neděle 30. prosince 2012

2012 - run week 52

 Tréninkový týden č. 52 - 24. - 30. 12. 2012

Vánoce a poslední nejen běžecký týden v tomto roce!

Na Štědrodenní pondělí jsem měl od trenéra možnost si zvolit individuální trénink. Skvělý dárek. Původně jsem opravdu chtěl jít běhat - pěkně ráno. Jít se napřed proběhnout a pak až zdobit stromeček.. Ale probudil jsem se s bolestí v krku a celkově mi nebylo do zpěvu a ani do běhu. Tak jsem byl odpoledne akorát na procházce, která dala asi 4 kilometry. Byl to vlastně okruh, na kterém jsem začínal točit svoje první bežecké kilometry.

V úterý bylo plánované volno a jelikož mi z celého týdne bylo pocitově nejhůř, tak jsem ani nehodlal vyběhnout.

Ve středu jsem se po návštěvě v Českých Budějovicích vrátil až za tmy. V krku mi stále bolelo, venku lehce deštivo, ale vyběhnout jsem prostě musel. Už jsem měl dost toho sezení a válení se. S přejídání se všemožnými dobrotami a cukrovím jsem problém neměl, protože letos se nějak nedostavila moc chuť, respektive lépe řečeno taková ta brutální touha všechno sežrat. A já jsem za to rád. Tělo si řekne, co potřebuje! A toho se snažím držet.

Zpět ke středečnímu běhu - souvisle jsem si odběhl necelých 11 kilometrů. Prvních deset kilometrů se opět vešlo pod hodinu a to se jednalo o pomalejší tempo. Vzal jsem si po nějaké době zase tlumené Asicsy (boty) a je znát, že jsem si zvykl na minimalistické Inovejty.

Jóó málem bych zapomněl - po párečku srnek u cyklostezky jsem potkal zajíce na golfu. Nejspíš jsem ho načapal při hraní, ale než jsem na něj stačil křiknout, že to na něj maršálovi nepovím, už byl pryč. Mám radost, další zviřátko do sbírky! Jsem zvědav, jaký další živočišný druh bude následovat. Nápady?

Na čtvrtek jsem plán od trenéra psaný již neměl, ale domluvili jsme se na kratším výběhu, ze kterého se stal jeden z nejkratších běhů za poslední týdny - jen 6 a půl kilometru. Po odhadem deseti krocích začalo pršet, ale už nebyl důvod se vracet. Déšť ani cokoliv jiného mi při běhu nevadí. Tempo bylo volnější, ale na trati bylo pořádné stoupáníčko v Chrástu od rozvodněné řeky Klabavy na Chrástecký vrch. Převýšení asi 140 metrů. Tam se mi frekvence tlukotu srdce také zvedala úměrně s terénem. Všude bylo spoustu bláta, tak to pěkně lítalo kolem. Bylo vlastně všude :D

Běžecké hrátky v tělocvičně se tentokrát netradičně konaly v pátek dopoledne. Musel jsem kvůli tomu vstát, ale změna je život. Na závěr se mi trenér ptal, jestli už poznávám nějaké změny ve svém běhání, načež poznamenal, že to už vidět je. Wow. Pochvala. Ale asi to spíš znamená, že na začátku to bylo dost mizerný. A vůči tomu to teď  je viditelně lepší. Ale stejně to jednoho potěší.

Sobota byla ve znamení delšího souvislého volnějšího běhu. Skvělý bylo, že jsem si ve čtvrtek boty vyčistil, protože jsem neuběhnul ani 4 kilometry, abych v nich znovu neměl bláto a vodu. Tak jsem pak dalších jedenáct kilometrů čvachtal. Na našem "singletracku" kolem Berounky jsem potkal páreček na kolech. Pán právě lepil duši na svém kole a jeho nejspíš manželka se kochala výhledem na údolí Berounky. Faktem je, že si vybrali pěkné místo. Chtěl jsem jim to ještě nějak okomentovat, ale pán se tvářil blbě, tak jsem je pozdravil, což způsobilo ještě divnější pohledy. Tak možná bylo dobře, že jsem zůstal jen u pozdravu. V Chrástu jsem potkal rodiče, jak se vraceli z odpolední procházky se psem. Za nimi šla nějaká skupinka, ale té jsem nevěnoval pozornost. Pak mi táta povídal, že měli komentář, když mě viděli: "Heleď sportovec, to se mu to běhá!" "No jo, podívej jak je voblečenej..." :D Velmi mě to pobavilo. Doufám, že se v té naší zemičce už také nezávidí, že někdo sportuje nebo běhá.

Nedělní běh byl už zase o něco kratší než ten sobotní. Kdybych ho měl shrnout do dvou slov, řekl bych - lekací se sprchou. Hned vysvětlím. Nebyl jsem ještě ani udýchaný, když jsem vylekal první paní. Šla s rodinkou na procházku a já je doběhl akorát u lávky. Paní se otočila viděla mě a otočila se zpátky a až pak začala pomalu uhýbat. Jenže to už jsem byl vedle ní a ona se akorát otáčela, kdeže jsem. Tak se pořádně lekla. Tak jsem na ní zavolal pardon a zamával. Ozvalo se jen: "To je dobrý, jen jsem nečekala, že budete tak rychlej!" V duchu jsem se smál a běžel jsem dál. Pak jsem si kus střihnul přes louku, kde jsem se rozhlídl na nepěkně vyhlížející černý mrak nad Plzní a uslyšel nějaké lidi. Pokračoval jsem pěkně do lesa napřímo mimo cesty s tím, že na nějakou určitě hodně brzo narazím. Po pár metrech jsem se na cestu skutečně dostal a na ní zase jiná paní s dětmi a psem. Koukala na mě jak na zjevení, které si to valí pěkně lesem. Oči vykulený, huba otevřená tak, že by jí tam mohli přistávat dvojplošníky. Tak jsem lekal napodruhé. Štráduju si to dál, nastává fáze z kopečka, tak to jede i mě a bavím se tím, jak lekám lidi. Začíná pršet a postupně zesiluje až na takový ten letní šupec. Potkávám pána se psem. Jestli se lekl, to nevím, ale také se rozbíhá, ale já jsem rychlejší. Běžím si to dál a najednou zaslechnu něco divného a hodně dupajícího za sebou. Ohlédnu se jen letmo a vidím něco černého, jak mě rychle dohání. Tentokrát jsem se leknul já a pěkně! Ohlédnu se pořádně - pán se psem. Povídám: "Teda fuj, já se vás lek! Taky běžíte?" "Jo to víte, když je taková bída," odpovídá pán. Poznámka - stále hodně slušně pršelo. Pán i se psem mi předbíhá - z toho šoku jsem zpomalil. Ale pak se chytnu a postupně ho dotahuji. Po doběhnutí na silnici však zastaví a tak bežím zase sám. Kousek před cílem přestává pršet a objevuje se krásná duha. Doběhnu domů celý promočený a táta se diví, že pršelo. Dyť svítilo sluníčko. Že se zatmnělo připisoval tomu, že už zapadlo Slunko.

Tolik prozatím o radosti z mého pobíhání. Parádní závěr posledního týdne v tomto dvanáctkovém roce. Zbývá ještě jeden den, ale o tom až v příštím roce :D. Celková týdenní kilometráž je rovna 40 kilometrů.


sobota 29. prosince 2012

Atlas mraků

Atlas Mraků - David Mitchell

Tuto knížku jsem si chtěl přečíst po shlédnutí traileru na stejnojmenný film. Ukázka mi zaujala, i když jsem jí moc nepochopil, ale docela se mi zalíbila. A také zvučná jména režisérů a dodatek, že to je od tvůrců kultovního Matrixu. Ale říkal jsem si napřed knížka a pak film.

Knížku už mám přečtenou delší dobu a stejnou dobu se o ní snažím něco napsat. Abych tak mohl učinit, musím si jí napřed nechat dojít. Pochopit smysl, jinotaje a tak dále. A jsem u kamene úrazu. K tomu jaksi nedošlo. Ehm.

Děj se odehrává v několika příbězích. Ty jsou navíc vždy přerušeny dalším příběhem, který má jistou souvislost s příběhem předchozím. Ta souvislost je vždy v osobách, ale příběhy jsou vždy v jiné době. Někdo tento styl nemá rád.

Z jednotlivých příběhů si něco odnést lze. Je možné vyčíst nějaká ponaučení, nějaké hluboké myšlenky. Ale celkově z knížky?!

Vlastně mi tato kniha přijde jako sonda do společnosti a jejich rysů v různých dobách a různých situací, které mají trochu přesah do současnosti. Každá postava je jiná. Je jiná jako mrak. A autor se je snaží popsat - vytvořit atlas. To je tak jediné co mi napadá.

