřestalo, tak jsem se rozhodoval jestli teda jako půjdu nebo ne. Pak jsem se kouknul na DailyMile a zjistil jsem, že pár lidí tam má deštivý zápisek. Tak to ne, lenoch dneska nebudeš, mazej ven! A bylo to. Venku u vrátek jsem si uvědomil, že mam jsem si nevzal běžecký fusekle, ale mam jen normální. Nu což, to na tu chvíli vadit nebude. Musím říct, že to bylo super. Jednak mi baví ty běhy téměř za tmy, baví mi to na golfový travičce a za deště to bylo taky super! No ale až proprší celý listopad, to už tak super nebude že? Ale s tím se ještě nebudem trápit..

Suma sumárum za týden 53 kilometrů. To ujde, jako základ dobrý, také po tom nic to nemůžu brutálně navyšovat.


pondělí 19. srpna 2013

rozběh - 33. týden

Týden č. 33 (12. - 18. 8. 2013)

Tento týden už bylo mnohem víc času na běhání, a tak je již možno hovořit o tréninku.

Byl jsem běhat hned v pondělí. Bylo to trochu úmorné - není divu - dva týdny jsem skoro neběhal. Ale postupně jsem do toho dostával, ale dal jsem kratičkej běh. Hlavně jsem testoval, co tomu bude říkat palec na noze. Trochu jsem ho cítil, možná chvíli trochu bolel, ale žádnej problém to nebyl. A za to jsem hodně rád.

V úterý a ve středu jsem byl měřit (pracovat) na Šumavě. Kdyby jsme tam byli na víc dnů už bych si rozhodně bral věci na běhání, ale na ten jeden den se mi to nechtělo tahat. Ale bylo tam krásně.

výhled směrem na Sušici
roubenka v osadě Velký Radkov
pohled na Kašperk okem geodeta
Svatobor nad Sušicí
Zpětně mi trochu mrzelo, že jsem si to tam neproběhnul. Ale jelikož jsem tam ťapkal dva dny s geodetickejma přístrojema a kolíkama, nebylo moc sil nazbyt.

Ve čtvrtek jsem byl už zase doma, tak jsem vyrazil trasu kolem Ejpovickýho jezera. Docela chvíli trvalo než se mi to rozběhlo na pohodu. Teď panují fakt příjemný teploty. Potkal jsem cestou pána, kterej pásl kozy. Pln zájmu se mi ptal: "kolik tak čoveče běháš?". Tak deset, odpovídám. "Hmm to je pěkný, tolik bych neuběh ani za týden." To bylo vše - sice krátká konverzace, ale docela mi nevím proč zvedla náladu.

Na pátek jsem si naplánoval nějaké kopce a trailík v lese. Chtěl jsem si vyčistit hlavu. Za hájovnou jsem potkal mladýho srnce. Po občerstvení ve studánce na mě vyběhly dvě dogy a pak už to byla pohoda.

V sobotu jsem lehce improvizoval. Znovu v lese a trochu kopců. Překvapilo mi, že na jednom takovým plácku schovaným v lese, byl postavenej nějakej tábor. Místo to je pěkný a soudě podle ohnišť co tam jsou tam v průběhu roku táboří víc lidí, ale tyhle tam měli dvě auta a hučel tam diesel agregát. To teda nic moc :-(

V neděli jsem nakonec běhat nebyl. Naši odjeli do Alp (zase hlídám a venčím), takže se v následujícím týdnu nudit nebudu. Rozhodl jsem se proto pro odpočinek, abych navyšoval dávky postupně a taky si vypral běžecký věci.

A teď už se konečně pustím do pořádnýho tréninku. Podzimní závody se rychle blíží, tak se do toho pořádně opřu, abych zastavil to zhoršování se. A postupně si promýšlím přípravu na Jizerskou padesátku. Sice na ní přihlášenej ještě nejsem, ale jsem pevně rozhodnutej si jí v lednu (před státnicema) dát. Aproro - s kamarádem hledáme nějakýho nováčka (jako jsem já), kdo ještě neběžel J50, protože pak budem mít jedno startovný zadarmo, takže se to zlevní.. Kdybyste měl někdo zájem, piště..


pátek 16. srpna 2013

astronomicko-golfové běhání - 31. a 32. týden

Týdny 31. a 32. (29. 7. - 11. 8. 2013)

V průběhu minulých dvou týdnů běhání příliš ke slovu nepřišlo, zato ostatních aktivit bylo až až. Proto také přichází tento report o něco později.

