PF 2014

Všechno nejlepší do nového roku 2014. Ať nám to krásně běhá!

Dva roky v běhu

Nejprve bych se měl nejspíš omluvit za dlouhou blogovou pauzu, která byla zapříčiněná psaním diplomky a nedostatkem času na běhání. A když běhám málo, respektive skoro vůbec neběhám, tak není moc o čem psát. A když celý dny píšu diplomku, tak relax v podobě psaní na blog nepřichází v úvahu. Ale již se blíží doba, kdy se snad vše vrátí do zaběhnutého normálu.

Ale teď k tomu názvu příspěvku. Sešly se mi téměř na den dva takové běžecké milníky. Jeden je ten, že už uplynuly dva skvělé roky od doby, kdy jsem se rozhodl začít běhat (a definitivně i vyběhnul). To je myslím potřeba oslavit. No a oslava se povedla ve stylu překonání hranice dvoutisícátého kilometru v tomto roce.

Moc asi nebudu komentovat, že metu dvou tisíc kilometrů jsem chtěl překonat letos mnohem víc (a mnohem dřív), ale známe to - člověk míní ...

Jsem ale opravdu moc rád, že to přišlo zrovínka v této době. 

Hervis Plzeňský půlmaraton 2013

Hervis Plzeňský půlmaraton - 8. 10. 2013

Stejně tak jako loni, tohle měl být závod podzimní sezóny. V mezidobí od Běchovic jsem byl opět dvakrát běhat a jednou na volejbale. Ale hlavní bylo si odpočnout. Velký výsledek jsem od sebe nečekal. Poslední běh delší jak 15 km byl - považte - už 26. srpna. Takže jsem měl spíš obavu, jak to vlastně dopadne.

Cíl jsem si přesto dal pod 1 hodinu 50 minut - kdyby to náhodou jako vyšlo. Chtěl jsem si držet pětkový tempo, z Běchovic jsem věděl, že desítku takhle zvládnu (dokonce i o málo rychlejš), tak se to jevilo jako optimální volba. Ale byl jsem si vědomej, že za poslední dva měsíce nemám vůbec naběháno, ani nic delšího jak 15 km. Fakt dost jsem se bál závěru.

Cestou na místo startu jsem okouknul ultráky na stovce a 24hodinovce. Po těch 4 hodinách co už měli za sebou, téměř nikdo neběžel lehce, což chápu! A klobouk dolu!!!

Start plzeňský půlky mi hrozně vyhovuje, ten nejde přepálit. Hned ze začátku se běží na malej kruháč a pak na nadjezd mostu mírně do kopce. Místy to je trochu užší, tak se to lehce štosovalo. Bohužel některý spoluběžci asi moc neběhaj pro radost a jdou i hned ze začátku fakt tvrdě po umístění i u nás pomalejších (hobíků). To jsem fakt jenom koukal.. Lokty, vrážení.. No nebyl jsem sám, kdo byl z toho k uvytržení. No ale brzo se to zklidnilo. 

Na druhým km jsem koukal na hodinky - okamžitý pace mi ukazoval 5:30, to je byl z toho trochu špatnej a smutnej, protože jsem cítil, že jako do toho docela šlapu, ale po chvilce mi to ukázalo průměrný tempo za 2. km kolem 4:45, tak to už jsem se hodil v klidu a běžel si svoje. Což byla vlastně moje taktika - držet stabilní tempo co nejvíc (nejdál) to půjde a co nejmíň zpomalovat. 

Jeden chlápek v červeným tričku měl taktiku dost opačnou. Pořád nastupoval. Vždycky přidal a předběhl mě hrozně rychle, udělal si náskok tak 5 metrů a po chvíli začal postupně zpomalovat a já jsem ho pomalinku stahoval, pak i předbíhal. Chvíli byl klid a zase mi nastoupil. Fakt magor, no udělal mi to snad 15 krát. To už mi to fakt sralo (pardon). Ale pak se mi postupně začal vzdalovat, tak byl klid. Mě jde o umístění až na posledních 300 metrech. 

Když jsem byl na 12. km, tak mi předbíhala dvojitá Keňa, kucí vopálený. Kolem 13.5 km pak Honza Kreisinger. Tak tomu jsem pořádně zafadil, tak mi pak zamával!! Já měl radost. Když jsem vbíhal do třetího okruhu (14. km), tak už dával rozhovor do televize. To se musím podívat na ZAK TV jestli jsem tam vidět :-)). 

No a pak jsem začal tuhnout jak maso v mrazáku. Krize přišla na 16. 17. km. To byly dva nejpomalejší kousky. To mě dost naprdlo, že to přišlo tak brzo, tak jsem se zdravě nasral. Dal si sušenku, ionták a za 1.5 km na to gel (jahůdkovej z Decathlonu - ten je tak boží - doporučuju!!!) a vodu. A odhodlaně si šel za svým. A hle ono to šlo. Únavu jsem sice dost cítil, ale pak už jsem si nepřišel tak tuhej. Od 18. jsem začal pomalu stupňovat tempo nebo spíš jsem si odmítal povolit zpomalování. No a pak už to bylo na krev. Od dvacátého km už mi brněly prsty na rukou, to mě trochu vyděsilo, ale pak mi došlo, že krev fakt potřebuju někde jinde :-)) tak jsem dál nad tím nepřemýšlel. 

Kolem 20.5 km vidím na hodinkách neuvěřitelnej čas kolem 1:42. Ty kráso to je dobrý, to je moc dobrý. Tak to pálim co to jde. Nakonec zase sprinterský souboj, který jsem narozdíl od Běchovic vyhrál asi o metr. Ale bylo to fakt těsný a kolega běžec byl z toho chudák smutnej. To já jsem si dokonce i zakřičel radostí. No zkrátka konečný čas naprosto neskutečnej, v takový jsem si ani ve snu nedoufal... Zaostal jsem jenom 50 vteřin za dubnovým osobákem z Prahy!

Za rok určitě přijeďte, Plzeňská půlka je zdá se dost rychlá!

Běchovice 2013

Běchovice - Praha - 29. 9. 2013

Za týden od Babic jsem vyrazil jako loni do Běchovic. Loni to byl pro mě vlastně teprve třetí závod od začátku běhání. V průběhu týdnu jsem se proběhnul akorát dvakrát a jednou byl na volejbale. Nic moc, ale tak jsem aspoň odpočnul.

Na to co mam teď natrénováno a kolik toho běhám, se to v Běchovicích fakt docela vydařilo.

Ráno a vlastně i 45 minut před startem jsem hodně spekuloval nad tím, co si mám vzít na sebe. Ne z hlediska toho abych vypadal dobře, ale aby mi nebyla zima. Nakonec jsem zvolil, že míň bude líp a bylo to myslím akorát.

Jestli si někde musím dávat pozor na přepálený začátek, tak to je právě v Běchovicích. Letos jsem startoval ale až téměř z konce, protože jsme se s Michalem rozklusávali jen chvíli před startem a přišli jsme úplně akorát. Tak jsem se sice musel trochu prodírat, ale nepřepálil jsem.

Hlavně jsem se snažil držet si svoje tempo i přes kopečky nahoru i dolu a schovat si nějaký síly na závěrečný stoupání.

Začátek je prudší, tak jsem do něj vběhl pomaleji a jakmile se to trochu narovnalo, trochu jsem přidal. Z hlediska umístění to byla výborná volba, protože jsem hodně předbíhal. Na a když se to nakonec zlomilo, rozběhl jsem to na max co to šlo. Na konci rovinky jsem ještě podstoupil souboj ve sprintu, který jsem sice hodně těsně prohrál, ale bylo to brutální - pádil jsem až neuvěřitelným tepem 2:40 na km.

Akorát mi mrzí, že jsem si nevšiml fandícího Radka Brunnera s transparentem...

Skvělej závod a ta trasa mi fakt hodně baví. Možná sem hodím ještě nějakou fotku z běhu, jestli se rozhodnu za to utratit nějakej peníz..

Babický trail 1/4 maraton

Babický trail 1/4 maraton - 21. 9. 2013

Poslední dobou nemám moc čas na běhání, natož na psaní blogu, ale těch pár závodnů a reportů z nich si odpustit nemůžu.

Do Babic jsem s žádným velkým očekáváním nejel. Od léta trénuju poměrně málo a prakticky nic v závodní rychlosti. A hlavně jsem si to chtěl užít.

Trochu mi zarazilo, když jsem v prostoru startu viděl to bahýnko, no měl jsem trochu obavy, přeci jen pro Flitky to není úplně ono, ale nakonec volba nebyla vůbec špatná. Před startem mě preventivně rozbolely nohy a vydrželo to až do druhýho km, pak to přešlo nebo už jsem to nevnímal. Rozběhl jsem to fakt opatrně, přepálenej start je moje smrt. Fakt jsem se hlídal.

Od druhého se mi to docela rozběhlo (bylo víc z kopečka) a postupně jsem si uvědomoval, že jsem fakt v pohodě a běží se mi lehce. No a od tý doby jsem vlastně už jen předbíhal ostatní spoluběžce. Pak přišla roklinka - to bylo boží! V prvním kole dokonce pár lidí přešlo před ní preventivně do chůze. Taky jsem napřed trochu zpomalil, ale bylo mi líto běžet pomalu, kdy pomáhá gravitace, tak jsem na to zase dupnul. No a předběhl jsem na těch pár metrech asi 7 lidí, i přesto že mi to v botkách klouzalo (hlavně nahoru).

Když se to pak začalo zvedat, tak jsem se připojil k jedné skupince, ale cítil jsem, že můžu rychleji, tak jsem si šel svoje tempo a předběhl ji. Tak kolem čtvrtýho se na mě zavěsil jeden babickej člen. Dusal tak 5 metrů za mnou a nechal se táhnout. Vydržel to až do druhého okruhu na asfaltu (tak 8. km) se pak "konečně" na mě docvakl, pochválil mi dobrý tempo, chvíli jsme pokecali, už se blížil cíl, tak přidával a chtěl mi taky trochu potahat, chvíli to šlo, ale pak mě pak už docházeli síly a postupně se mi vzdaloval. To byl fakt asi jedinej člověk, kterej mi od třetího, čtvrtého km předběhl. Takže bezva. Pak už byla krásná cílová rovinka a finiš do cíle.

Po vydejchání, převlečení jsem si dal klobásku, cider a i vegetariánskej burger (byl naprosto skvělej). Počkal na vyhlášení výsledků, pokecal se známými s Dailymile a vyrazil jsem k domovu...

Skvěle strávený odpoledne!

jako základ dobrý - 34. týden

Týden č. 34 (19. - 25. 8. 2013)

V pondělí jsem byl běhat až poměrně dlouho, protože mezi dvěma dešti, co byly odpoledne, jsem stihnul akorát vyvenčit psa. Tak jsem musel počkat až po večeři. Vybíhal jsem lehce po 8 při krásným západu Slunce. Vypadalo to jako kdyby hořela celá Plzeň. Krásný. Na parkovišti u golfu pak hlasitě tikala Audina Q5 nebo Q7. Nevím jestli to je úplně normální, ale nezkoumal jsem to. Jinak v celý obci mrtvo. Nepotkal jsem vůbec nikoho. A štěkali na mě asi jenom dva psi. Známky lidského života jsem zaznamenal jen, když kolem mě projel rychlík z Prahy. A v Dýšině byly u jednoho baráku otevřený dveře, ale nikde nikdo. Proběhnul jsem pak kolem sochy gen. Pattona, ten taky nic neříkal...

už rostou!!

Při úterku jsem se donutil na něco konečně pro něco středně delšího a vydal jsem se na oblíbenou trasu při Berounce. V Chrástu jsem potkal běžícího pána v zeleným tričku z pražský půlky z minulých let. Pozdravili jsme se. Super. Pak jsem koukal jak místní klucí hrajou fotbal. Na trailový stezce nad Berounkou byl pak padlej velkej strom. Tak jsem to musel oběhnout přes stráň. To bylo hustý. Připadal jsem si jako Kilián. Nahoru jsem to šel po čtyrech. Dost příkrý stoupání - víc jak 50 stupňů naštěstí to bylo jen asi 10 metrů nahoru. Horší to bylo dolu, protože tam byly poházený větve a položený menší stromky. Ale ty jsem nějak přeskákal. Když jsem se vracel na uzonkou cestičku, tak se pak se mnou utrhl kousek cesty, tak jsem nechtěně pokračoval ještě kousek dolu, ale hned jsem to vybral a pokračoval dál. Ty jo fakt to byla paráda, nesmírně mi to bavilo. Pak byly povalený cestou ještě dva stromy, ale ty se daly buď v pohodě přelézt nebo podlézt. Pak si běžím takovou lesní cestou a koukám auto - říkám si to to ty houbaři pěkně blbě zaparkovali. Běžím dál až jsem u auta. Tak nějak podvědomě koukám dovnitř - áááá nejsou to houbaři a jsou nahatý :-))) no nic, radši se nezdržuju, je to z kopečka tak to pouštím...

Ve středu jsem si volně vyklusal k Dolnímu Kokotskýmu rybníku. Bylo to nějakých 8 km a 205 nastoupaných metrů.

Čtvrtek jsem si dal bežecké volno. Už na mě šla nějaká únava.

Klabava u nás v Nové Huti

Už nějakou chvíli se trochu nutím k tréninku tempa nebo alespoň nějaké kvalitě. V pátek na to konečně došlo. I když tak trochu neplánovaně. Ze začátku se mi běželo pocitově docela bídně, pak jsem si tak nějak uvědomil, že neběžím úplně pomalu a volně a lehce zrychluju, tak jsem se do toho opřel, ať to stojí za to! Bylo z toho několik hodně solidních kilometrů. Potěšilo mě, že zvlášť na rovině jsem do toho zase nemusel dávat přílis velké (maximální) úsilí.

Na sobotu jsem chtěl původně chtěl něco delšího, ale měl jsem toho před sebou tolik, co dělat, že jsem byl nakonec docela zdrchanej a k běhu jsem se dostal až po osmý večer. Tak běhání bylo krátké a napohodu.

V neděli u nás nastaly deště, tak jsem celé odpoledne vyčkával a koukal na radar, kdy přestane pršet. Nepřestalo, tak jsem se rozhodoval jestli teda jako půjdu nebo ne. Pak jsem se kouknul na DailyMile a zjistil jsem, že pár lidí tam má deštivý zápisek. Tak to ne, lenoch dneska nebudeš, mazej ven! A bylo to. Venku u vrátek jsem si uvědomil, že mam jsem si nevzal běžecký fusekle, ale mam jen normální. Nu což, to na tu chvíli vadit nebude. Musím říct, že to bylo super. Jednak mi baví ty běhy téměř za tmy, baví mi to na golfový travičce a za deště to bylo taky super! No ale až proprší celý listopad, to už tak super nebude že? Ale s tím se ještě nebudem trápit..

Suma sumárum za týden 53 kilometrů. To ujde, jako základ dobrý, také po tom nic to nemůžu brutálně navyšovat.

rozběh - 33. týden

Týden č. 33 (12. - 18. 8. 2013)

Tento týden už bylo mnohem víc času na běhání, a tak je již možno hovořit o tréninku.

Byl jsem běhat hned v pondělí. Bylo to trochu úmorné - není divu - dva týdny jsem skoro neběhal. Ale postupně jsem do toho dostával, ale dal jsem kratičkej běh. Hlavně jsem testoval, co tomu bude říkat palec na noze. Trochu jsem ho cítil, možná chvíli trochu bolel, ale žádnej problém to nebyl. A za to jsem hodně rád.

V úterý a ve středu jsem byl měřit (pracovat) na Šumavě. Kdyby jsme tam byli na víc dnů už bych si rozhodně bral věci na běhání, ale na ten jeden den se mi to nechtělo tahat. Ale bylo tam krásně.

výhled směrem na Sušici

roubenka v osadě Velký Radkov

pohled na Kašperk okem geodeta

Svatobor nad Sušicí

Zpětně mi trochu mrzelo, že jsem si to tam neproběhnul. Ale jelikož jsem tam ťapkal dva dny s geodetickejma přístrojema a kolíkama, nebylo moc sil nazbyt.

Ve čtvrtek jsem byl už zase doma, tak jsem vyrazil trasu kolem Ejpovickýho jezera. Docela chvíli trvalo než se mi to rozběhlo na pohodu. Teď panují fakt příjemný teploty. Potkal jsem cestou pána, kterej pásl kozy. Pln zájmu se mi ptal: "kolik tak čoveče běháš?". Tak deset, odpovídám. "Hmm to je pěkný, tolik bych neuběh ani za týden." To bylo vše - sice krátká konverzace, ale docela mi nevím proč zvedla náladu.

Na pátek jsem si naplánoval nějaké kopce a trailík v lese. Chtěl jsem si vyčistit hlavu. Za hájovnou jsem potkal mladýho srnce. Po občerstvení ve studánce na mě vyběhly dvě dogy a pak už to byla pohoda.

V sobotu jsem lehce improvizoval. Znovu v lese a trochu kopců. Překvapilo mi, že na jednom takovým plácku schovaným v lese, byl postavenej nějakej tábor. Místo to je pěkný a soudě podle ohnišť co tam jsou tam v průběhu roku táboří víc lidí, ale tyhle tam měli dvě auta a hučel tam diesel agregát. To teda nic moc :-(

V neděli jsem nakonec běhat nebyl. Naši odjeli do Alp (zase hlídám a venčím), takže se v následujícím týdnu nudit nebudu. Rozhodl jsem se proto pro odpočinek, abych navyšoval dávky postupně a taky si vypral běžecký věci.

A teď už se konečně pustím do pořádnýho tréninku. Podzimní závody se rychle blíží, tak se do toho pořádně opřu, abych zastavil to zhoršování se. A postupně si promýšlím přípravu na Jizerskou padesátku. Sice na ní přihlášenej ještě nejsem, ale jsem pevně rozhodnutej si jí v lednu (před státnicema) dát. Aproro - s kamarádem hledáme nějakýho nováčka (jako jsem já), kdo ještě neběžel J50, protože pak budem mít jedno startovný zadarmo, takže se to zlevní.. Kdybyste měl někdo zájem, piště..

astronomicko-golfové běhání - 31. a 32. týden

Týdny 31. a 32. (29. 7. - 11. 8. 2013)

V průběhu minulých dvou týdnů běhání příliš ke slovu nepřišlo, zato ostatních aktivit bylo až až. Proto také přichází tento report o něco později.

Poslední červencový běh byl v úterý 30. ryze lesní. V lese to mám asi nejradši. Bylo konečně po dešti, tak jsem si to vyloženě užíval. Běžel jsem docela pomalu, abych si vyčistil hlavu.

Po Zátopkově půlce jsem se i pár dní po cítil docela unavenej a trochu mi i chyběla chuť k běhání v tom vedru, co panovalo. Došel jsem k závěru, že mi to za velkého tepla vopravdu neběhá. Tak jsem to nechtěl lámat přes koleno. Ve čtvrtek jsem odjel na Manětínsko na astronomický "tábor", který pořádá mnoho let plzeňská hvězdárna a skupina nadšenců. Akce se nazývá Expedice a byla to moje (pravděpodobně) asi desátá účast. Je to skvělá akce. Pro běhání má však jednu dost významnou nevýhodu. Za jasného počasí obvykle chodím, po probdělé noci, spát až téměř za svítání. No a na sluníčku moc dlouho spát prostě nejde. Takže po dvou třech dnech takovéhoto režimu už se šetří všechna energie. Někdo by řekl, že to je skvělej trénink na ultra :-)

Nicméně pak za nocí mohou vzniknout docela pěkné obrázky:

část mlhoviny Severní Amerika (NGC 7000)

Mlhoviny Trifid a Laguna (M8 a M20) 

Orlí mlhovina (M16)

Řasy - mlhovina (NGC 6992)

A přes den jsem fotil chromosféru Slunce:

V sobotu 3. jsme pak byly na prohlídce kostela v Manětíně. A mohli jsme vidět jednu z největších kolonií netopýrů ve střední Evropě. I výhled z věže kostela byl impozantní.

celá kolonie

hlavní zvon kostela

hodinový stroj

pohled z věže kostela na manětínský zámek 

Pak jsme se vydali asi deset kilometrů za Manětín, kde jsme se podívali k zaniklé obci Umíř a jeden řopík. A následoval ještě přesun do bývalého lomu, kde se nacházela i ledová jáma, kde jsme naměřili teplotu kolem 11° C. Vzhledem k tomu, že okolní prostor byl vytopen přes 30° C, bylo v jámě opravdu příjemně.

zbytek zaniklé obce Umíř

tady se těžilo

ledová jáma

Běh na řadu přišel až v neděli. Vybíhal jsem až za soumraku a po odpoledním dešti bylo všude dost vody, tak jsem měl rázem mokrý botky. Ale většina cesty byla po zpevněný cestě, takže vody v botech postupně ubývalo. Na obzoru byla krásně vidět Venuše.

Hned na to v pondělí jsem byl běhat zas. Tentokrát jen 6 kilometrů, ale byl jsem nějakej zdrbanej. To vedro asi..

Tak jsem si v úterý radši přivodil úraz. Nic hroznýho, ale nařízl jsem si prsteníček na levý noze. Bylo to centimetrový škrábnutí, ale krve jako z vola. Takže zavázat, zalepit. Jak to postupně přicházelo k sobě, tak to docela bolelo a blbě se s tím chodilo...

Ve středu jsem už musel jet domů, neboť u nás v Dýšině začínal golfový turnaj - European Ladies Tour, na který jsem se přihlásil jako dobrovolník. Ve středu odpoledne byl dětský turnaj a já jsem byl povolán jako walking marshal. Takže jsem toho docela nachodil.

Čtvrtek jsem měl volný, ale pak to přišlo. Pátek, sobota, neděle - od hodně brzo rána až do večera. To už byl v běhu hlavní ženský turnaj. Všechny tři dny jsem byl přidělen k TV produkci z Německa, která vyráběla a poskytovala televizní záznam, který šel mimo jiné i v Český.. Bylo to super, protože jsem viděl všechno hned z první ruky - byl jsem blíž než všichni diváci a většina ostatních dobrovolníků a viděl jsem všechno zajímavý. A taky jsem jezdil tim krutým golfovým vozítkem. Nebyla to zase obrovská dřina, ale vším tím nevyspáním mi to dalo docela zabrat a na běhání nezbylo a ten palec nebyl zcela zahojenej. Takže jsem vlastně už od pondělka neběhal. Ach jo.

O nějaké kilometráži nemůže být ani řeč:

horký 30. týden

Týden č. 30 (22. - 28. 7. 2013)

Dvě předcházející pondělí jsem byl na kole a nehodlal jsem na tom nic měnit ani tento týden. A konečně to bylo delší. Vyrazil jsem na oblíbené Brno. Trasa vedla přes Klabavu, Litohlavy, Osek, Volduchy, pak přírodním parkem Radeč s vrcholem Brno a zpátky domů přes obce Skelná Huť, Přívětice, Bezděkov, Březina, Vítinka, Bušovice, Smědčice a Chrást u Plzně. Celkem to dalo necelých 47 kilometrů s převýšením 646 metrů. A bylo to moc krásný:

cestou na Brno - louka uprostřed Radečských lesů

omezený výhled z Brna

nesmí chybět vysílač

Ale dalo mi to asi víc zabrat, než jsem čekal, tak jsem v úterý to byl jen lehounce proběhnout. No popravdě jsem měl nohy jako z olova, tak mi to moc neběželo, tak jsem to pojal co nejpomaleji a snažil jsem se o co nejnižší tepovku. Zkrátka co nejvíc regenerační běh co jde. Tyhle schválně super pomalý běhy mi ale moc z hlediska techniky nejdou (i když se dost snažím) a například mi přijde, že hrozně dupu.

Ve středu už jsem chtěl už běžet něco středně delšího (zase ne moc abych se nevyšťavil před sobotou), ale začínaly se ženit všichni čerti - schylovalo se k bouřce, takže foukal silnej nárazovej vítr. Tak se mi nechtělo moc vzdalovat od domova, i když běh v dešti by byl za současných podmínek sakra příjemnej. Protože jsem viděl, že je golfový hřiště prázdný, tak volba byla jasná! Vlastně oblíbená zimní/jarní trasa, kdy mám hřiště de facto pro sebe. Pořádnej déšť nakonec přišel až ve čtvrtek nad ránem, ale bylo to kratičký.

Čtvrtek jsem si nechal volný.

V pátek jsem si byl odpoledne jen volně klusnout se dvěma rovinkama na submax. Už bylo zase vedro. Šel jsem schválně ještě za vedra (necelých 32° C), abych tak nějak otestoval, jak moc nepříjemný budou podmínky v sobotu na půlce. Rovnou jsem vyzkoušel i nový tílko na běhání, který jsem si pořídil ve čtvrtek v Decathlonu právě na sobotu.

V sobotu se konal superhorký Zlatý Maraton Emila Zátopka, v rámci kterého jsem běžel půlmaraton.

Horko vrcholilo v neděli, a tak jsem se k pozávodnímu výběhu dostal chvíli před desátou večerní. Lehce za tmy, ale aspoň nebylo už takový vedro, ale stejně jsem byl spocenej jak blázen.

Zlatý (půl)maraton Emila Zátopka 2013

Zlatý (půl)maraton Emila Zátopka 2013 - 27. 7. 2013

Zátopkuův Zlatý Týden jsem prvně zaznamenal loni, když byla tato série tří závodů pro kulaté výročí přesunuta do Prahy, aby pořadatelé přilákali více účastníků. Do té doby se všechny závody běhaly v Plzni. Loni jsem neměl čas, chuť ani výkonnost se zúčastnit. Ale hodně se mi tahle myšlenka líbí, že se běhá na počest a oslavu tří velkých Zátopkových výher na olympiádě v Helsinkách. Nicméně loni se psalo o tom, že se běhy natrvalo přestěhují do Prahy. 

Letos jsem to v nabité termínovce nějak přehlédl, ale od čeho tu máme přátele, že? Díky Karlovi (odkaz), který mi na to ve Vlastibořicích upozornil, že to bude zase v Plzni kvůli povodním. Minulou sobotu byla desítka - to by se mi líbilo, ale to jsem byl v Liberci... Tuto středu byla pětka. Ale tu jsem nakonec zavrhl. Zbýval už jen maraton, no to je asi moc velký sousto na to, co mám teď aktuálně naběháno, a tak trochu jsem tušil podle posledních dnů, že počasí (vedro) nebude ideální. Když jsem pak v propozicích objevil, že se běží i půlka, bylo rozhodnuto - a vzápětí i zaregistrováno.

tvoříme frontu u registrace - už tam jsem byl totálně zpocenej

Většinou jsem dávám fotku startovního čísla, a to jsem měl teď fakt krásný - 2013. Jenže jsem ho dostal jen papírový (fakt obyčejnej papír), tak se mi v průběhu totálně rozmočilo a rozpadlo, až jsem ho vyhodil.

ach ta medaile

Když jsem se s Radkem rozklusávali, bylo jasný, že na dobrej čas to dneska nebude. Snažil jsem si nedělat žádný (velký) cíle, krom toho to přežít ve zdraví. První tři kola se mi běželo fakt dobře. Začátek jsem skoro nepřepálil a fakt mi to pěkně běželo.
Ale postupně jsem začal zpomalovat. Pil jsem po dvou kolech, někdy i po jednom, houbičku s vodou jsem si namáčel každý kolo. Vždycky jsem si v ní nechal trošku vody na poslední pětistovku, která byla skoro celá na sluníčku a neuvěřitelně to tam pražilo. Kolikrát jsem měl sucho v puse už 500 m od občerstvovačky.

Tak po 12. km šla už zábava stranou a trochu mi to začlo štvát, že běžím tak pomalu, že je takový vedro, prostě krize. Sváděl jsem vnitřní boj jestli se na to nevyprdnout, to DNF je tak snadný. Na druhou stranu jsem si říkal - bolí tě něco? ne! máš akorát ztuhlý nohy. Už nemůžeš? ne, sil je ještě dost. Tak vidíš, proč bys vzdával!!! A tak jsem se ploužil dál a skoro každý dva a půltý kolo zafandil Radkovi Brunnerovi, když mi předbíhal. Mně naopak fandili Satan a Magda - děkuju, bylo to super! To je prostě DAILYMILE!!!

Na patnáctým jsem si dal banán, což mi krátkodobě docela nakoplo. Pak se mi z ničeho nic dostal kamínek do pravý boty. Půl kola jsem to neřešil, ale pak se přesunul na fakt blbý místo, tak nebylo zbytí a bota musela dolu. Zvládnul jsem to fakt rychle, ale hned jak jsem se rozběhl, uvědomil jsem si, že jsem si tu botu moc utáhnul. No znova zastavovat už nebudu, to už musím doklepat. Nakonec jsem na to asi zapomněl a nebo si zvyknul.

Celkově v průběhu bylo několik okamžiků, kdy se mi to rozběhlo najednou líp a lehčeji, ale třeba po stu metrech to bylo pryč. Ke konci jsem se snažil propočítat za kolik to budu mít a věděl jsem že už tři kola před cílem, že ta hranice dvou hodin bude hodně těsná, ale nakonec se o 7 vteřin povedla.

jo na začátku jsem měl ještě číslo

No abych to shrnul - asi mi to v létě a za vedra neběhá. Čas ještě o minutu horší než ve Vlastibořicích - tj. 1:59:53, ale na to vedro asi fakt dobrej výkon. Celkově jsem byl 20. půlmaratonec (z 29) a 11. ve své kategorii.

29. týden

Týden č. 29 (15. - 21. 7. 2013)

V pondělí jsem si znovu vyjel na kole. Bylo krásně, i když docela foukalo. Oproti vedrům ze závěru týdne to bylo super. Ujel jsem 30 kilometrů a nastoupal skoro 500 metrů. Kopce mi daly zabrat, ale bral jsem to spíš pohodově. To mi baví.

Úterý již zase běh. Skoro jedenáct kolem jezera. Běh nic moc, chyběla tomu jiskra. Naštval mi řidič auta, který předemnou vyjel od chat u jezera. Pěkně si přibzdil, aby byl tak 20 metrů předemnou a jel tak 500 metrů a zvedal úžasný množství prachu. Fakt bomba. Pak mi ještě málem přejel cyklista jedou proti. Já jsem se držel pěkně u kraje - fakt co to šlo. Jenže milostpán se věnoval pohupování na přední vidlici a všim si mě až těsně před. No a jak se lek, tak to zabočil ke mě. Tak jsem musel uskakovat do lesa. Nu což.

Středa volno.

Čtvrtek už jen kratší volnej běh, ale vložil jsem tam cca kilometrovej úsek hodně svižnej, skoro bych řekl maximálkou. To mě docela potěšilo, jak rychle mi to běželo, jen ještě zapracovat na tempový vytrvalosti.. A tam je ještě mnoho práce..

Pátek volnej odpočinkovej před sobotní RunTour. Odpočinek to byl ale aktivní - každej den kolem pěti kilásků venčení. A večer koupání na koupališti - je krásně a léto, voda teplá a nezelená, tak je toho třeba využít.

O sobotním běhu v Liberci v rámci RunTour si můžete přečíst v samostatném příspěvku. Super akci. Skoro bych řekl, že lepší než ta plzeňská RunTour, škoda jen, že to je z Plzně fakt z ruky.

No a v neděli jsem byl nějakej unavenej a napjatej z dojezdu Tour, tak jsem nakonec běhat nebyl. Celkem téměř 60 km, ale to kolo udělá svoje. Ale mám v plánu se teď účastnit zase pár závodů, tak to nechci moc přehánět, abych si odpočal. Ale flákat to taky nechci.

RunTour Liberec 2013

RunTour Liberec - 20. 7. 2013

Původně jsem tento závod vůbec neměl v plánu, ale neprozřetelně jsem se přihlásil na RunTour v Praze, která je v říjnu. Jenže asi čtrnáct dnů poté jsem zjistil, že ten samý den se běží Hervis Půlmaraton v Plzni a ten si teda rozhodně nechci nechat ujít. Tak jsem řešil přehlášení a jako náhradu vybral Liberec, i když to je od nás docela štreka.

Na startu jsem se postavil spíš dozadu, protože jsem nechtěl přepálit - první kilometr jenom do kopce. Po startu to byla klasická mela, tak jsem se dral postupně pořadím, ale i dost mnohem rychlejších borců. První kilák za 5:20 a nastoupáno 67 m. Říkám si, že to vypadá rozumně, ale bylo to nahraně.. 

Následuje terénní pasáž a nahoru dolu. Jo to mam rád. Krásný technický seběhy, byly tam takový koryta a větší vystouplý šutry, mnoho běžců s ti mělo problém. Ale já do toho šlapu, snažím se co nejmíň brzdit z kopce, ale je to docela ucpaný, ale vždycky si najdu skulinku. Dva a půltej km - občerstvovačka - k čemu? Ty jo, všichni pijou za běhu - to bych nezvlád, tak ještě že tak. Následuje seběh až k ZOO na čtvrtej a půltej. Snažím se pálit co to jen jde.

Kolem ZOO to je nepříjemně zase do kopce až do pětky - kde je občerstvovačka a pokračuje se dál do druhýho stejnýho okruhu. Takže docela dlouhej úsek do kopce. Nevím co to je za nápad dávat občerstvovačku v průběhu kopce. Jako byla moc fajn - hlavně ten studenej ionták - teplá voda už o dost horší. Tak druhý kolo, snažím si rozvrhnout síly na ten kopec. No jde to už pěkně ztuha. Hlavně nepřejít do chůze, hlavně furt běžet říkám si. Protože to zase je běhatelnej kopec. To pití trochu tlačí, s tím už teď nic neudělám. V poslední třetině se chytnu a najednou se mi běží líp a lehčeji, jestli se to dá tak nazvat.

Běžci okolo mně se dost míchaj, někdo je v kopci rychlejší, někdo pomalejší. Někdo zase v sebězích běží hodně opatrně - a dost pomalu. Viděl jsem dvě dost drsný podvrknutí, ale chlapi to bejčili dál, i když zpomalili. V tom delším seběhu už nepádím tak rychle, jak v prvním kole, nabírám síly na poslední pětistovku do kopce do finiše. Beru si zpět jen jednu pozici, ale nikdo mi už myslím nepředběhl. Dal jsem do toho všechno - tepovka letí nad 180. Hurá cíl. Jsem fakt rád, že už je konec. Fuj, jsem spocenej tak, jako kdybych vylez po týdenním pobytu v sauně. Vodu já chci vodu. 

Celkem nastoupáno přes 230 m. V cíli ještě proberem průběh závodu s Ondrou. Pak jsem si počkal na tombolu, jestli náhodou něco nevyhraju. Nevyhrál, tak jsem jel dom. Cestou po dálnici jsem se docela (opatrně) kochal, naštěstí byl malej provoz. Krásnej západ Slunce. Domů jsem dorazil docela zničenej.

Ofic. video z trati:

Výsledný čas 51 minut a 23 vteřin spokojenost. A celkově 147. místo.

28. týden

Týden č. 28 (8. - 14. 7. 2013)

Tento týden byl lehce odpočinkový po Vlastibořickém půlmaratonu. Bylo krásně - prakticky ideální počasí, tak jsem moc nechtěl zůstávat doma a flákat se. Takové počasí se musí využít!

V pondělí jsem jít běhat nechtěl, ale táhlo mi to hrozně ven, tak jsem se rozhodl vyndat kolo. Musel jsem sice napřed provést drobný servis - nafouknout kola, namazat řetěz a trochu poštelovat přehazovačky, ale pak už mi nic nebránilo vyrazit. Objel jsem si oblíbenou trasu přes Kokotsko. Bylo to necelých 20 kilometrů, až mi to skoro přišlo málo, ale chtěl jsem to regeneračně. Fakt mi to bavilo.

Při úterku už jsem zase běhal. Vyrazil jsem až večer - při západu Slunce. Bylo to moc krásný! Až jsem se z toho musel několikrát zastavit a pokochat se. A nejhezčí to bylo v lese, jak to rudé světlo prosvítalo skrz stromy. Bylo dobře, že jsem si nakonec MPTrosku zapomněl doma, takhle jsem si to souznění užíval za zpěvu ptáčků a pofukování větru - zkrátka listening to the wind...

Cestička v lese, kterou shíbávám dolů k řece (kterou jsem objevil letos v zimě), mi zarůstá travou - už je nad kolena. Asi jsem jediný, kdo ji používá. Horší je, že není moc vidět, kam šlapu, což je blbý, protože tam to je z kopečka a vždycky to tam pěkně pouštím. A teď už mi to docela zachytává nohy, tak bych nerad házel nějakýho tygra..

Ve středu jsem to zkusil trochu rychleji rozběhnout a docela se mi to i pěkně dařilo, tak jsem si trochu hrál s rychlostí a byl z toho nakonec moc pěkný fartlek kolem Ejpovického jezera.

Ve čtvrtek jsem trochu zaimprovizoval s nejběhanější trasou. Když jsem loni v zimě začínal bylo to nějakých 4.3 kilometru. V současný úpravě to je 9.8 km. Ale nelíbí se mi tam úsek přes Chrást - sice to není obr obec, ale stejně mi to v ní neba, v lese to je lepší..

Pátečních necelých 8 kilometrů po lese bylo ryze volných a odpočinkových.

Sobota byla volná. Což asi byla škoda, ale mám teď na starosti Kesinu, tak denně trajdáme. Takže flinkání nebylo!!

Kessy

Dolní Kokotský rybník

No a na konec týdne jsem si proběhnul Plzeňskou stezku u Berounky. Měl bych zase začít běhat dlouhý, tak už se těším na běh po obou březích. Zpátky jsem se vracel po silnici, což je naprd, ale nechtělo se mi vzrostlým polem - je tam obilí - a teprve teď začíná praskat, jak zraje. To nikdy nebývalo takhle pozdě..

Celkem naběhaná padesátka, k tomu dvacka na kole. Jo to je dobrý.

27. týden

Týden č. 27 (1. - 7. 7. 2013)

První červencový týden jsem začal pěkně volným dnem, abych taky trochu odpočinul.

V úterý jsem si volně oběhnul Ejpovický jezero. Bylo krásně a i teplo, tak mi to hodně lákalo do vody, ale nakonec jsem se neodhodlal.. Běžel jsem si to pěkně volně, nikam jsem nehnal, proč taky?! Potkal jsem mraky cyklistů - docela mi to láká na kolo.

Na středu jsem si plánoval nějaký intervaly, abych taky trochu potrénoval tempo před Vlastibořicemi nebo spíš si připomenul tempo. No jenže hlava míní a nohy mění. Až když jsem byl dole u řeky (a obutej v krosovkách) mi došlo, že jsem chtěl něco jinýho - a na asfaltu. Vracet domů se mi nechtělo a tempo v Trailrockách po asfaltu není to pravé - holt si nohy zase prosadily svou. Tak jsem pokračoval plynule do lesa. V prvním delším kopci jsem si vystupňoval tempo až ke 4:30, ale zbytek nic moc.  Tak jsem spíš vyklusával. Jinak podle stop v blátě jedním úsekem v lese se pohybuji jen já, kůň a lesní zvěř. Asc 174 m.

Ve čtvrtek už bylo to, co jsem si chtěl dát včera. 3 km rozklus včetně odpichů do kopce a abecedy. A pak 5 x 500 m tempo s 500 m meziklusem. Uff no bylo znát, že jsem to nějakou dobu už neběhal. Tempa úseků: 4:30, 4:27, 4:37, 4:54 a 4:19. Čtvrtý úsek byl hroznej, rozběhl jsem ho nějak pomalu a pak jsem už hrozně problematicky zrychloval. A poslední jsem se zmáčknul. Ale ty dlouhý intervaly co jsem běhal v zimě bych asi nedal. No budu se muset začít tlačit z comfort zone.

Pátek byl volný - před závodem. Většinou to tak mám, abych zregeneroval a připravil se. A taky se pořádně nadlábnul u babi.

babiččiny růže

Sobota - závod roku. Nejlepší běžecká akce, které jsem se zatím účastnil a to asi hlavně díky lidem z Dailymile. Bylo to moc milý setkání. Zážitky a závod jsem popsal tady.. Už teď se těším na další ročník! A vřele doporučuju všem!!!

V neděli jsem si jen vyklusal a srovnal v hlavě zážitky ze soboty. Měl jsem taky dost plný břicho, neboť jsme měli rodinnou oslavu u ségry, tak jsem hodně papal - bylo to moc dobrý..

Když to shrnu - 55 kilometrů. Konečně snaha o nějaký tempo a výbornej závod. Jo takhle by to šlo.

Půlmaraton Okolo Vlasti

Půlmaraton Okolo Vlasti - 6. červenec 2013 - běžecká lahůdka z pera DailyMile

Z této krásné akce mám tolik dojmů, že ani nevím, jak začít. Dalo by se říct, že takováto akce by se dala s klidným svědomím zařadit do "důvodů" proč běhat, pro ty, kteří potřebují mít důvod..

Nejprve musím poděkovat Dušanovi z Dailymile za nápad a jeho výbornou realizaci. Bylo to setkání mimo jiné hlavně běžců z jedinečné sociální-běžecké sítě, kterých se sešlo opravdu hodně a bylo moc fajn se s nimi potkat pěkně naživo.

část DMáků

Cestou do malebné vísky Vlastibořice dokonce sprchlo, ale byl jsem si docela jistej, že to atmosféru ani závod nijak neovlivní a nakonec se parádně projasnila obloha. Startovalo se u koupaliště skoro přesně v 15:00, ale nejprve museli být všichni řádně odškrtnuti na startovní listině.

Po startu se tradičně vypálilo a já si nedal pozor. Na hodinky jsem radši nekoukal, ale věděl jsem, že to je stejně moc rychlý. Zpětně podle záznamu jsem měl tempo i pod 4 minutami na kilometr, což je pro mně už zatraceně rychle. Třetí kilometr už byl pak docela krizový a tempo spadlo o víc jak minutu a půl. Někde tady mi doběhla Anna - první žena, tak jsem se jí chvíli snažil držet, ale moc mi to nešlo, tak jsem postupně zaostával a hledal síly po přepáleným startu. Trasa tady vedla i dost přes louky, tak to bylo moc krásný - ostatně jako zbytek.