Kniha je mumraj. Je to takové patlámo matlámo. Asi to u mě nepadlo na úrodnou púdu. Čte se to ale překvapivě docela slušně. Ale vždy se začátkem nového příběhu to drhne - jako kdybyste rozečetli novou knížku. Neznáte postavy, neznáte pozadí, nevíte kdo s kým, co, jak a proč. A když se chytíte, začně příběh nový. Pak se k tomu zase navrátíte.

Je to moderní literatura.. Kniha byla vydána v roce 2004. Film jsem zatím neviděl a docela by mě zajímalo, co z toho dokázal Holywood udělat, ale slyšel jsem, že to je taky docela mazec. A co vy? Četli jste? Viděli jste? Co jste na to říkali?


úterý 25. prosince 2012

2012 - run week 51

 Tréninkový týden č. 51 - 17. - 23. 12. 2012


Týden začíná v našich krajinách pondělím a pondělí odpoledne trávím v tělocvičně. Skladba tréninku byla následující: rozběh, protažení, běžecká abeceda a rovinky. Následovaly tři letmé rovinky protisměrné a ve třech opakováních. To se pak jeden docela zapotil. Pak bylo deset polohových startů na povel - pozvolně se začínám zlepšovat, ale moje přesvědčení, že na desítce a půlmaratonu rychlý start nepotřebuju, tu stále je. Pak jsem si 150 krát snožmo zaskákal - dopředu, dozadu a na obě strany. Poté byla jen jedna série odrazů - levá, pravá, střídavě, žabáky a metkalfy. Pak přišlo na řadu 5 různých hodů s medíkem. Každý hod samozřejmě opakovat šeskrát. A pak ještě na posilování různými cviky s medíkem v celkovém součtu jedno sto. No a na závěr jsme si zahráli basket. A dokonce jsem byl v týmu co vyhrál :D !!

Druhý den týdne byl docela náročný. Běžeckým cílem na tento den bylo rozklusání se a běžecká abeceda. Následovat mělo 3 krát 3 km o tepovce 160-165. Mezi úseky volně cca 3 min. No zvládnul jsem rozběh, zvládnul jsem jednu trojku naprosto ok. Druhý tříkilometrový úsek byl dokonce o dost rychlejší, ale v průběhu se mi začalo dělat blbě a bolet břicho. Sotva jsem úsek doběh, jal jsem se utíkat do křoví. Pak jsem si řikal, že to ještě zkusím a uběhnul jsem v daném intervalovém tempu asi ještě 500 metrů a byl jsem opět nucen zastavit.  No a pak už jsem to radši došel až domů. No něco jsem uběhl a zbytek snad bude beznásledků.

Středa byla z běžeckého hlediska nezajímavá, neboť jsem měl plánované volno.

Čtvrtek bohužel taky, protože jsem měl nešikovně školu a pak jsme šli se spolužákama do hospody na oslavu konce semestru, resp. konce zápočtového týdne, kde jsem vydržel až do poměrně brzkých ranních hodin. Ale což, zábava byla v plném nenuceném proudu a den volna navíc přijde vhod. Život není jen o běhání.. A zahrál jsem si po letech zase kulečník!!

V pátek už jsem konečně vyběhl, i když jsem se musel trochu přemáhat, neboť 3 a půl hodiny spánku mi teda vůbec nestačily. Ale odpoledne jsem si dáchnul a k večeru jsem nazul běžecký botky a šel na to. Nechal jsem doma hrudní pás, protože se mi nechtělo sledovat tepovku a vyběhnul jsem si jen tak, na pocit a volnější běh. To bylo přesně to, co jsem potřeboval (a čeho jsem byl schopen :D ). Drobně sněžilo, což při čelovkovém osvětlení vytváří čarokrásné obrazy.

V sobotu jsem si dal fartlek. Napřed se mi moc nechtělo, byl jsem ještě nějakej unavenej, ale dokopal jsem se vyběhnout a před během jsem si říkal, že to s tou rychlostí zase tak moc přehánět nebudu, že to spíš pojmu jako volnější běh. A ještě jsem si s sebou vzal telefon a sluchátka a po nějaké době si pustil hudbu při běhu. Ať mi to utíká.. No a nakonec byla z běhu totální radost a neuvěřitelně jsem se bavil. Vzal jsem to taky do míst, které mám na Kokotsku nejradši a pořádně jsem si to užíval. A zas tak pomalý běh to taky nebyl. Jako do kopců jsem se nijak brutálně nerhnul a vybíhal jsem je cca tempem 6:00 - 6:30 minut na 1 km. Zato po rovinkách a dolů z kopce jsem to docela valil, šlo to samo.. Docela zajímavý se ukázalo převýšení v podobně 288 nastoupaných metrů. To by šlo...

Něděle byla dosti propršená, ale ani to mi nezabránilo v tom, vydat se ven běhat. Bylo taky poměrně teplo, tak se dalo jen v triku a bundě. Dal jsem si 8.6 kilometru souvislého běhu a běželo se mi náramně. Všude byly obrovské louže, tak jsem po pár kilometrech už sucho v botách neměl, tak jsem to rval louže nelouže a připadal jsem si jako kdybych bežel u moře na pláži a moje nohy omývají neposedné vlny. Ale to bych běhal bosky. Ách. To je představa.

Tak to byl další týden. Kilomeráž tentokrát klesla na maratonských 42 km.

neděle 23. prosince 2012

Pour Féliciter 2013


Přeji Vám krásné prožití vánočních svátků, štastný vstup do Nového roku a ať se Vám podaří vyběhnout se vším špatným!

neděle 16. prosince 2012

2012 - run week 50

Tréninkový týden č. 50 - 10. - 16. 12. 2012


Start do běžeckého týdne byl opět v tělocvičně v Růžovce. Pro mimo plzeňské navysvětlenou - jedná o základní školu (a její tělocvičnu), která je nabarvená na růžovo odnepaměti. A od té doby se jí říká Růžovka. Hned vedle je uplně stejná škola. A tu už ale soudruzi neopatřili nátěrem, tak je jen v decentní betonové šedi a překvapivě se jí říká Šedivka. 

Byl to předposlední letošní pondělní trénink v tělocvičně. Skladba tréninku byla vlastně stejná jako předminulý týden (48.). Pořádně jsem si však uvědomil, jak mi tyhle pondělky hrozně baví a jaký mají smysl. Jsou to cvičení na zlepšení běžeckého stylu, běžecké rychlosti. Trénování správné techniky odrazu. Posilování. Fakt to dává smysl. Na závěr jsme si ještě zahráli basket, který mi jde ještě míň než fotbal, ale o tom jsem v té chvíli vůbec nepřemýšlel a užíval si hru a soupeření. Po tělocvičně jsem šel do sauny regenerovat. Tentokrát byl ochlazovací bazének opravdu ledový. Plovoucí teploměr ukazoval cca 3° C. Což už nebylo ale vůbec příjemný, tak jsem se pořádně otužoval. Naštěstí tam bylo poměrně dost lidí, tak jsme ho společným úsilím ohřáli, tak už to při druhé a třetí fázi nebylo tak děsný.

Před úterkem jsem se těšil na osobáček na desítku podle rozpisu v tréninkovém plánu, ale nakonec se o málo nepodařil. Plán byl následující: souvislý tempový běh 2 krát 5 km o tepovce 160-165. Tedy už v tempu, které atakuje mé mizerné maximum z Běchovic. S čím jsem tak trochu hodně nepočítal byl sníh. Respektive 15 - 20 centimetrů více či méně promrzlého prašanu. Každým krokem jsem se minimálně po kotníky zabořil až na zamrzlé křupající louže a bahenní nerovnosti. A jen jsem to rval. Krev, pot a slzy. Venku bylo hrozně krásné, sníh paráda, hrozně jsem se těšil až v něm budu moct běhat. Ale snažit se to udržet na nějakém stabilním rychlejším tempu, byla dřina.




Objevil jsem zajímavou věc, která je hodna dalšího vyzkoušení. Najděte si místo - ideálně louku nebo jako v mém případě golfové hřiště. Vyberte si takové, které je zcela zasněžené a nic ze sněhu nekouká. A pak se do tohoto prostoru rozběhněte a vnímejte akorát zem. Ztratíte naprosto pojem o prostoru, rychlosti pohybu, členitosti terénu, malých kopečcích a prohlubních. Bombovej zážitek a zároveň hrozně zvláštní.

Ve středu opět volno a přesun do Prahy.

Den na to, jsem si dal souvislý běh kolem 10 km podél Vltavy. Tentokrát kupodivu na počet vyhráli cyklisté (3 : mě). Když jsem probíhal podchodem za Baranďákem, tak mi nějaký pán něco povídal nebo si možná povídal něco pro sebe. Bohužel jsem mu nerozumněl a nespolečensky jsem se nezastavoval ani nepromlouval. Ale spíš mi přišlo, že se mu nelíbilo, že běžím. O nějakou dobu později jsem u televize (Kavčí Hory) potkal opět pána, který hledal Štěpánovi (možná někoho jiného ale teď už asi není podstatné). Na to jsem již reagoval mluvením, ne však zpomalením běhu. Takže odpověď pánovi musela vlivem Dopplerova efektu přijít asi takováto: "Nevíííííííííííííííííííím".

V pátek jsem se po celodenním maratonu přednášek (tento semestr ale i letos - kalendářně - naposled) přesunul opět dom. A ihned šel běhat. To taky aby si rodiče postupně zvykali, že jsem doma. Na programu byl cyklus tempových běhů na 1 km. Když to sečtu - tak celkem šestkrát. Předtím ale abeceda. První byl nejpomalejší, poslední nejrychlejší. Tak by to asi mělo být. U toho prvního se mi nějak nedařilo se rychleji rozběhnout - ale to bylo hlubším sněhem a v tom mi tempově moc nejde. Ale pak jsem se dostal a uježděný sníh a tam už jsem dosahoval časů pěkně kolem 5:05 na km. Poslední úsek byl za 4:55. Ale byl asi taky nejvíc z kopce.

Sobota byla uklouzaná. Ledovka místama byla velmi slušná, takže ani krosové boty neměly nárok. Takže je nakonec trochu spodivem, že jsem se při běhu poroučel k zemi jen jednou, ale za to velmi stylově. Běh byl nejdelší z celého týdne a byl formou fartleku. Ale zejmána v první půlce to byl spíš boj udržet se na nohou. Pak už jsem byl v lese na cestičkách a bez ledovky. Tak jsem do toho šlápnul a v závěru už byl docela unavený.

Večer jsme pak měli na hvězdárně tradiční vánoční besídku, na kterou bylo docela sranda se dostat. Do Plzně jsem jel autem, to bylo překvapivě v pohodě, ale sotva jsem vystoupil z auta a jal se normálně zavřít dveře, nohy se mi samovolně vydaly směrem opačným a hnedle jsem seděl (promiňte mi to slovo) na prdeli. To vám byla rychlost. Naštěstí hýždové tlumení zafungovalo a pád byl beznásledků, ale byla to šlupa. Na besídce šlo mimo jiné také o pořádné jídlo - viz fotka níže z příprav. Z besídky jsem se vrátil až kolem půl druhé ráno. Pak jsem ale spal výborně a odpočnul na neděli.


V neděli přišlo solidní oteplení na cca 7° C, takže jsem výběhnul ve mikině a vestě a bylo to akorát. Horší byla ta spousta vody všude. Tak jsem pochopil smysl bot s gore či jinou membránou a celý běh jsem po nich toužil. Vody jsem měl v botách plno, horší ale bylo, že se neustále vyměnovala, a tak jsem moc neměl šanci si tu vodu trochu přihřát, takže to pěkně chladilo. Ale s tím běžec v terénu počítá a nic ho nerozhází. Takže myšlenky na otočení se a vrácení se vůbec nepadly. Nakonec jsem dal 8 kilometrů souvislým tempem.




Celková týdenní běžecká kilometráž tedy dosáhla 46.5 km, což je o 15 víc než v minulém týdnu.





pátek 14. prosince 2012

Proč neběhám na páse

Pár důvodů proč neběhám na páse:


Faktem je, že víc jak polovina z toho je díky blbosti a dělání blbin na páse. Minulou zimu jsem byl asi třikrát si zaběhat na páse ve fitku, když byly hodně velký mrazy. No nijak zvlášť mi to nebavilo. A je hodně divnej pocit "běžet" na místě hodinu proti zrcadlu. A po té hodince z toho pásu slézt a jít. Pak jsem si připadal jako ve StarTreku, když se letí warpem 9.

Běhání venku v přírodě je zkrátka lepší. Jste na vzduchu. Obzvlášť když se vydáte do lesa. Jste v přírodě, jste zvíře a žijete.

neděle 9. prosince 2012

2012 - week 49

tréninkový deník - 48. týden - 3. - 9. 12. 2012

Odpočinkový týden - podle trenéra.

Začátek týdne byl tradičně v tělocvičně. Skladba tréninku byla vlastně dost podobná jako minulý týden, jen s tím rozdílem, že klasické odpichy nahradili vertikální odrazy, což je de facto to samé, akorát se ještě musí příslušná odrazová noha zvednout co nejvíc to jde a pak zase na ní dopadout. A bylo to desetkrát na pravé, levé, snožmo a pak metkalfy pěkně odspodu. No a tohle všechno ve třech opakováních. No řeknu vám, byl to docela mazec. Bezprostředně po tomhle následovaly rovinky a nohy si dělaly co chtěly. Po tělocvičně jsem pak netradičně nešel do sauny, neboť páprdové co tam chodí již celé léta, se domluvili, že si udělají mikulášskou nebo vánoční besídku, před kterou šli společně právě do sauny. Takže tam muselo bejt hrozně narváno. Naštěstí se o tom bavili dopředu, tak jsem se na to připravil a domluvil si masáž - nohy, záda, která byla velmi zasloužená.

V úterý jsem se konečně dočkal běhu při pořádném sněžení, což byla nádhera. Vzal jsem si s sebou foťák, tak ze souvislého běhu se stala tak trochu fraška. Ale hrozně mi to bavilo a bylo to skvělý a Matka Příroda zase kouzlila. Byl to přesně ten běh, kdy je jedno jak běžíte, proč běžíte nebo jdete, ale kdy je nejdůležitější to, že jste venku, že jste v přírodě, stanete se součástí přírody a opojně si užíváte krás.





Ve středu bylo plánované volno. Tak jsem mohl rozjímat o úterních krásách. Když jsem ráno přijížděl vlakem do Prahy, tak na Smíchově docela zajímavě sněžilo a já se těšil, že by i v Praze mohlo pěkně nasněžit. No jenže Praha. Než jsem dojel na hlavák, tak přestalo. Nu což.

Ve čtvrtek byl na programu souvislý běh o délce 7 300 metrů na dobře známé tepovce 155-160. Mě se ale před během tak nechtělo! To bylo až neuvěřitelné. Naštěstí motivace v podobě plnění plánu, snaha o sebezlepšení a v neposlední řadě i "výroba" dalších korunek pro vozíčkáře byla silnější. A stálo to za to! Nejen že se mi běželo výborně, ale zvládal jsem to v docela solidním tréninkovém tempu. A Podolské schody jsem zase po nějaké době vyběhnul celé v kuse, což mi dodalo další štávu a radost. Chodníky a cesty byly pokryté místama popraškem sněhu, ale povětšinou namrznuté a tudíž kluzké. Tak bylo třeba dávat hodně velkého majzla. Po doběhu posilování a strečink (jako v út).

V pátek jsem měl zase nohy hore a odpočíval při maratonu přednášek ve škole.

Sobota stála za to. Vybíhat po rodinných oslavách je mazec. Slavností obídek, pak hned dortík a pak ještě něco. I když jsem si dal před během 2 hoďky pauzu, tak jsem se stále cítil jako způlky plnej soudek a chílema jsem i slyšel, jak to ve mně šplouchá. Teploměr ukazoval jen -2° C, ale protože se mi obzvlášť blbě dejchalo při vybíhání kopců a při tempovém úseku, tak asi bylo míň a nebo ještě nejsou plíce na hodně studený vzduch zvyklé. Byl to i trénink docela náročný na pochopení. Rozběh, běžecká abeceda, rovinky. To je ok. Pak souvislým tempem 155-160 3 kilometry. To je taky v pohodě. Jenže pak čtyřikrát 100m na takových 85 procent s meziklusem. A hned ve dvou opakování! První série dobrý, druhá už horší. A to nebyl žádnej mírnej kopeček. 15 výškových metrů na stovce. Takže patnácti procentní sklon.. Ale to nebylo vše. Následoval tempový běh o délce dva km v tepovce 165-170. A to už bylo dost nepříjemný. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se chytil. No pak výklus do teplého cíle jeden kiláček. Díky trenére!

V neděli jsem se opět za sněžení vydal na osmi a půl kilometrovou trasu, která byla z půlky do kopce a z půlky z kopce. 233 výškových metrů jsem si nastoupal a to samé zase sestoupal. To vše pěkně souvisle o tepovce 155-160. Krásně padal sníh, takže se ho u nás už vyskytuje místy i 10 čísel a po nedělní noci ho bude ještě víc, neboť stále sněží. Když jsem běžel, tak jsem se najednou v lese dostal do místa, které bylo naprosto brutálně rozryté a zvalchované od divočáků. Říkal jsem si pěkný, tady museli pěkně řádit. Běžím si dál tak cca 1-2 min, když narazím na stádečko takových patnácti kusů divočáků. To nebyli žádný malý prasátka. To byly krávy! Naštěstí to vzali jiným směrem než já a já jsem jen doufal, že to nestočí mým směrem a budou se mi snažit doběhnout. To že jsem 20 min předtím potkal a vylekal 3 srnky byla v tu chvíli nepodstatná.

Někomu by se mohlo zdát, že chodím běhat sám. Když nad tím tak přemýšlím, tak to neni vlastně pravda. Když běhám v Praze, tak potkávám běžce. Když běžím u nás v lese, potkávám zvířátka. A všichni běhají! Asi si vytvořím nějaký běžecký klub. A budu nabírat členy.

Kilometráž za týden - 31 kilometrů. Je znát, že to byl týden odpočinkový.


středa 5. prosince 2012

Start

Blíží se datum, kdy jsem před rokem udělal ten pověstný první krok a poprvé vyběhl. Tak mám chuť trochu rekapitulovat.

Jeden rok běhám. Jeden rok je v porovnání s délkou lidského života jen zlomek. Takže to, že běhám rok není (ale i je - jinak bych to nepsal) žádný velkolepý výsledek, něco jako životní jubileum, velký úspěch například v podobě získání Nobelovy ceny, nic za co by mě nebo komukoliv jinému člověku měly přijít davy gratulovat. Nadruhou stranu jistou formu gratulace či respektu si tento fakt zasluhuje. Už jen to, že onen konkrétní človíček začne se sebou něco dělat, začne se hýbat a ne jen ležet u televize. Jsou lidi, co běhají již léta, dokonce desítky let. Takže já a "moje jubileum" není NIC významnýho! Přesto se chci o to podělit...

Odhodlání běhat už ve mně klíčilo, bujelo, rostlo, kvetlo a uzrávalo docela dlouho. Začalo to po prváku na vejšce v náznacích, ale silnější to začalo být odhadem takové pěkné dva roky nazad. Ale nějak jsem se k tomu neměl, hodně jsem sám sobě říkal, že v létě začnu, až bude čas, až nebude takové vedro, až nebude taková zima.. No znáte to, myslím, všichni. Byl jsem prostě línej.

Jednoho krásného prosincového dne to prasklo, plod konečně dozrál a byl i sklizen. Stalo se tak zčista jasna. Jako když přijdete večer za tmy domů z práce/školy, otevřete dveře a rozsvítíte si na předsíni světlo. Cvak. A je (bylo) to. Definitivně jsem se zbláznil :D (no to asi až o pár dní později...). V tu chvíli jsem prostě věděl, že začnu běhat. Bylo jasno, rozhodnuto. Nebylo co řešit. Pár dnů však ještě trvalo, než jsem pak opravdu reálně vyběhnul.

Toto opoždění prvního výběhu od tzv. Velkého CVAKu skrývalo v sobě pečlivý výběr běžeckých bot a nějakého základního funkčního prádla. Jedna z věcí, která je asi pro mně úplně typická. Věděl (cítil) jsem, že prostě tyhle věci nutně potřebuju proto, abych opravdu šel běhat. Mělo to obrovské riziko v tom, že mi to nepůjde, že mi to nebude bavit, že já nevim co a pak bych zbytečně vyhodil peníze za všechno to zakoupené vybavení. Že hnedka nebudu lítat bez námahy mi bylo jasné a dobře jsem si to uvědomoval. Díky tomu jsem ale měl dobrou motivaci, abych po prvním běhu šel na druhý, po druhém na třetí a tak dál.

Den B nastal právě 23. prosince 2011. Cca 11:00. A já se do toho dal. Od té doby jsem přečetl poměrně dost článků od začínajících běžců popisující svůj první běh. No myslím, že pocity všech jsou úplně stejné, a když nad tím teď tak přemýšlím, nevím, nemám, nenapadá mi nic, čím bych mohl přispět do fóra o svém prvním běhu. Všechno již bylo popsáno a napsáno.

Přesto si to aspoň ve velmi zkrácené míře dovolím: No co Vám budu povídat, byl to děs. Za ty necelé 4 kilometry jsem stihnul asi 3 krát přejít do chůze a jal se pokaždé hledat kdesi potracené plíce. Přesto jsem poté u sebe zaznamenal pocit, že tak marný to zase nebylo, a že když vytrvám, tak se to projeví.

Čtyři dny na to jsem byl přihlášený na půlmaraton v Praze, který se měl konat o 3 měsíce později. No blázen! První běžecký závod (nepočítám školní olympiády na základce) a hned půlmaraton. 21 kilometrů a 97 a půl metru. Z ničeho.

Při ohlédnutí vidím, že to nebyl asi uplně ten nejlepší rozběh a teď bych už asi začínal jinak - ostatně co bychom nedělali v minulosti jinak že? Ale v té době jsem věděl, že potřebuju motivaci, a to pořádnou, abych vytrval. Což půlmaraton bezesporu je.

To jak jsem začínal já se vším všudy, bych Vám asi příliš nedoporučoval. Běh je individuální sport. To znamená, že ho koná vždy jistá a vždy jiná (i když obvykle přesně ohraničená) lidská bytost, z čehož vyplývá, že neexistuje jeden ideální způsob pro všechny individua. Nerad bych však vystrašil, či odradil případné zájemce, jsou jisté doporučené postupy jak na to. Více třeba zde: http://www.bezeckaskola.cz/ Tam najdete, podle mě, hodně dobrý rady na to, jak začít. Ale tak jako tak, si to budete muset dříve nebo později přizpůsobit sami sobě. Naučit poslouchat sami sebe a své tělo i ducha. Ale to už zabíhám do míst, které si chci nechat na příště, neboť jsem už docela dlouhej :D.

Můžete se tedy těšit na to, co mě osobně na běhu baví a co mi to dává a dalo za ten běžecký rok.

neděle 2. prosince 2012

2012 - week 48

Tréninkový deník - týden 48 - 26. 11. - 2. 12. 2012

Moto týdne: Darujte krev, darujte život.

V pondělí bylo klasicky ve znamení dřiny a potu v tělocvičně. Po rozklusání, běžecké abecedě a čtyřech rovinkách přišlo deset polohových a letmých startů z různých pozic. Následovaly dvě série odrazových cvičení - levá, pravá, odpichy, žabáky, metkalfy. A prokládané to bylo abecedou. Pak ještě dvě rovinky. A před závěrečným výklusem jsem si zaposiloval a zaházel s medíkem. Po tělocvičně jsem měl jít do čajovny, která však byla přesunuta na neděli, tak jsem se místo ní věnoval regeneraci v sauně.

V úterý jsem běhat nebyl, protože jsem byl dávat krev na transfuzce v Plzni. Tak jsem si dal volno.

Ve středu podle plánu mělo být volno, ale vzhledem k tomu, že jsem nebyl v úterý a dva dny volna je prostě moc :D, tak jsem vypravil na cca 5.5 km. Jen tak se proběhnout. Běžel jsem sice volně, ale i tak mi se mi tepovka pohybovala kolem 160. No chybějící půllitr je znát, ale neni to nijak hrozný. Byl to běh na rozproudění krve.

V úterý a středu bylo fakt dost hnusně. Šedivo, taková polotma. Už jsem se těšil na předpověďmi slibované sněžení, protože pak to hnusný šedivo nejni tak hrozný.

Ve čtvrtek to byl běh, kterej se počítá. Teplota těsně nad nulou, déšt chvílemi doplněný sněhem, chvílemi štiplavými krupičkami. Cyklistů na trase kolem Vltavy již znatelně ubylo, celkově jsem jich napočítal 4. Obvykle jich bývá tak na dvě desítky. Z toho vyplývá už převažují běžci!! Ale těch teda zrovna taky nebylo přehršel. No co se týče běhu, tak již zase plním plán. Dal jsem si pěknou desítku souvisle v tempu 155-160 tepů. Chybějící krev byla stále znát, protože jsem jí měl cca o 5 min pomalejší než v tu minulém týdnu, i když to nebyla srovnatelná trať. Ale žádný problém to není! Krev se za pár dní dovytvoří..

V pátek jsem se těšil na běh ve sněhu případně při sněžení, ale poprašek sněhu ležel tak o 100 metrů výš na Kokotských kopcích a mě se do nějakého delšího výběhu nechtělo, neboť jsem měl na pořadu dne běh tempový. Trénink jsem začal rozběhem následovaný běžeckou abecedou v kuse (bez přechodů do chůze) a pak jsem si dal dva takový kratší sprintíky. Pak přišly na řadu tempový úseky po 1 km v tepovce 160-165. Byly tři v sérii a celkem 2 série. Bylo to pomalejší než min. týden, ale ten profil také neyl tak rovinatý jako podél Vltavy. No přibližně v půlce jsem se trochu bál, že mi běh skončil, protože jsem místo na cestu čuměl po ztemnělých Kokotských lesích a šlápnul jsem dost blbě do jedné díry, tak jsem si trochu zvrknul kotník. Naštěstí jen málo, ale i tak to zabolelo. Tak jsem doufal, že to bude bez následků. No a hlavně že jsem měl na hlavě čelovku s dosvitem 80 metrů :D

V sobotu za jasného slunečného počasí jsem už neváhal a vydal se do kopců. Bylo krásně, všude pocukrováno (sněhový poprašek), ale byl jsem i v místech, kde se již dalo hovořit o sněhové pokrývce a to jsem byl max 500 metrů nad mořem. Bylo dobře, že jsem s sebou neměl foták, ale jen telefon, jinak by se běžecký trénink proměnil spíš v procházku se zastávkami. Ale i tak jsem nějaké fotky udělal, ale jsou dost mizerný. Běh byl ve znamení fartleku, což je běh střídavou rychlostí. Spíš bych řekl, že to je jakási hra, hrátky s rychlostí. Když chceš přidáš, když chceš zvolníš, nehledíš na tepovku. Dáš si sprintík, rychlejší výběh či seběh kopce a tak. Nesmírně mi to bavilo, obzvlášť díky sluníčku a krásách prosincové přírody.




Týden jsem uzavřel osmi kilometrovým souvislým během k Ejpovickému jezeru a zpátky. Bylo už zase zataženo a foukal dost nepříjemný studený vítr, tak jsem ze sebe musel udělat mumii pomocí dvou nákrčníků. Konečně jsem vychytal způsob nandání nákrčníku přes krk a pusu tak, aby se mi nesesouval dolu. Docela mi to odsejpalo, což bylo i žádoucí, neboť jsem pak odpoledne ještě potřeboval stihnout nakrájet těsto na jedno cukroví a v podvečer jet ještě do Plzně a jít do čajovny s kamarádem.

Za týden celkem 43 kilometrů, což není zase tak mnoho, ale byly to myslím poměrně kvalitní kilometry. A v neděli jsem překonal magickou hranici 1000 kilometrů v tomhle kalendářním roce. Yop.



sobota 1. prosince 2012

touha po sněhu

Já se tak těším na sníh, že jsem oprášil některé mé fotky z minulých let, které jsem nasbíral na toulkách po Kokotském lese (pojmenovaný podle zaniklé obce Kokotsko). Většinu fotek jsem nafotil, když jsem zabloudil a dostal se tak do míst, kde jsem předtím ještě nebyl a kde vládla kouzelná, pohádková zima.






Mapička:

pátek 30. listopadu 2012

Listopad běhu propad

Krásný český dvojsmysl v názvu tohoto příspěvku (i když nespisovní). Jeden význam negavitní - a tím se ale vůbec zabývat nebudu, protože žádný propad (směrem dolu) nenastal. Ba spíše naopak. Jak už jste si mohli přečíst v mém popisu a hodnocení jednotlivých týdnů tohoto měsíce, začal jsem běhat trochu vážněji (trochu víc) a zvládnul jsem naběhat tolik kilometrů jako nikdy předtím.

První půlka měsíce byla ve znamení objemového tréninku formou volnějších běhů, abych získal trochu základ. Bylo to trochu náročnější, ale dalo se to zvládnout, ale chtělo to asi předtím trochu postupnější zvyšování kilometráže. Za první dva týdny jsem tak splnil všechno co jsem dle plánu měl.

Druhá půlka měsíce přinesla trochu změnu. Z volnějších běhů se staly souvislé běhy na trochu vyšší tepovce (155-160) a přibyl jeden trénink na tempo a jeden fartlek. Snažil jsem se plnit, ale již tam došlo ke dvoum výpadkům. Jeden omluvitelný, druhý již ne :D. Jeden jsem se aspon trochu snažil nahradit v rámci volného dne - byl to den po transfuzce a jednalo se o volnější běh, abych trochu rozproudil krev a vyvětral mozek.

Přesto jsem za listopad zvládnul 193 kilometrů! To už myslím je slušný počin (na mě). I když za prvních čtrnáct dnů víc jak 120 km. No měl jsem našlápnuto na víc. Nebýt těch dvou vynechání, tak jsem mohl mít svojí první dvoustovku za měsíc - tak holt prosinec  bude zachraňovat čest. Jo a schodil jsem kilo, tak se mi běhá o trochu lehčeji :D.


Listopad patří mezi mé neoblíbené měsíce. Nemám rád tohleto šedivo, mlhavo, pošmourno, lehce deštivo a teploty kolem nuly. Tenhle listopad byl zase o něco teplejší a sušší než bývalo obvyklé, ale na minulý rok to stejně nemá - to byl klasický listopad až v prosinci. No už se těším na sníh, protože to je pak veselejší a světlejší! A už mi svrbí běžky!!

PS.: Kdo byste chtěli jezdit na běžky (až bude sníh) třeba na Šumavu (ale klidně i jinam) o víkendech nebo i všedních dnech, dejte vědět, domluvíme se, rád se přidám, případně rád uvítám, když se někdo přidá k mé maličkosti.

úterý 27. listopadu 2012

daruj krev, daruj život

Tři měsíce utekly jako voda a já se dnes, letos počtvrté, vydal na plzeňskou transfuzní stanici na dobrovolný odběr krve.

Byl jsem šokován! Tak málo lidí - dárců jsem tam ještě nezažil! Nevím, jestli jsou lidi nemocní nebo co, ale bylo nás tam fakt hrozně málo.

Takže apeluji na Vás! Běžte dávat krev! Bude vás to stát tak hodinku a půl času. Dostanete den volna z práce (včetně omluvenky). Dostanete parádní sváču. Dostanete vitamíny pro dárce krve. Za každý úspěšný odběr máte 2000 Kč slevu na daně. Pokud jste studenti - tak je teď akce Studentská krev, kdy za odběr dostanete tričko a poukaz na muzikál!! Více zde.

A mimo to získáte dobrý pocit, že někomu pomůžete!!

Není se fakt čeho bát, sestřicky, doktorky na transfuzce (mluvím o plzeňské, protože nikde jinde jsem nebyl) jsou tam hodné, přívětivé, pomohou, poradí a postarají se o vás.

Tohle byl můj šesnáctý odběr a žiju, nic mi není, ba naopak!!

Běžte darovat, prosím, krev!! Může se to hodit i Vám!

neděle 25. listopadu 2012

2012 - week 47

Tréninkový denník - týden 47. - 19.  - 25. 11. 2012

A jedeme dál! Zjistil jsem, že komunikace s trenérem funguje i bez kontaktně (rozumějte - beze slov, mluvených i psaných). Neboť jsem si v minulém týdnu už říkal, že bych si taky zaběhl něco jiného než jen volný běh. No a trenér to tak naplánoval - posuďte sami:

Pondělí bylo opět ve znamení tréninku v tělocvičně. Po rozklusání a strečinku přišla na řadu abeceda a další běžecká cvičení mj. i na frekvenci. Následovalo deset startovacích cvičení. Pak dvě série cviků na odrazy - po levé, po pravé, střídavě, žabáky a pak střídavě do stran a prokládané to bylo běžeckou abecedou. No a nakonec přišel nařadu medicimbal a několik posilovacích cviků s ním. Pak už jen výklus, přesun do jiné části Plzně a hoďka a půl relax a odpočinek v sauně - musim si sehnat permici!!

V úterý souvislý běh něco málo přes 10 km. Cíl byl ale držet tepovku mezi 155-160, což u mě znamenalo tempo pod 6 min na km. Zvládnul jsem to přesně za hodinu. Desítka byla kolem 58:30, což je tak 5 min za osobákem. Takže by se dalo říct, že to bylo docela rychlý, na to že to bylo tak na 75-80 procent tepovky. Po doběhu jsem si dal strečink tak 5 minutek.

Ve středu jsem dal netradičně volno a využil jsem toho k publikování hnedle dvou článků. Zdezde.
Přišla mi samolepka od SKV Praha, ka já si jí nalepím??

Ve čtvrtek jsem měl mít podle plánu běh totožný s úterním, tj. 10-11 km v tempu 155-160 tepů. Ale nakonec jsem se rozhodl pro fotbálek s klukama. Vzal jsem si s sebou Garmina, abych věděl, kolik jsem naběhal, protože mi je líto těch nezaznamenaných kilometrů :D. Tak to dalo 6 km. Běhat jsem běhal, ne sice souvisle, zato jsem procvičil rychlý starty, sprintíky. To se počítá.

V pátek konečně zase regulérní běh. A to myslím asi jeden z nejdůležitějších - tempový běh. Bylo to 3 krát 1 km v tempu odpovídající tepovce 160-165, po doběhu odpočinek chůzí do dosáhnutí tepovky 125, pak další kilák. No a to vše ve dvou opakováních. Před tímhle tempovým během jsem si dal 1.5 km rozběh. Jinak jsem běžel podél Vltavy od Žlutých lázní, směrem k Vyšehradu a pak po náplavce až k Tančícímu domu, kde jsem to otočil a mazal zpět. Taky zajímavá alternativa. Škoda jen, že na tý náplavce jsou ty hrozný kočičí hlavy, protože po nich se běhá fakt blbě, ještěže tam jsou ty "hladký" pásky pro cyklisty.

Musím na sebe prásknout, že jsem v sobotu tréninkový plán hrubě nedodržel. Byl jsem totiž na Dni s Astropisem, což je akce pořádaná redakcí časopisu Astropis, jednou za rok, takový přednáškový den s význačnými lidmi z širokého oboru astronomie. Bylo to asi od devíti do sedmi. Pak jsem měl sice odvoz autem z Prahy domu, ale byl jsem dost zničenej a hladovej. A v devět večer se mi nechtělo vybíhat hladovej a kdybych se měl najíst a čekat tak ty dvě hodiny, tak by se dost dobře mohlo stát, že bych při běhu usnul. Tak jsem aspoň obohacoval ducha a tělo nechal odpočívat a zítra si trochu přidám.

V neděli jsem si po včerejšku nutně musel něco přidat. Plán byl 8-9 km souvisle v tempu 155-160, tak jsem si dal 10.3 km souvisle v tomhle tempu, abych aspoň trochu vylepšil svoje svědomí. Doufám, že to pak v pondělí v tělocvičně nebude moc znát, ale ten kiláček... Při běhu jsem prvně potkal dalšího běhajícího človíčka u nás v lesích. Jinak jsem už pár jedinců potkával předtím. Ale fakt prvně co jsem běžel i já. Tak jsem měl radost, že bych se třeba mohl přidat, že bychom mohli prohodit pár slov. No a ten pán mi prachsprostě utekl. Já jsem si držel svoje tempo a tenhle pán byl o malinko rychlejší a postupně se mi vzdaloval, asi 3 km jsem celkově běžel za ním (resp. jsme měli stejnou trasu :D ) a pak se mi náhle po přeběhnutí lávky u Ejpovického jezera ztratil z dohledu. Škoda tomu. Beru to však jako znamení a motivaci, že musím běhat rychlejš. Běžel jsem naprosto shodnou trasu jako v úterý a byl jsem o necelé 2 minuty (1:45) rychlejší. Zajímavé je, že průměrná tepovka je u těhle dvou běhů naprosto shodná, tj. 156. Velice zajímavé. Musím ještě podotknout, že jsem se nijak nesnažil běžet rychleji než v úterý, jen jsem se snažil držet v daných mezích tepovky.

Keep running, keep pushing, keep being free!!

Celková běžecká kilometráž za týden je tedy 34.5 km, což je myslim docela slabý, odpočinek je sice třeba taky, ale i tak těch 10, 15 km to navíc chtělo.





čtvrtek 22. listopadu 2012

Chytil jsem žravou

Jak se v listopadu ochladilo a zkrátila se doba světla, tak se do mě dala žravá. A to hned dokonce dvě najednou. 

Za prvé - to souvisí s jídlem, kdy se teď láduju jak prokopnutej a stejně se mi daří hubnout, ale to všechno se dá pěkně vysvětlit. Ochladilo se, začal jsem běhat jak nikdy, tak je potřeba dodat nějakou tu energii, dotankovat šťávu, abych mohl dál nerušeně jezdit. Ten kdo mě řídí má teda pěkně těžkou nohu na plynu.

No a druhá žravá mě chytla se čtením knížek. Za listopad jsem už zvládnul tři a již mě svrbí ruce a vybíram čtvrtou. Tohle období čtecích orgií, ale mývám. A to docela nepravidelně, přibližně dvakrát do roka.

Začátkem měsíce jsem četl Atlas Mraků od Davida Mitchella, který mi trval nejdýl. Pak přišla rychlovka s půjčenou knížkou O čem mluvím, když mluvím o běhání od Harukiho Murakamiho, kterou jsem zvládl ani ne za týden.

A hned na to jsem se dal do Slunečního poutníka od Davida Brina, na kterého jsem se chystal už hodně dlouho a stálo to každopádně za to! A přečetl jsem ho za týden a půl.

No kéž bych měl takovouhle žravou i se skriptama do školy. :D

Co teď čtete/četli jste zajímavého vy?


MaK

středa 21. listopadu 2012

Beha cela rodina

Obcas se dozvidam o lidech ve svem okoli, ze zacli nebo zacinaji behat. A tech lidi pribyva a to pomerne dost a i treba i taci, do kterych bych to vubec nerekl. Ale je to hrozne moc dobre a to zejmena pro ne samotne!

Nejde o to blaznit treba jako to delam ja, z toho duvodu ze mi to bavi a chci si dokazat na co mam a na co ne. Jde o pohyb, o radost z pohybu, o zdravi. Je to o rozvoji tela, z cehoz nesmirne tezi i duch :-) uvnitr. Nemusite behat. Staci vic chodit, jezdit na kole, plavat, jezdit na koleckovejch brusli, hrat squash, tenis, lez po horach a skalach. Je toho spousta. Kazdej si najde to svoje. Lezeni u televize a prepinani programu na ty, na kterych nebezi reklama neni sport! To je vymejvarna mozku.

Nastava v nasi opozdene zemicce bezecky boom?! Ja uprimne doufam, ze jo! Doufam, ze to rozpohybuje co nejvic lidi a tito rozpohybovani lide, obcane se tim pohybem zacnou menit. Nejdriv sami sebe. Sami svoje myslenky. Pak zacnou i "jednat" jinak! Stihnou pri tom nakazit i nekoho dalsiho. A tak se, aspon cast, spolecnosti rozpohybuje a bude konat a zacnem menit tu nasi zemicku. Taticek Masaryk by rekl hrde Nasi Vlast!

Nejsem blazen (i kdyz by se o tom dalo polemizovat), nejsem snilek. Jsem realista. Proto rikam cast! Fakt je ze to je beh na hodne dlouhou trat. No a vidite jsme zase u toho behani. A dokonce vytrvalostniho :-).

Vybehnete, vyjdete, zacnete!

MaK

PS.: Psal jsem to pred spanim a na telefonu. Bylo to dost spontalni a bez diakritiky, tak pokud by to nekoho prilis iritovalo, tak se mu hluboce omlouvam.

neděle 18. listopadu 2012

2012 - week 46

Tréninkový deník 46. týden - 12. - 18. 11. 2012

Druhý týden mé přípravy na dubnový půlmaraton v Praze. To bude ten hlavní cíl!!

Týden jsem začal opět v tělocvičně. Rozklusání, strečink, běžecká abeceda, pár cviků na vyblbnutí, posilování, rozvoj pohybových schopností a krátký sprinty. No byl to trochu mazec, docela jsem cítil nohy po víkendových objemech, ale dalo se to zvládnout. Po tréninku za odměnu hodina a půl v sauně.

V úterý jsem se potrápil 10 320 metry. Nějak mi po pondělním cvičení bolely nohy, tak jsem se musel trochu přemlouvat. Ale dal jsem to. Na to, jak jsem se chvílemi trápil, jsem neběžel zas nějak hrozně pomalu a i průměrná tepovka 142, je docela dobrý znamení. Po doběhu hodně pomohla ledová sprcha nohou. To je fakt labůžo. Nadprůměrně hodně běžců mi zdravilo (a já je). Škoda, že to nedělají všichni.

Ve středu jsem běžel stejnou trasu jako v úterý. Byl jsem o trochu pomalejší. A tepovka byla o trochu větší. V závěru mi začaly trochu bolet nohy. Po doběhu jsem se ledovou vodou nesprchoval, neb jsem cestou potkal dva zajímavé pány. Jeden pán akorát vylezl z Vltavy jen v plavkách a jal se běhat. Druhý se teprv oděn také pouze v plaveckém úboru chystal do vody. Blázni.

Ve čtvrtek jsem si konečně dopřál volný den. Žádný běh, žádná jiná pohybová aktivita, krom normálního chození. Tak jsem byl nakupovat - no jak jinak běžecký materiál. Koupil jsem si krásný běžecký zateplený elasťáky od Gore. Tak doufám že budou pěkně hřát. Chtěl jsem je i na nadcházející běžkařskou sezonu, kdy bych rád pravidelně, pokud budou podmínky, jezdil jednou týdně na běžky.



Oficiálně jsem se stal Spojencem Sportovního klubu vozíčkářů Praha (http://www.skvpraha.org/spojenci/). Za každý 1 kilometr, který uběhnu v tréninku jim věnuji 1 Kč. Za každý kilometr uběhnutý v závodě obdrží tohleto sdružení 10 Kč. Je to na dobrou věc, pro ty kdo nemůžou sportovat sami a bez podpůrných pomůcek!! Takže zatím to dělá 95 Kč a penízky ještě přibudou.

V pátek jsem spojil dvě krátké trasy do jedné. A vyšla z toho trasa o délce přes 10 km. I když jsem pak trochu točil na golfu kolečka. Jelikož mi docházela šťáva v čelovce, tak jsem ji na golfu vypnul a běhal potmě. Což byla neskutečná paráda. Vidět bylo díky světelnému znečištění Plzně a nasvícení hlavní budovy golfu skoro jako za dne. Tak jsem si to užíval. Tepovku se mi dařilo držet proklatě nízko - zatím nejnižší za těch čtrnáct dnů.

Sobota byla ve znamení delšího volného běhu - vyšlo to na 15 km. Byla to modifikace Lka kolem Ejpovického jezera z minulého týdne, ale našel jsem cestičku kolem Klabavy, takže jsem nemusel do hnusného bahna u cikánského domku. Pak jsem dal ještě několik koleček na golfu opět za tmy, abych splnil kilometráž.

Druhý víkendový den byl také ve znamení delšího běhu. Tentokrát jsem se vydal na oblíbenou Plzeňskou stezku, která vede podél Berounky z Bukovce do Dolan po pravém břehu (po směru toku). Já se však vydal v opačném směru, tedy z Dolan na Bukovec, kam jsem teda nedoběhl, protože to pak asi 1 km před ním otáčím zpět na červenou ze Zábělé na Chrást. Je to hrozně krásná cesta, neskutečně mi baví, ale je taky mnohem náročnější, zejména profilem. Tak jsem měl docela problémy držet tepovku pod 160, ale nějak jsem to zvládnul. Je zajímavé, že už je docela znát ten naběhaný objem za uplynulých 14 dnů, protože když jsem v létě běhával tuhle trasu, tak jsem v záběru už toho mýval plné zuby. Teď ne že by mě nohy nebolely, ale dal jsem to fakt v pohodě.

Shrnutí - 61 kilometrů v 5 bězích. To jde.



čtvrtek 15. listopadu 2012

O čem mluvím, když mluvím o běhání

Nebojte se, nebudu se tady rozepisovat, o čem já mluvím, když mluvím o běhání. Název příspěvku je totiž shodný s titulem knížky od Harukiho Murakamiho, kterou jsem v době velmi nedávné dočetl.

Jednou z věcí, které bych chtěl sem na blog psát, jsou nějaké takové poznámky ke knížkám, které jsem přečetl. Čtenář jsem docela náruživý a rád bych se podělil o své názory, případně doporučení na přečtení té či dané knížky. Psaní sem, mi myslím taky pomůže, utřídit si pocity z přečtených knížek. Ale nebojte nebudu sem psát, jak co dopadne. Spíš jen co se mi líbilo a co ne. 

Byla to skoro víkendovka, má to jen pár stránek. Půjčenou jsem jí dostal ve středu a v neděli odpo bylo hotovo. Ale četl jsem maximálně tak hoďku denně. Tak řekněme celkem tak 5 hodin.

Knížka je o autorovi samotném, o tom jak se stal spisovatelem, co mu v psaní a v tom býti spisovatel pomohlo. No ne moc překvapivě to byl běh! Ale nezůstalo to jenom u běhu... Popisuje jak začal psát, jak ho v jednu dobu běhání přestalo naplňovat, jak vyzkoušel triatlon. Je to taková sonda do duše spisovatele.

Knížka je i o stárnutí, o tom jak si člověk musí začít uvědomovat (nebo lépe přestat myslet si), že už nedovede všechno tak jako dřív nebo ne tak rychle. Tak to prostě už v životě chodí.

Co se mi na knížce hlavně líbilo, bylo popsání myšlenek a pocitů vytrvalostního běžce, což mi je docela blízký. A o spoustě věcí mi zde Murakami píše vysloveně z duše. Dokáže některý věci, co se týkají běhu, vypíchnout naprosto dokonale, například pocit samoty při dlouhým běhu, vůle běžce, donutit se vykopat jít ven a běhat, když se mu úplně nechce, ale nemá proto žádný smrtelně důležitý důvod.

Zhruba tak od druhé půlky mi však knížka tak nenadchla jako ve své první půlce. Nevím čím si to vysvětlit, obsah a styl je velice čtivý, ale už mi to nepřišlo tak dobré. Ale zhltnul jsem to naprosto stejně jako první půlku.

Knížka je myslím pro každého, i pro neběžce. Takže bych jí doporučil. Nečekejte však, že vás tahle knížka rozběhne, tak jak to dokáže například Born to run - Christopher McDougall.

V blízké době čekejte článek o trochu jiné knížce - Atlas mraků od Davida Mitchella.

neděle 11. listopadu 2012

2012 - week 45

45. týden - 5. - 11. 11. 2012

Pondělí bylo ve znamení strečinku a běžeckých cvičení na techniku a sílu. Byl jsem s trenérem v tělocvičně. Byl jsem v tělocvičně po 4 a něco letech, no zkrátka naposledy od střední. No bylo to spoustu vzpomínek na základku. Desně mi to bavilo. Náročný to bylo jen chvílema. Ale připadal jsem si jako profi atlet. Jestli znáte ty záběry z televize z přípravy sportovců, atletů. Jak tam jsou dva a házej si medicimbalem a dělaj s nim sedlehy. Tak to jsem přesně dělal já :D. Mimo jiné medicimbal jsem měl po osmi letech v ruce. Unbelievable.. No a na konci tréninku mi trenér povídá, že mám tenhle týden dát 70 km volně. Tak jo no :D

Úterý snaha o ukrojení z plánované týdenní dávky. Dal jsem 13 km. Hlavní snaha byla držet tepovku pod 160, ideálně pod 155, což se mi dařilo celou dobu (průměrná 146). Nějaký hnidopich by mohl poznamenat, že jsem mohl i trochu přidat :D, ale mě se běželo dobře, užíval jsem si večerní Prahy podél Vltavy. Překvapilo mi, že z běžců jsem byl jediný s čelovkou. Faktem je, že v Praze díky světelnému znečištění vidět je a to i např na neosvětlené cyklostezce podél řeky do Modřan a Komořan. Tak jsem si svítil jen chvilkama, když jsem vybíhal z nepřehledné zatáčky nebo ve tmě rozeznal neosvětleného chodce. Potkal jsem dva cyklisty, kteří měli namontované snad světlomety z auta, šajn neuvěřitelnej. Skoro to až nepříjemně oslňovalo.

Po doběhu jsem se dočetl, že zemřel Ivo Domanský. Významná osobnost českého běhu. Rest in Peace. Měl jsem možnost se s ním potkal v Běchovicích a v Plzni na půlmaratonu. Úterní běh tedy věnuji jemu!

Jinak jsem se rozhodl, že za 1 uběhnutý km v rámci mé přípravy půjde 1 Kč na konto nějaké dobročinné organizace. Takovouhle akci jsem zaznamenal u Sportovního klubu vozíčkářů Praha, pro které nedávno René Kujan oběhl Island (30 maratonů za 30 dnů - BOREC!!). Tak to nejspíš půjde k nim, ale možná je budu střídat ještě s nějakou další neziskovkou.

Ve středu to samé jako v úterý. Dlouhý volný výběh - tzn. držení tepovky kolem těch 150, 160 fakt max. Uběhnul jsem něco málo přes 14 km. Původně jsem chtěl o kiláček víc, ale nebudu to přehánět. Tepovku se mi opět dařilo držet pod 160, akorát u jednoho kopečku jsem se chvilku nehlídal a vyběhl ho rychleji, tak mi v tu ránu upozornil Garmin, tak jsem zvolnil, ale bylo to 160.

No musím zmínit svoji teorii prvních 5 km. To znamená, že se mi prvních 5 kilometrů běží poměrně špatně, většinou mi bolí nohy, ale po uběhnutí 5 kiláčků to náhle opadne a mě se běží dobře. Nevím jak si to vysvětlit. Nejspíš se asi línej mozek snaží přesvědčit tělo ať nic nedělá, ať se na tu aktivitu vyprdne a jde radši odpočívat. No a po nějaký době pak ta srágora mozek vidí, že to nemá cenu a vzdá boje a jde taky pomáhat. Už to pozoruji delší čas. Ale úterý, středa fakt maximálně.

Čtvrtek byl tradičně ve znamení fotbálku na Podolí, kdy jsme pobíhali hodku a půl - no já popravdě o něco kratší dobu, protože jsem přišel dlouho ze školy..

V pátek jsem vyběhnul doma pěkně do terénu, tak se dalo čekat, že to bude náročnější a že budu muset "honit" abych držel tepovku pod 160. No popravdě v kopcích se mi to moc nedařilo. To Garmin vždycky řval, ale víc jak 161 to nešlo, takže si myslím cíl splněn. Délka běhu byla v porovnání s ostatními týdnu podprůměrná, neřkuli nejkratší. Běžel jsem v minimalistických INOVejtech a byla to první uběhnutá desítka s nima. Myslím si, že docela v klidu. Nic tak hrozně nebolelo.. Část cesty jsem brutálně zapadal v bahně, tak to se ani moc běžet nedalo. Aby tu byl taky nějaký obrázek, tak sem dám náhled na trasu, protože to dělá krásné eLko.


Sobotu jsem odběhl v naprosto stejném duchu. Dal jsem 14.5 km. Původně jsem chtěl běžet trochu jinou trasu, ale podařilo se mi (geodetovi) zabloudit. A to už se mi nějakou chvíli nepodařilo. A na domácí půdě !!! Fakt je že plánovaná dávka byla dodržena vopravdu na metr, z čehož vyplývá, že náhody neexistujou. Poznal jsem aspoň tedy nový kus lesa a lesních cest. Škoda jen, že díky kufrování, jsem pak musel na silnici a chvíli po ní běžet, což v INOV8tech do terénu nejni úplně to nejlepší.

V sobotu byla zajímavá i změna nálady psů. Obecně na mě dost pejskové štěkají, když běžím kolem. Nevím proč, ale je to tak. V pátek se dokonce párek volně pobíhajících psisek snažil na mě útočit a sežrat mě. No a o den dýl, jsem potkal celkem 4 psy, kteří si se mnou chtěli hrát a běhat. Vítaná to změna.

Poslední den v týdnu jsem doslova točil na golfovém hřišti. Bylo docela pěkně hnusně. Mrholilo až pršelo, takže všude spousta bláta a vody, tak jsem zvolil běhání po travičce. což bylo příjemný, neboť to bylo skoro po rovině. Byl to zase volný běh, nic rychlého, tepovku jsem pohodlně držel pod 160. Průměrná 148. No tak jsem tento týden velmi spokojený. Celkem jsem dal bezmála 66 km za pět výběhů. Tolik jsem za týden ještě neuběhnul. Faktem ale asi je, že příští týden, se tahle hranice asi ještě zvětší. No asi jsem se zbláznil. Lépe řečeno - pane vy jste magor.




pondělí 5. listopadu 2012

2012 - Week 44

44. týden - 29.10 - 4.11. 2012

V pondělí regenerace  v sauně, na hodku a půl. Už se mi tam začíná líbít čím dál tím víc. Když jsem tam v pondělí vlezl prvně, tak mi chvíli dokonce byla zima. Jsem divnej.

V úterý jsem kroutil kolem Televize na Kavčích horách, protože jsem byl línej běžet dolu k Vltavě. Takže docela rovinatý. Byl jsem po nějaký době v Asicsech a bylo mi v nich ze začátku docela nepříjemno.

Středa byla ve znamení výběhu k vodě, tj. k Vltavě a dal jsem svůj oblíbenej okruh s neoblíbenými schody nahodu na Podolí (Kavčí hory). To byl zase jazyk na vestě.

Čtvrtek byl ve znamení fotbálku, pak dvě plzničky v hospůdce.

Pátek jsem si dal volný.

Sobotu testovací výběh s trenérem. Čas je jen orientační, byl jsem tam hodinu, ty 4 km jsem tak v souhrnu dal, ale bylo tak několik pauz, takže to rozhodně nebylo v kuse.

No a v poslední den týdne jsem se byl krátce proběhnout po lese a golfovém hřišti, což jsem včera už popisoval.



neděle 4. listopadu 2012

Pod kontrolou marshala

Dneska po pár deštivých dnech bylo všude bláto. V lese je ho méně, ale u nás v Dýšině to znamená výběhy delších a občas i prudkých kopců a to se mi dneska nechtělo. Tak volba byla jasná - půjdu golfistům pošlapat travičku :D Konkrétně sem, ať jim taky udělám reklamu. Stejně už jim skončila sezona, tak tam nikdo nebude.

Řeknu vám, taková kratoučce střižená travička na fairwayjích, to je paráda. Vemte si k tomu ještě botky bez tlumení - třeba Trailrocy, tak to je labůžo. No běžím si takhle postředkem hřiště, když tu v dálce vidím projíždět golfový vozík, který v zápětí zmizí za stromy. Říkám si tak to je fpoho. Načež se vozík vynoří zpátky opačným směrem a vidím, že ze silnice zabočuje směrem na asfaltový chodníček, který se vine podél hřiště a směrem ke mě. A jéje, no zamířím ihned taky ke chodníčku a posléze na něj. Přeci jen to nemají rádi, když jim tam někdo cupitá po travičce, která je pomalu dražší než rodinej domek.

Cupitám si teda otráveně po chodníčku, marshálský vozík projíždí cca 20 metrů okolo mě (přijíždí po jiném asfaltovém chodníčku než já běžím) a pokračuje dále, aby se mohl napojit na chodníček můj. Vozíku si nevšímám, dělám že se mi netýká a že nedělám nic špatného. :D a jen ve skrytu duše doufám, že mi nevyhodí nebo nebude se vyptávat případně nadávat, co tady jako dělám! Nerad bych si zkazil takový parádní výběh.

Po chvilce slyším vozík za svými zády, tak trochu sebíhám z chodníčku, aby vozík mohl projet, takže se ocitnu na travičce, ale jen tak aby se neřeklo - přeci jen ubíhám. Vozík mě dojíždí, a marshál se na mě směje a zdraví mě. Opětuju jak úsměv, tak pozdrav. Vozík frčí beze zájmu dál.. Uff.. Nutno dodat, že se v okolí golfu docela pravidelně pohybuji a tohodle marshála potkávam docel často a je jeden z mála co mi zdraví a usměje se i. Takže jakmile bude bláto - jsem na travičce zas :D!!

MaK

pátek 2. listopadu 2012

trénink říjen

Skončil říjen. Na jeho začátku mně čekal vrchol sezóny a mého letošního snažení v podobě půlmaratonu v Plzni, ale o tom jsem už trochu psal. No očekávaní a touha po čase byla větší, než skutečný skutek. Ale osobáček to byl, tak to se na sebe pak těžko zlobí.. Zas tolik jsem toho nenaběhal, což bylo dáno docela počtem věcí do školy, ale to jsou jen výmluvy :D. Šlo toho rozhodně víc. 92 km na mě není špatných, ale 21 km je z toho závod!! A zbytek?? Mááálo.

V říjnu jsem také začal chodit do sauny - a to v pondělí. Chtěl bych co nejpravidelněji. Opravdu každý týden.

Začali jsme i s klukama ze školy hrát pravidělně jednou týdně fotbal alespoň hoďku a půl. Většinou však déle. Tak to při tom se taky něco naběhá :D a to docela i sprinty. Takže se to počítá (ne však do kilometráže) a hodí.

Plavat jsem byl jen jednou, to jsem chtěl chodit taky pravidelně alespoň jednou týdně. Moc mi to ale nevycházelo. Jsem línej :(((

Něco s tím v listopadu uděláme. Ideálně asi spojit saunu a bazén..

Přikládám sourhn:


A na závěr cíl na listopad. Běžeckou kilometráž 120 km - nejspíš začít nabáhat objemy. Regenerace je třeba - takže sauna jednou týdně. Fotbal - pokud se sejdeme. A ten bazén víckrát než v říjnu.

MaK!

úterý 30. října 2012

Pro lepší náladu

Když je takhle hnusně venku. Tak sem přidám fotky z výletu na Poledník na Šumavě, který jsem absolvoval v sobotu 20. října. To byla inverze, takže v nížinách podobně jak dneska nic moc, ale na horách bylo krásně.
Posuďte sami:



Prášilské jezero










Pohled na Velký a Malý Roklad. Vlevo od nich jsou vidět Alpy - Dachstain