11. týden - nahoru a dolu

Tréninkový týden č. 11 (11. - 17. 3. 2013)

Čtyři týdny do pražského půlmaratonu. Tenhle týden to se mnou bylo nahoru dolu. Parádní běžecká forma se střídala s upachtěným unaveným běžeckým stylem začátečníka. 

Začalo to hned v pondělí. Den předtím bylo krásně - teplo a sluníčko a mě bylo parádně. V pondělí už bylo hnusně - zataženo a zima. Hnus šedivej. A na mě to padlo. Hlavně asi psychická únava. Po fyzický stránce to nebylo zase tak marný. Připadal jsem si jako pod nějakým závojem, všechno jsem viděl tak lehce rozmazaně s šedivým nádechem. Popravdě taky nevím, kudy a jak jsem to vlastně běžel. Trochu sice tuším, ale detaily neznám. Hlava nefungovala, byl zapnutý autopilot.

V úterý jsem zase naopak cítil trochu fyzickou únavu a vůbec se mi nechtělo jít ven běhat, tak jsme se domluvili s Hradym a šli do bazénu. To byl sakra dobrej nápad!

Ve středu nic ve škole nemám, tak se mi to i hodí na delší výběhy. Vydal jsem se tedy zase do Modřan a proběhnul si Modřanskou rokli a podél Vltavy se vrátil na Podolí. Modřanská rokle mě baví. Co mi naopak nebavilo byl ledovej severák, který mi provázel celou cestou podél řeky. Hrozně nepříjemnej. Chvílemi jsem docela promrzal. Celkově byl běh pěkně svižnej, takovej hezkej fartlek. Večer se mi pak spustila brutální rýma. Jo a na tramvajový zastávce v Modřanech jsem se pěkně rozsekal. Neumím zvedat nohy no. Aspoň jsem pobavil lidi. Krve jako z vola, ale kupodivu malá ránka a malej strup.

pro otrlé

Původně jsem chtěl ve čtvrtek vyběhnout ještě v Praze, ale museli jsme odevzdávat jednu úlohu, tak jsem to nechal na odpoledne na doma. Vzal jsem si nový Flite, abych je vyzkoušel i na trochu těžším terénu, nejen na silnici. A dobrý! Příjemně mě překvapily na ledu, kde klouzaly jen minimálně. Rozhodně asi nejmíň z běžeckých bot, co mám. Budu muset s nima něco naběhat, abych si pořádně zvyknul. Při i po běhu jsem se cítil i přes rýmu docela dobře, tak jsem byl rád.

Na pátek zněl plán jasně: rozklus, abeceda, dva tempový úseky, výběhy a odpichy do kopce, pak zase dva tempový úseky a výklus. Jo tak že by se mi do toho chtělo před tím, říct nemůžu, ale trénink je trénink, nahrál jsem to do hodinek a vyběhnul jsem.

Rozklus pohoda, abeceda taky. Rovinky na závěr pro dobrý rozběhání už šly hůř, ale ještě docela dobrý. No tak jdem na to tempo, říkal jsem si. No a pak přišla bída. Vůbec ale nevím proč. Únavenej se necítim, nic mi nebolí, ale co jsem při prvním úseku předvedl, to byl děs. Nemohl jsem se do toho vůbec dostat. Technika běhu příšerná, to snad i při svým prvním běhu jsem běžel líp, dejchalo se mi naprd. Když jsem se snažil běžet nějak líp, tak to bylo snad ještě horší. Ani to neřešit nepomáhalo. Tak jsem si řek, že doběhnu první 6 min úsek a pak se uvidí, přece to vzdávat nebudu. Na maratónu taky nebudu chtít vzdávat! Ale prostě to nešlo a zbytečně bych se trápil.

Tak jsem zařadil volný tempo a šel si spravit nervy na čerstvým prašanem zapadaný golfový hřiště. Byl to balzám na duši, ale stejně jsem si pořád v hlavě přemítal, proč to tak nešlo. Když jsem vyrážel, tak chumelilo jak o závod. Po chvíli pak přestalo a vysvitlo sluníčko, když jsem se vracel, tak zase začlo padat. To je hnus velebnosti!

Sněžení před

V sobotu se naopak zase udělalo krásně. Sluníčko se do toho zase pěkně opřelo a to je dobře! Je to pak hned veselejší. Naplnil jsem camelback, nahodil baťoh a vyrazil jsem na delší běh. No zas tak dlouhý nebyl, ale nechal jsem si ledvinku v Praze a pít jsem potřeboval, tak batůžek byl jediná možná volba. Vyrazil jsem na oblíbenou Plzeňskou stezku podél Berounky, kde jsem poměrně dlouho nebyl. Bylo to suprový. Místy bláto (hodně bláta), potůčky z tajícího sněhu, sníh zmrzlý a ušlapaný do ledu, ale i přemrzlý prašánek i o výšce 10 cm. To mě baví! Tahle trasa má akorát jednu nevýhodu a to cestu zpět. Tu nemám ještě vychytanou. Protože tam je úsek, kdy se musí po kraji pole, takže tam jsou obrovský louže a mraky bláta. Alternativou je to vzít po silnici, ale ta je docela ouzká a hodně frekventovaná, navíc v krosovejch botách nic moc. Tak jsem to teď zkusil vzít kolem chrástecké elektrické rozvodny, kde by podle mapy měla být cestička mezi poli. No když to shrnu, bylo to pole. Nechtěl jsem běžet polem, tak jsem běžel polem. Ještě že tam byl krásnej výhled na Dýšinu a Kokotské vrchy.

Výsledek

Na neděli plán hlásal volno, tak jsem se ho tentokrát snažil dodržet a jít jen na procházku, přestože bylo venku tak krásně a přímo to vybízelo k vyběhnutí.

Celkem za týden 54 uběhnutých kilometrů.