Poslední červencový běh byl v úterý 30. ryze lesní. V lese to mám asi nejradši. Bylo konečně po dešti, tak jsem si to vyloženě užíval. Běžel jsem docela pomalu, abych si vyčistil hlavu.

Po Zátopkově půlce jsem se i pár dní po cítil docela unavenej a trochu mi i chyběla chuť k běhání v tom vedru, co panovalo. Došel jsem k závěru, že mi to za velkého tepla vopravdu neběhá. Tak jsem to nechtěl lámat přes koleno. Ve čtvrtek jsem odjel na Manětínsko na astronomický "tábor", který pořádá mnoho let plzeňská hvězdárna a skupina nadšenců. Akce se nazývá Expedice a byla to moje (pravděpodobně) asi desátá účast. Je to skvělá akce. Pro běhání má však jednu dost významnou nevýhodu. Za jasného počasí obvykle chodím, po probdělé noci, spát až téměř za svítání. No a na sluníčku moc dlouho spát prostě nejde. Takže po dvou třech dnech takovéhoto režimu už se šetří všechna energie. Někdo by řekl, že to je skvělej trénink na ultra :-)

Nicméně pak za nocí mohou vzniknout docela pěkné obrázky:

část mlhoviny Severní Amerika (NGC 7000)
Mlhoviny Trifid a Laguna (M8 a M20) 
Orlí mlhovina (M16)
Řasy - mlhovina (NGC 6992)
A přes den jsem fotil chromosféru Slunce:



V sobotu 3. jsme pak byly na prohlídce kostela v Manětíně. A mohli jsme vidět jednu z největších kolonií netopýrů ve střední Evropě. I výhled z věže kostela byl impozantní.

celá kolonie


hlavní zvon kostela
hodinový stroj
pohled z věže kostela na manětínský zámek 
Pak jsme se vydali asi deset kilometrů za Manětín, kde jsme se podívali k zaniklé obci Umíř a jeden řopík. A následoval ještě přesun do bývalého lomu, kde se nacházela i ledová jáma, kde jsme naměřili teplotu kolem 11° C. Vzhledem k tomu, že okolní prostor byl vytopen přes 30° C, bylo v jámě opravdu příjemně.

zbytek zaniklé obce Umíř
tady se těžilo
ledová jáma
Běh na řadu přišel až v neděli. Vybíhal jsem až za soumraku a po odpoledním dešti bylo všude dost vody, tak jsem měl rázem mokrý botky. Ale většina cesty byla po zpevněný cestě, takže vody v botech postupně ubývalo. Na obzoru byla krásně vidět Venuše.

Hned na to v pondělí jsem byl běhat zas. Tentokrát jen 6 kilometrů, ale byl jsem nějakej zdrbanej. To vedro asi..

Tak jsem si v úterý radši přivodil úraz. Nic hroznýho, ale nařízl jsem si prsteníček na levý noze. Bylo to centimetrový škrábnutí, ale krve jako z vola. Takže zavázat, zalepit. Jak to postupně přicházelo k sobě, tak to docela bolelo a blbě se s tím chodilo...

Ve středu jsem už musel jet domů, neboť u nás v Dýšině začínal golfový turnaj - European Ladies Tour, na který jsem se přihlásil jako dobrovolník. Ve středu odpoledne byl dětský turnaj a já jsem byl povolán jako walking marshal. Takže jsem toho docela nachodil.

Čtvrtek jsem měl volný, ale pak to přišlo. Pátek, sobota, neděle - od hodně brzo rána až do večera. To už byl v běhu hlavní ženský turnaj. Všechny tři dny jsem byl přidělen k TV produkci z Německa, která vyráběla a poskytovala televizní záznam, který šel mimo jiné i v Český.. Bylo to super, protože jsem viděl všechno hned z první ruky - byl jsem blíž než všichni diváci a většina ostatních dobrovolníků a viděl jsem všechno zajímavý. A taky jsem jezdil tim krutým golfovým vozítkem. Nebyla to zase obrovská dřina, ale vším tím nevyspáním mi to dalo docela zabrat a na běhání nezbylo a ten palec nebyl zcela zahojenej. Takže jsem vlastně už od pondělka neběhal. Ach jo.

O nějaké kilometráži nemůže být ani řeč: