Listopad běhu propad

Krásný český dvojsmysl v názvu tohoto příspěvku (i když nespisovní). Jeden význam negavitní - a tím se ale vůbec zabývat nebudu, protože žádný propad (směrem dolu) nenastal. Ba spíše naopak. Jak už jste si mohli přečíst v mém popisu a hodnocení jednotlivých týdnů tohoto měsíce, začal jsem běhat trochu vážněji (trochu víc) a zvládnul jsem naběhat tolik kilometrů jako nikdy předtím.

První půlka měsíce byla ve znamení objemového tréninku formou volnějších běhů, abych získal trochu základ. Bylo to trochu náročnější, ale dalo se to zvládnout, ale chtělo to asi předtím trochu postupnější zvyšování kilometráže. Za první dva týdny jsem tak splnil všechno co jsem dle plánu měl.

Druhá půlka měsíce přinesla trochu změnu. Z volnějších běhů se staly souvislé běhy na trochu vyšší tepovce (155-160) a přibyl jeden trénink na tempo a jeden fartlek. Snažil jsem se plnit, ale již tam došlo ke dvoum výpadkům. Jeden omluvitelný, druhý již ne :D. Jeden jsem se aspon trochu snažil nahradit v rámci volného dne - byl to den po transfuzce a jednalo se o volnější běh, abych trochu rozproudil krev a vyvětral mozek.

Přesto jsem za listopad zvládnul 193 kilometrů! To už myslím je slušný počin (na mě). I když za prvních čtrnáct dnů víc jak 120 km. No měl jsem našlápnuto na víc. Nebýt těch dvou vynechání, tak jsem mohl mít svojí první dvoustovku za měsíc - tak holt prosinec  bude zachraňovat čest. Jo a schodil jsem kilo, tak se mi běhá o trochu lehčeji :D.

Listopad patří mezi mé neoblíbené měsíce. Nemám rád tohleto šedivo, mlhavo, pošmourno, lehce deštivo a teploty kolem nuly. Tenhle listopad byl zase o něco teplejší a sušší než bývalo obvyklé, ale na minulý rok to stejně nemá - to byl klasický listopad až v prosinci. No už se těším na sníh, protože to je pak veselejší a světlejší! A už mi svrbí běžky!!

PS.: Kdo byste chtěli jezdit na běžky (až bude sníh) třeba na Šumavu (ale klidně i jinam) o víkendech nebo i všedních dnech, dejte vědět, domluvíme se, rád se přidám, případně rád uvítám, když se někdo přidá k mé maličkosti.

daruj krev, daruj život

Tři měsíce utekly jako voda a já se dnes, letos počtvrté, vydal na plzeňskou transfuzní stanici na dobrovolný odběr krve.

Byl jsem šokován! Tak málo lidí - dárců jsem tam ještě nezažil! Nevím, jestli jsou lidi nemocní nebo co, ale bylo nás tam fakt hrozně málo.

Takže apeluji na Vás! Běžte dávat krev! Bude vás to stát tak hodinku a půl času. Dostanete den volna z práce (včetně omluvenky). Dostanete parádní sváču. Dostanete vitamíny pro dárce krve. Za každý úspěšný odběr máte 2000 Kč slevu na daně. Pokud jste studenti - tak je teď akce Studentská krev, kdy za odběr dostanete tričko a poukaz na muzikál!! Více zde.

A mimo to získáte dobrý pocit, že někomu pomůžete!!

Není se fakt čeho bát, sestřicky, doktorky na transfuzce (mluvím o plzeňské, protože nikde jinde jsem nebyl) jsou tam hodné, přívětivé, pomohou, poradí a postarají se o vás.

Tohle byl můj šesnáctý odběr a žiju, nic mi není, ba naopak!!

Běžte darovat, prosím, krev!! Může se to hodit i Vám!

