Norbiho dvanáctka aneb Krkavec je taky kopec, tak zní celý název závodu. Jak to bylo krásný, tak to bylo těžký!
Ze začátku jsem se snažil to rozběhnout opatrně, ale asi pohledem zpětně to bylo o trochu rychlejší než mělo být. Pak se tempo postupně trochu zvyšovalo, ale všichni si dávali pozor, protože to hlavní stoupání - na Krkavec nás ještě čekalo. Byl to parádní trail! Bláto, led, sníh. Louže a bláto zamrzlý jen trochu. Na třetím km i trochu bažinka, tam jsem si pořádně nabral do bot a od tý chvíle jsem už neřešil vyhejbání se loužím jako ostatní, což mi dávalo metry k dobru.
 |
| Kilák po startu |
Kolem pátýho se to začlo zvedat a přišel hlavní kopec. Po chvíli jsme všichni přešli do chůze. Běžet to moc nešlo. Rychlochůze byla lepší! Pak to rozběhnout ale bylo hodně namáhavý. Ten pocit v nohou a zádech... Ale podařilo se to. Cedulka na vrcholu "Výš už to nebude" mě dost nakopla a trochu jsem si nahlas zajásal.
Hnedle za vrcholem byla občerstvovačka, což mi velice mile překvapilo. A ihned jsem k ní zamířil. Co mi však potěšilo už míň, bylo množství nápoje. Byl to fakt paňák. Nějak to i chutnalo a mělo to bublinky, ale bylo toho málo.
Následovalo příjemný klesání úzkou pěšinkou. Všude kořeny. To mě hrozně bavilo a někde jsem našel síly, tak jsem se do toho pěkně opřel a sebíhal jsem to o dost rychleji než ostatní(i když nic světobornýho to nebylo). Taky jsem stačil prohodit pár slov s jedním běžcem, který mi za začátku klesání doběhnul - povídal něco o nehorázným kopci, tak jsem ho ujistil, že teď už to bude dolu! Tak jsem začal předbíhat. Nicméně jsem to takticky nezvládl - neznalost trati neomlouvá.
Přišlo totiž na řadu mírný stoupání, který by se mnou obyčejně nic neudělalo. Jenže já si z kopce moc neodpočal, tak jsem se do toho kopečka dost trápil a musel jsem na chvíli přejít do chůze. Ztratil jsem tak zase těžce získaný pozice. Předběhl mi i běžec, se kterým jsem si předtím povídal. A teď ve stoupání začal zase o kopcích. Tak jsem mu na to řekl, že už dneska nechci kopce ani vidět ani o nich slyšet. Jen se mi smál :D.
Následovalo příjemný klesání úzkou pěšinkou. Všude kořeny. To mě hrozně bavilo a někde jsem našel síly, tak jsem se do toho pěkně opřel a sebíhal jsem to o dost rychleji než ostatní(i když nic světobornýho to nebylo). Taky jsem stačil prohodit pár slov s jedním běžcem, který mi za začátku klesání doběhnul - povídal něco o nehorázným kopci, tak jsem ho ujistil, že teď už to bude dolu! Tak jsem začal předbíhat. Nicméně jsem to takticky nezvládl - neznalost trati neomlouvá.
Přišlo totiž na řadu mírný stoupání, který by se mnou obyčejně nic neudělalo. Jenže já si z kopce moc neodpočal, tak jsem se do toho kopečka dost trápil a musel jsem na chvíli přejít do chůze. Ztratil jsem tak zase těžce získaný pozice. Předběhl mi i běžec, se kterým jsem si předtím povídal. A teď ve stoupání začal zase o kopcích. Tak jsem mu na to řekl, že už dneska nechci kopce ani vidět ani o nich slyšet. Jen se mi smál :D.
 |
| Kousek před cílem |
No a pak už to bylo nahoru a dolu - krásně zvlněný. Kopečky mi dávaly zabrat, dolu z kopce jsem se snažil rozumně přidat, ale už jsem neměl moc z čeho brát. Šel jsem fakt dost na krev - psychicky i fyzicky. No holt čtvrteční návštěva transfuzky nebyl vůči tomuhle krásnýmu závodu úplně majstrštych, ale nechtěl jsem před půlmaratonem a mezi ním a maratonem. No tak teď už budu jen ladit na půlčík.
Vůbec nechápu jak jsem mohl nebýt na tomhle závodu už loni. Pamatuju se, že jsem o něm věděl, ale pak jsem ho nějak prošvihl. Fakt škoda. Takovýhle závody mi baví, za 50 korun (včasná registrace) takový muziky a takovej nářez!
Abych poskytl kompletní infromace, tak jsem kopcovitou terénní trasu o délce o něco málo delší než 12 kilometrů s převýšením cca 280 metrů dal za 1 hodinu 5 minut a 40 vteřin.
Stránky závodu
Stránky závodu
Žádné komentáře:
Okomentovat