Těsně před Sychrovem jsem prvně potkal Advida, který fotil a povzbuzoval.. V Sychrově mě povzbudili i dvě dámy cyklistky sedící na lavičce, ale na tempu to nebylo vůbec znát.. Už jsem se těšil na občerstvovačku na pátém. Těsně před ní, mě doběhl veterán mohutně povzbuzován svým kamarádem cyklistou. Tomu říkám dopink. Hned po zastávce mě doběhla Eva - druhá žena, tak jsme si na seznámení potřásli rukama a já jsem si řekl, že se jí zkusim držet. A docela se dařilo, hned jsem chytil rytmus a vydali jsme se stíhat veterána. Cesta byla docela z kopce, tak jsme to docela slušně rozběhli. Sám bych asi do toho tolik nešlapal, ale chtěl jsem si udržet milou společnost.

Pod kopečkem u železniční tratě jsme dotáhli veterána s doprovodem, který v kopci poznamenal: "to jsi se chyt tý mladý pani co?!" No jediný co jsem měl byl v hlavě byl ten kopeček a jak ho co nejrychlejš zdolat, takže moje odpověď zněla: "fuj, to je hnus." Na kopečku cyklista Evu a veterána navedl doprava, ale ještě že jsem měl drobnou ztrátu, tak jsem si všiml cedulky ukazující doleva na lávku přes trať. Tak jsem na ně zahoukal, aby se vrátili. Naštěstí zaběhli jen pár metrů. Ale na občerstvovačku jsem přibíhal jako první. Dal jsem hroznovej cukr a dva kelímky vody a razil dál. Následoval krásnej terénní seběh, a jelikož to mám rád, tak jsem to tam pěkně rozbalil a pádil dolů. Fakt paráda, to mi baví. Jenže pak přišla rovinka a mě se začalo běžet nějak hůř a špatně se mi drželo tempo naší skupinky a postupně jsem odpadával.

Tak po kilometru mi utekly tak, že jsem je ani neviděl před sebou. Když jsem se otočil, nikdo za mnou. Dobře no. Jenže mi postupně začalo čím dál tím víc bolet břicho a trochu záda a nemohl jsem se pořádně zhluboka nadechnout. Moje fazóna padala a už mi bylo jasný, že čas nebude moc dobrej, ale nevzdával jsem to a hlavně jsem se kochal a snažil se si to užívat. Pak už byl najednou patnáctý km a občerstvení. Holčička mi podává rovnou dva kelímky vody. Dám si jen lok, dva a zbytek si leju na hlavu. Jé to je paráda, to mi docela nakopává. A to je dobře, protože přichází hodně pěkný stoupání. Na konci první třetiny na kládách sedí Advid a povzbuzuje.

Prý běžím pěkně a tady už prej většina chodí. Moc mu sice nevěřím, ale pomáhá to. Za chvíli dobíhám organizátora, který vede kolo. Ptám se ho, jestli je tohle ten největší kopec, co nás dneska čeká. Odpovídá, že jsem tak v půlce. Uff.. Chvíli ještě snažím běžet, ale už se fakt šourám. Tak radši přejdu do chůze. Před Sedlíšťkama (a koncem kopce) docházím mladý pár cyklistů - vedou. Povzbuzují, že už bude konec. A pak už z kopce. Musel jsem vypadat dost vyřízeně, protože slečna/paní mi ochotně nabízí vodu - že jí mají dost. S díky odmítám, takhle do kopce bych se utopil. Zase to rozbíhám, jde to ztuha, ale jde. Vodojem a konec stoupání - hurá. Ale stahují mě dva běžci. Nezrychluju, není z čeho. Za chvíli mohutný dusot. Jsem dotažen. První mi jen pozdraví, ten druhý se dává do řeči. Chválí mi INOV8, že se mu moje 232 moc líbí, že je chtěl taky, ale necítí se na nulovej drop. Chvíli povídáme o botkách, ale chtěl by rychlejc, tak jsem mu mávnul ať jde.

Po chvíli mi dobíhá třetí žena. Hrozně nadšená, radostná paní. To bylo super. Fakt mi povzbuzovala. To bylo bezva. Zase jsem se vyhecoval, abych se jí chytil. Povídáme.. A hle utajená občerstvovačka na 18. Bezva, míchám kelímek koly a kelímkem vody. To by na to břicho mohlo pomoct.. Zdá se že jo a to mi povzbudí. Dál běžíme spolu. Probíháme osadou za mohutného štěkotu psů, paní se evidentně bojí, ale psiska jsou uvázaný. Takže pohoda. Následuje kopeček, není to nejrychlejší, ale ještě to jde. Držím se. Pak to je kousek z kopce zase pěkně po nezpevněný cestičce - to mi jde, trochu přidávám. Jenže pak přijde závěrečný stoupáníčko do Vlastibořic. Na to už nemám, postupně zpomaluju, běžím, no spíš se zase šourám. Na to není morál i když jsou to fakt poslední stovky metrů. Zatáčka, travička, cesta vede dolů, cíl.. Jo hurá mám to za sebou. V průběhu jsem se modlil k času pod dvě hodiny a nakonec se to povedlo: 1:58..

Chvíle odpočinku, protažení, dobíhají další, endorfiny tělo pumpuje ve velkým. Povídáme, rozebíráme závod, gratulujeme si navzájem. Všude samá radost. To je krásný.

Tak nějak rovnou začíná afterparty: pivka, klobásky, grilovaná kýta, uzená slanina, prostě paráda.

Naprosto super závod, rodinná atmosféra... Např ráno je nám nabídnuta domácí jahodová šťáva, domácí chléb, šunka, rajčátka a spousta dalšího...

ranní pohoda

Abych to shrnul, nejlepší běžecká akce, na které jsem byl a skvělý mítink lidí z Dailymile!

Moje foto z vyhlašování zde. Jinak jsem použil foto Jitky a Davida!