2012 - week 47

Tréninkový denník - týden 47. - 19.  - 25. 11. 2012

A jedeme dál! Zjistil jsem, že komunikace s trenérem funguje i bez kontaktně (rozumějte - beze slov, mluvených i psaných). Neboť jsem si v minulém týdnu už říkal, že bych si taky zaběhl něco jiného než jen volný běh. No a trenér to tak naplánoval - posuďte sami:

Pondělí bylo opět ve znamení tréninku v tělocvičně. Po rozklusání a strečinku přišla na řadu abeceda a další běžecká cvičení mj. i na frekvenci. Následovalo deset startovacích cvičení. Pak dvě série cviků na odrazy - po levé, po pravé, střídavě, žabáky a pak střídavě do stran a prokládané to bylo běžeckou abecedou. No a nakonec přišel nařadu medicimbal a několik posilovacích cviků s ním. Pak už jen výklus, přesun do jiné části Plzně a hoďka a půl relax a odpočinek v sauně - musim si sehnat permici!!

V úterý souvislý běh něco málo přes 10 km. Cíl byl ale držet tepovku mezi 155-160, což u mě znamenalo tempo pod 6 min na km. Zvládnul jsem to přesně za hodinu. Desítka byla kolem 58:30, což je tak 5 min za osobákem. Takže by se dalo říct, že to bylo docela rychlý, na to že to bylo tak na 75-80 procent tepovky. Po doběhu jsem si dal strečink tak 5 minutek.

Ve středu jsem dal netradičně volno a využil jsem toho k publikování hnedle dvou článků. Zde a zde.

Přišla mi samolepka od SKV Praha, ka já si jí nalepím??

Ve čtvrtek jsem měl mít podle plánu běh totožný s úterním, tj. 10-11 km v tempu 155-160 tepů. Ale nakonec jsem se rozhodl pro fotbálek s klukama. Vzal jsem si s sebou Garmina, abych věděl, kolik jsem naběhal, protože mi je líto těch nezaznamenaných kilometrů :D. Tak to dalo 6 km. Běhat jsem běhal, ne sice souvisle, zato jsem procvičil rychlý starty, sprintíky. To se počítá.

V pátek konečně zase regulérní běh. A to myslím asi jeden z nejdůležitějších - tempový běh. Bylo to 3 krát 1 km v tempu odpovídající tepovce 160-165, po doběhu odpočinek chůzí do dosáhnutí tepovky 125, pak další kilák. No a to vše ve dvou opakováních. Před tímhle tempovým během jsem si dal 1.5 km rozběh. Jinak jsem běžel podél Vltavy od Žlutých lázní, směrem k Vyšehradu a pak po náplavce až k Tančícímu domu, kde jsem to otočil a mazal zpět. Taky zajímavá alternativa. Škoda jen, že na tý náplavce jsou ty hrozný kočičí hlavy, protože po nich se běhá fakt blbě, ještěže tam jsou ty "hladký" pásky pro cyklisty.

Musím na sebe prásknout, že jsem v sobotu tréninkový plán hrubě nedodržel. Byl jsem totiž na Dni s Astropisem, což je akce pořádaná redakcí časopisu Astropis, jednou za rok, takový přednáškový den s význačnými lidmi z širokého oboru astronomie. Bylo to asi od devíti do sedmi. Pak jsem měl sice odvoz autem z Prahy domu, ale byl jsem dost zničenej a hladovej. A v devět večer se mi nechtělo vybíhat hladovej a kdybych se měl najíst a čekat tak ty dvě hodiny, tak by se dost dobře mohlo stát, že bych při běhu usnul. Tak jsem aspoň obohacoval ducha a tělo nechal odpočívat a zítra si trochu přidám.

V neděli jsem si po včerejšku nutně musel něco přidat. Plán byl 8-9 km souvisle v tempu 155-160, tak jsem si dal 10.3 km souvisle v tomhle tempu, abych aspoň trochu vylepšil svoje svědomí. Doufám, že to pak v pondělí v tělocvičně nebude moc znát, ale ten kiláček... Při běhu jsem prvně potkal dalšího běhajícího človíčka u nás v lesích. Jinak jsem už pár jedinců potkával předtím. Ale fakt prvně co jsem běžel i já. Tak jsem měl radost, že bych se třeba mohl přidat, že bychom mohli prohodit pár slov. No a ten pán mi prachsprostě utekl. Já jsem si držel svoje tempo a tenhle pán byl o malinko rychlejší a postupně se mi vzdaloval, asi 3 km jsem celkově běžel za ním (resp. jsme měli stejnou trasu :D ) a pak se mi náhle po přeběhnutí lávky u Ejpovického jezera ztratil z dohledu. Škoda tomu. Beru to však jako znamení a motivaci, že musím běhat rychlejš. Běžel jsem naprosto shodnou trasu jako v úterý a byl jsem o necelé 2 minuty (1:45) rychlejší. Zajímavé je, že průměrná tepovka je u těhle dvou běhů naprosto shodná, tj. 156. Velice zajímavé. Musím ještě podotknout, že jsem se nijak nesnažil běžet rychleji než v úterý, jen jsem se snažil držet v daných mezích tepovky.

Keep running, keep pushing, keep being free!!

Celková běžecká kilometráž za týden je tedy 34.5 km, což je myslim docela slabý, odpočinek je sice třeba taky, ale i tak těch 10, 15 km to navíc chtělo.

Chytil jsem žravou

Jak se v listopadu ochladilo a zkrátila se doba světla, tak se do mě dala žravá. A to hned dokonce dvě najednou. 

Za prvé - to souvisí s jídlem, kdy se teď láduju jak prokopnutej a stejně se mi daří hubnout, ale to všechno se dá pěkně vysvětlit. Ochladilo se, začal jsem běhat jak nikdy, tak je potřeba dodat nějakou tu energii, dotankovat šťávu, abych mohl dál nerušeně jezdit. Ten kdo mě řídí má teda pěkně těžkou nohu na plynu.

No a druhá žravá mě chytla se čtením knížek. Za listopad jsem už zvládnul tři a již mě svrbí ruce a vybíram čtvrtou. Tohle období čtecích orgií, ale mývám. A to docela nepravidelně, přibližně dvakrát do roka.

Začátkem měsíce jsem četl Atlas Mraků od Davida Mitchella, který mi trval nejdýl. Pak přišla rychlovka s půjčenou knížkou O čem mluvím, když mluvím o běhání od Harukiho Murakamiho, kterou jsem zvládl ani ne za týden.

A hned na to jsem se dal do Slunečního poutníka od Davida Brina, na kterého jsem se chystal už hodně dlouho a stálo to každopádně za to! A přečetl jsem ho za týden a půl.

No kéž bych měl takovouhle žravou i se skriptama do školy. :D

Co teď čtete/četli jste zajímavého vy?

MaK

Beha cela rodina

Obcas se dozvidam o lidech ve svem okoli, ze zacli nebo zacinaji behat. A tech lidi pribyva a to pomerne dost a i treba i taci, do kterych bych to vubec nerekl. Ale je to hrozne moc dobre a to zejmena pro ne samotne!

Nejde o to blaznit treba jako to delam ja, z toho duvodu ze mi to bavi a chci si dokazat na co mam a na co ne. Jde o pohyb, o radost z pohybu, o zdravi. Je to o rozvoji tela, z cehoz nesmirne tezi i duch :-) uvnitr. Nemusite behat. Staci vic chodit, jezdit na kole, plavat, jezdit na koleckovejch brusli, hrat squash, tenis, lez po horach a skalach. Je toho spousta. Kazdej si najde to svoje. Lezeni u televize a prepinani programu na ty, na kterych nebezi reklama neni sport! To je vymejvarna mozku.

Nastava v nasi opozdene zemicce bezecky boom?! Ja uprimne doufam, ze jo! Doufam, ze to rozpohybuje co nejvic lidi a tito rozpohybovani lide, obcane se tim pohybem zacnou menit. Nejdriv sami sebe. Sami svoje myslenky. Pak zacnou i "jednat" jinak! Stihnou pri tom nakazit i nekoho dalsiho. A tak se, aspon cast, spolecnosti rozpohybuje a bude konat a zacnem menit tu nasi zemicku. Taticek Masaryk by rekl hrde Nasi Vlast!

Nejsem blazen (i kdyz by se o tom dalo polemizovat), nejsem snilek. Jsem realista. Proto rikam cast! Fakt je ze to je beh na hodne dlouhou trat. No a vidite jsme zase u toho behani. A dokonce vytrvalostniho :-).

Vybehnete, vyjdete, zacnete!

MaK

PS.: Psal jsem to pred spanim a na telefonu. Bylo to dost spontalni a bez diakritiky, tak pokud by to nekoho prilis iritovalo, tak se mu hluboce omlouvam.

2012 - week 46

Tréninkový deník 46. týden - 12. - 18. 11. 2012

Druhý týden mé přípravy na dubnový půlmaraton v Praze. To bude ten hlavní cíl!!

Týden jsem začal opět v tělocvičně. Rozklusání, strečink, běžecká abeceda, pár cviků na vyblbnutí, posilování, rozvoj pohybových schopností a krátký sprinty. No byl to trochu mazec, docela jsem cítil nohy po víkendových objemech, ale dalo se to zvládnout. Po tréninku za odměnu hodina a půl v sauně.

V úterý jsem se potrápil 10 320 metry. Nějak mi po pondělním cvičení bolely nohy, tak jsem se musel trochu přemlouvat. Ale dal jsem to. Na to, jak jsem se chvílemi trápil, jsem neběžel zas nějak hrozně pomalu a i průměrná tepovka 142, je docela dobrý znamení. Po doběhu hodně pomohla ledová sprcha nohou. To je fakt labůžo. Nadprůměrně hodně běžců mi zdravilo (a já je). Škoda, že to nedělají všichni.

Ve středu jsem běžel stejnou trasu jako v úterý. Byl jsem o trochu pomalejší. A tepovka byla o trochu větší. V závěru mi začaly trochu bolet nohy. Po doběhu jsem se ledovou vodou nesprchoval, neb jsem cestou potkal dva zajímavé pány. Jeden pán akorát vylezl z Vltavy jen v plavkách a jal se běhat. Druhý se teprv oděn také pouze v plaveckém úboru chystal do vody. Blázni.

Ve čtvrtek jsem si konečně dopřál volný den. Žádný běh, žádná jiná pohybová aktivita, krom normálního chození. Tak jsem byl nakupovat - no jak jinak běžecký materiál. Koupil jsem si krásný běžecký zateplený elasťáky od Gore. Tak doufám že budou pěkně hřát. Chtěl jsem je i na nadcházející běžkařskou sezonu, kdy bych rád pravidelně, pokud budou podmínky, jezdil jednou týdně na běžky.

Oficiálně jsem se stal Spojencem Sportovního klubu vozíčkářů Praha (http://www.skvpraha.org/spojenci/). Za každý 1 kilometr, který uběhnu v tréninku jim věnuji 1 Kč. Za každý kilometr uběhnutý v závodě obdrží tohleto sdružení 10 Kč. Je to na dobrou věc, pro ty kdo nemůžou sportovat sami a bez podpůrných pomůcek!! Takže zatím to dělá 95 Kč a penízky ještě přibudou.

V pátek jsem spojil dvě krátké trasy do jedné. A vyšla z toho trasa o délce přes 10 km. I když jsem pak trochu točil na golfu kolečka. Jelikož mi docházela šťáva v čelovce, tak jsem ji na golfu vypnul a běhal potmě. Což byla neskutečná paráda. Vidět bylo díky světelnému znečištění Plzně a nasvícení hlavní budovy golfu skoro jako za dne. Tak jsem si to užíval. Tepovku se mi dařilo držet proklatě nízko - zatím nejnižší za těch čtrnáct dnů.

Sobota byla ve znamení delšího volného běhu - vyšlo to na 15 km. Byla to modifikace Lka kolem Ejpovického jezera z minulého týdne, ale našel jsem cestičku kolem Klabavy, takže jsem nemusel do hnusného bahna u cikánského domku. Pak jsem dal ještě několik koleček na golfu opět za tmy, abych splnil kilometráž.

Druhý víkendový den byl také ve znamení delšího běhu. Tentokrát jsem se vydal na oblíbenou Plzeňskou stezku, která vede podél Berounky z Bukovce do Dolan po pravém břehu (po směru toku). Já se však vydal v opačném směru, tedy z Dolan na Bukovec, kam jsem teda nedoběhl, protože to pak asi 1 km před ním otáčím zpět na červenou ze Zábělé na Chrást. Je to hrozně krásná cesta, neskutečně mi baví, ale je taky mnohem náročnější, zejména profilem. Tak jsem měl docela problémy držet tepovku pod 160, ale nějak jsem to zvládnul. Je zajímavé, že už je docela znát ten naběhaný objem za uplynulých 14 dnů, protože když jsem v létě běhával tuhle trasu, tak jsem v záběru už toho mýval plné zuby. Teď ne že by mě nohy nebolely, ale dal jsem to fakt v pohodě.

Shrnutí - 61 kilometrů v 5 bězích. To jde.

O čem mluvím, když mluvím o běhání

Nebojte se, nebudu se tady rozepisovat, o čem já mluvím, když mluvím o běhání. Název příspěvku je totiž shodný s titulem knížky od Harukiho Murakamiho, kterou jsem v době velmi nedávné dočetl.

Jednou z věcí, které bych chtěl sem na blog psát, jsou nějaké takové poznámky ke knížkám, které jsem přečetl. Čtenář jsem docela náruživý a rád bych se podělil o své názory, případně doporučení na přečtení té či dané knížky. Psaní sem, mi myslím taky pomůže, utřídit si pocity z přečtených knížek. Ale nebojte nebudu sem psát, jak co dopadne. Spíš jen co se mi líbilo a co ne. 

Byla to skoro víkendovka, má to jen pár stránek. Půjčenou jsem jí dostal ve středu a v neděli odpo bylo hotovo. Ale četl jsem maximálně tak hoďku denně. Tak řekněme celkem tak 5 hodin.

Knížka je o autorovi samotném, o tom jak se stal spisovatelem, co mu v psaní a v tom býti spisovatel pomohlo. No ne moc překvapivě to byl běh! Ale nezůstalo to jenom u běhu... Popisuje jak začal psát, jak ho v jednu dobu běhání přestalo naplňovat, jak vyzkoušel triatlon. Je to taková sonda do duše spisovatele.

Knížka je i o stárnutí, o tom jak si člověk musí začít uvědomovat (nebo lépe přestat myslet si), že už nedovede všechno tak jako dřív nebo ne tak rychle. Tak to prostě už v životě chodí.

Co se mi na knížce hlavně líbilo, bylo popsání myšlenek a pocitů vytrvalostního běžce, což mi je docela blízký. A o spoustě věcí mi zde Murakami píše vysloveně z duše. Dokáže některý věci, co se týkají běhu, vypíchnout naprosto dokonale, například pocit samoty při dlouhým běhu, vůle běžce, donutit se vykopat jít ven a běhat, když se mu úplně nechce, ale nemá proto žádný smrtelně důležitý důvod.

Zhruba tak od druhé půlky mi však knížka tak nenadchla jako ve své první půlce. Nevím čím si to vysvětlit, obsah a styl je velice čtivý, ale už mi to nepřišlo tak dobré. Ale zhltnul jsem to naprosto stejně jako první půlku.

Knížka je myslím pro každého, i pro neběžce. Takže bych jí doporučil. Nečekejte však, že vás tahle knížka rozběhne, tak jak to dokáže například Born to run - Christopher McDougall.

V blízké době čekejte článek o trochu jiné knížce - Atlas mraků od Davida Mitchella.

2012 - week 45

45. týden - 5. - 11. 11. 2012

Pondělí bylo ve znamení strečinku a běžeckých cvičení na techniku a sílu. Byl jsem s trenérem v tělocvičně. Byl jsem v tělocvičně po 4 a něco letech, no zkrátka naposledy od střední. No bylo to spoustu vzpomínek na základku. Desně mi to bavilo. Náročný to bylo jen chvílema. Ale připadal jsem si jako profi atlet. Jestli znáte ty záběry z televize z přípravy sportovců, atletů. Jak tam jsou dva a házej si medicimbalem a dělaj s nim sedlehy. Tak to jsem přesně dělal já :D. Mimo jiné medicimbal jsem měl po osmi letech v ruce. Unbelievable.. No a na konci tréninku mi trenér povídá, že mám tenhle týden dát 70 km volně. Tak jo no :D

Úterý snaha o ukrojení z plánované týdenní dávky. Dal jsem 13 km. Hlavní snaha byla držet tepovku pod 160, ideálně pod 155, což se mi dařilo celou dobu (průměrná 146). Nějaký hnidopich by mohl poznamenat, že jsem mohl i trochu přidat :D, ale mě se běželo dobře, užíval jsem si večerní Prahy podél Vltavy. Překvapilo mi, že z běžců jsem byl jediný s čelovkou. Faktem je, že v Praze díky světelnému znečištění vidět je a to i např na neosvětlené cyklostezce podél řeky do Modřan a Komořan. Tak jsem si svítil jen chvilkama, když jsem vybíhal z nepřehledné zatáčky nebo ve tmě rozeznal neosvětleného chodce. Potkal jsem dva cyklisty, kteří měli namontované snad světlomety z auta, šajn neuvěřitelnej. Skoro to až nepříjemně oslňovalo.

Po doběhu jsem se dočetl, že zemřel Ivo Domanský. Významná osobnost českého běhu. Rest in Peace. Měl jsem možnost se s ním potkal v Běchovicích a v Plzni na půlmaratonu. Úterní běh tedy věnuji jemu!

Jinak jsem se rozhodl, že za 1 uběhnutý km v rámci mé přípravy půjde 1 Kč na konto nějaké dobročinné organizace. Takovouhle akci jsem zaznamenal u Sportovního klubu vozíčkářů Praha, pro které nedávno René Kujan oběhl Island (30 maratonů za 30 dnů - BOREC!!). Tak to nejspíš půjde k nim, ale možná je budu střídat ještě s nějakou další neziskovkou.

Ve středu to samé jako v úterý. Dlouhý volný výběh - tzn. držení tepovky kolem těch 150, 160 fakt max. Uběhnul jsem něco málo přes 14 km. Původně jsem chtěl o kiláček víc, ale nebudu to přehánět. Tepovku se mi opět dařilo držet pod 160, akorát u jednoho kopečku jsem se chvilku nehlídal a vyběhl ho rychleji, tak mi v tu ránu upozornil Garmin, tak jsem zvolnil, ale bylo to 160.

No musím zmínit svoji teorii prvních 5 km. To znamená, že se mi prvních 5 kilometrů běží poměrně špatně, většinou mi bolí nohy, ale po uběhnutí 5 kiláčků to náhle opadne a mě se běží dobře. Nevím jak si to vysvětlit. Nejspíš se asi línej mozek snaží přesvědčit tělo ať nic nedělá, ať se na tu aktivitu vyprdne a jde radši odpočívat. No a po nějaký době pak ta srágora mozek vidí, že to nemá cenu a vzdá boje a jde taky pomáhat. Už to pozoruji delší čas. Ale úterý, středa fakt maximálně.

Čtvrtek byl tradičně ve znamení fotbálku na Podolí, kdy jsme pobíhali hodku a půl - no já popravdě o něco kratší dobu, protože jsem přišel dlouho ze školy..

V pátek jsem vyběhnul doma pěkně do terénu, tak se dalo čekat, že to bude náročnější a že budu muset "honit" abych držel tepovku pod 160. No popravdě v kopcích se mi to moc nedařilo. To Garmin vždycky řval, ale víc jak 161 to nešlo, takže si myslím cíl splněn. Délka běhu byla v porovnání s ostatními týdnu podprůměrná, neřkuli nejkratší. Běžel jsem v minimalistických INOVejtech a byla to první uběhnutá desítka s nima. Myslím si, že docela v klidu. Nic tak hrozně nebolelo.. Část cesty jsem brutálně zapadal v bahně, tak to se ani moc běžet nedalo. Aby tu byl taky nějaký obrázek, tak sem dám náhled na trasu, protože to dělá krásné eLko.

Sobotu jsem odběhl v naprosto stejném duchu. Dal jsem 14.5 km. Původně jsem chtěl běžet trochu jinou trasu, ale podařilo se mi (geodetovi) zabloudit. A to už se mi nějakou chvíli nepodařilo. A na domácí půdě !!! Fakt je že plánovaná dávka byla dodržena vopravdu na metr, z čehož vyplývá, že náhody neexistujou. Poznal jsem aspoň tedy nový kus lesa a lesních cest. Škoda jen, že díky kufrování, jsem pak musel na silnici a chvíli po ní běžet, což v INOV8tech do terénu nejni úplně to nejlepší.

V sobotu byla zajímavá i změna nálady psů. Obecně na mě dost pejskové štěkají, když běžím kolem. Nevím proč, ale je to tak. V pátek se dokonce párek volně pobíhajících psisek snažil na mě útočit a sežrat mě. No a o den dýl, jsem potkal celkem 4 psy, kteří si se mnou chtěli hrát a běhat. Vítaná to změna.

Poslední den v týdnu jsem doslova točil na golfovém hřišti. Bylo docela pěkně hnusně. Mrholilo až pršelo, takže všude spousta bláta a vody, tak jsem zvolil běhání po travičce. což bylo příjemný, neboť to bylo skoro po rovině. Byl to zase volný běh, nic rychlého, tepovku jsem pohodlně držel pod 160. Průměrná 148. No tak jsem tento týden velmi spokojený. Celkem jsem dal bezmála 66 km za pět výběhů. Tolik jsem za týden ještě neuběhnul. Faktem ale asi je, že příští týden, se tahle hranice asi ještě zvětší. No asi jsem se zbláznil. Lépe řečeno - pane vy jste magor.

2012 - Week 44

44. týden - 29.10 - 4.11. 2012

V pondělí regenerace  v sauně, na hodku a půl. Už se mi tam začíná líbít čím dál tím víc. Když jsem tam v pondělí vlezl prvně, tak mi chvíli dokonce byla zima. Jsem divnej.

V úterý jsem kroutil kolem Televize na Kavčích horách, protože jsem byl línej běžet dolu k Vltavě. Takže docela rovinatý. Byl jsem po nějaký době v Asicsech a bylo mi v nich ze začátku docela nepříjemno.

Středa byla ve znamení výběhu k vodě, tj. k Vltavě a dal jsem svůj oblíbenej okruh s neoblíbenými schody nahodu na Podolí (Kavčí hory). To byl zase jazyk na vestě.

Čtvrtek byl ve znamení fotbálku, pak dvě plzničky v hospůdce.

Pátek jsem si dal volný.

Sobotu testovací výběh s trenérem. Čas je jen orientační, byl jsem tam hodinu, ty 4 km jsem tak v souhrnu dal, ale bylo tak několik pauz, takže to rozhodně nebylo v kuse.

No a v poslední den týdne jsem se byl krátce proběhnout po lese a golfovém hřišti, což jsem včera už popisoval.

Pod kontrolou marshala

Dneska po pár deštivých dnech bylo všude bláto. V lese je ho méně, ale u nás v Dýšině to znamená výběhy delších a občas i prudkých kopců a to se mi dneska nechtělo. Tak volba byla jasná - půjdu golfistům pošlapat travičku :D Konkrétně sem, ať jim taky udělám reklamu. Stejně už jim skončila sezona, tak tam nikdo nebude.

Řeknu vám, taková kratoučce střižená travička na fairwayjích, to je paráda. Vemte si k tomu ještě botky bez tlumení - třeba Trailrocy, tak to je labůžo. No běžím si takhle postředkem hřiště, když tu v dálce vidím projíždět golfový vozík, který v zápětí zmizí za stromy. Říkám si tak to je fpoho. Načež se vozík vynoří zpátky opačným směrem a vidím, že ze silnice zabočuje směrem na asfaltový chodníček, který se vine podél hřiště a směrem ke mě. A jéje, no zamířím ihned taky ke chodníčku a posléze na něj. Přeci jen to nemají rádi, když jim tam někdo cupitá po travičce, která je pomalu dražší než rodinej domek.

Cupitám si teda otráveně po chodníčku, marshálský vozík projíždí cca 20 metrů okolo mě (přijíždí po jiném asfaltovém chodníčku než já běžím) a pokračuje dále, aby se mohl napojit na chodníček můj. Vozíku si nevšímám, dělám že se mi netýká a že nedělám nic špatného. :D a jen ve skrytu duše doufám, že mi nevyhodí nebo nebude se vyptávat případně nadávat, co tady jako dělám! Nerad bych si zkazil takový parádní výběh.

Po chvilce slyším vozík za svými zády, tak trochu sebíhám z chodníčku, aby vozík mohl projet, takže se ocitnu na travičce, ale jen tak aby se neřeklo - přeci jen ubíhám. Vozík mě dojíždí, a marshál se na mě směje a zdraví mě. Opětuju jak úsměv, tak pozdrav. Vozík frčí beze zájmu dál.. Uff.. Nutno dodat, že se v okolí golfu docela pravidelně pohybuji a tohodle marshála potkávam docel často a je jeden z mála co mi zdraví a usměje se i. Takže jakmile bude bláto - jsem na travičce zas :D!!

MaK

trénink říjen

Skončil říjen. Na jeho začátku mně čekal vrchol sezóny a mého letošního snažení v podobě půlmaratonu v Plzni, ale o tom jsem už trochu psal. No očekávaní a touha po čase byla větší, než skutečný skutek. Ale osobáček to byl, tak to se na sebe pak těžko zlobí.. Zas tolik jsem toho nenaběhal, což bylo dáno docela počtem věcí do školy, ale to jsou jen výmluvy :D. Šlo toho rozhodně víc. 92 km na mě není špatných, ale 21 km je z toho závod!! A zbytek?? Mááálo.

V říjnu jsem také začal chodit do sauny - a to v pondělí. Chtěl bych co nejpravidelněji. Opravdu každý týden.

Začali jsme i s klukama ze školy hrát pravidělně jednou týdně fotbal alespoň hoďku a půl. Většinou však déle. Tak to při tom se taky něco naběhá :D a to docela i sprinty. Takže se to počítá (ne však do kilometráže) a hodí.

Plavat jsem byl jen jednou, to jsem chtěl chodit taky pravidelně alespoň jednou týdně. Moc mi to ale nevycházelo. Jsem línej :(((

Něco s tím v listopadu uděláme. Ideálně asi spojit saunu a bazén..

Přikládám sourhn:

A na závěr cíl na listopad. Běžeckou kilometráž 120 km - nejspíš začít nabáhat objemy. Regenerace je třeba - takže sauna jednou týdně. Fotbal - pokud se sejdeme. A ten bazén víckrát než v říjnu.

MaK!